Čtrnáct miliard korun na rozvoj rychlého internetu si rozdělí ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo vnitra v poměru zhruba čtyři ku třem.
Ministerstvo vnitra plánuje, aby „jeho“ přibližně šest miliard korun spravovala Česká pošta, konkrétně jí založený a vlastněný Odštěpný závod ICT služby. V představě silového resortu by se tato organizace měla stát také hlavním dodavatelem informačně technologických služeb pro stát. Ministerstvo proto navrhuje, že alespoň část sítí vybuduje právě vnitro, a stane se tak i poskytovatelem fyzické infrastruktury a operátorem. Vnitro se hlásí i k roli národního koordinátora rozvoje sítí nových generací a ministerstvo průmyslu by mu v tom mělo asistovat.
HRA O 14 MILIARD PRO ROZVOJ ČESKÉHO INTERNETU ZAČÍNÁ
„Přestože samotná koordinace budování infrastruktury spadá do gesce ministerstva vnitra, poskytování služeb na těchto infrastrukturách (s výjimkou těch svěřených ČTÚ) spadá do gesce ministerstva průmyslu a obchodu. Proto došlo ke vzájemné dohodě na společném stanovisku těchto dvou ministerstev k výše zmíněné koncepci a na následných opatřeních, mj. na tom, že tato dvě ministerstva budou ve vzájemné spolupráci plnit roli Národního koordinátora rozvoje sítí,“ řekl k tomu Ekonomickému deníku Jan Korbel z MV ČR.
Pozice ministerstva vnitra, kromě toho, že je garantem a ústředním koordinačním orgánem v oblasti vnitřní bezpečnosti včetně prvků kritické infrastruktury, vyplývá z faktu, že je nástupcem ministerstva informatiky a jako takové plní koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie včetně zavádění a rozvoje služeb eGovernmentu. Budování a rozvoj sítí nové generace patří jak do oblasti digitální agendy, tak do oblasti informačních a komunikačních technologií. Za obě agendy je zodpovědná také Rada vlády pro informační společnost (RVIS), jako orgán vlády odpovědný za odbornou, poradní, iniciační a koordinační roli pro digitální agendu (společně s Radou vlády pro konkurenceschopnost) a informační a komunikační technologie, jejímž předsedou je ministr vnitra.
„Ministerstvo vnitra je s ohledem na vzrůstající význam informačních technologií pro konkurenceschopnost a rozvoj ČR přesvědčené o nezbytnosti jednoznačného posílení důrazu na nadresortní formulování koncepcí a politik informační společnosti,“ dodal Korbel.
Evropská dotace pro rozvoj vysokorychlostních sítí ve výši 14 miliard slibuje dostupnost rychlého internetu především pro strukturálně postižené regiony. Rozvoj sítí vysokorychlostního internetu nové generace (NGA) by se měl zaměřit především na řídce obydlené a špatně pokryté oblasti. Do roku 2020 by dle plánu měli všichni Evropané mít přístup k internetu umožňující přenosovou rychlost downloadu minimálně 30 Mbit/s (vysokorychlostní) a minimálně polovina evropských domácností měla internetové připojení o rychlosti downloadu alespoň 100 Mbit/s (superrychlý).
Superrychlý internet: Výzva i problém
Pokud chce stát zajistit skutečně plošné pokrytí vysokorychlostním připojením, a to i ve strukturálně postižených oblastech, jeví se jako racionální a současně efektivní určit jako rozhodující území obcí s rozšířenou působností nebo větší ucelené území jako třeba okres. Umožnit čerpání dotací v rozsahu obcí nebo dokonce menších území totiž znamená nejen neúnosný počet projektů, které bude třeba hodnotit – a mluvíme zde v řádu tisíců – , ale především nebude zajištěno skutečně plošné pokrytí.
Jako problematická by se mohla ukázat podmínka EK čerpání do roku 2020. Podle názoru odborníků je realistickým rokem, ve kterém by se poprvé mohlo začít stavět až rok 2018 – a je to právě potřebná rychlost výstavby sítí, která je silným argumentem ve prospěch svěření celého projektu velkému subjektu.
Proti plánu se totiž staví především malí lokální provideři. Ti cítí, že by svěřením výstavby NGA sítí mohlo být zjednodueně řečeno ohroženo jejich podnikání, plán nicméně ujištuje, že „v souladu s evropskou legislativou vytvořeny transparentní a stejné podmínky. Podmínky výzvy budou umožňovat sdružování žadatelů v konsorcia či sdružení.“ Nejvýhodnější projekty by tak měly být vybírány na základě soutěže a dotace samotná by neměla být nároková. Evropské dotace na broadband navíc ze své povahy nejsou a nemohou být dotacemi pro firmy v oblasti telekomunikací, ale dotacemi pro zákazníky, kterým mají přinést možnost vysokorychlostního připojení i v místech, kde je operátoři bez dotací z ekonomických důvodů sami nepostaví.
Problematičnost urychlené výstavby může narazit na legislativní a regulační překážky, a to především v oblasti stavebních předpisů, složitosti administrativy spojené s výstavbou, různorodé praxi stavebních úřadů, délce stavebního řízení a nejednotné výši poplatků spojených s věcnými břemeny. I v tomto případě se z hlediska efektivity jeví jako logičtější svěřit zakázku velkému subjektu, který bude tyto překážky s to překonávat snáz než množství malých subjektů.
Jak konekconců poznamenává internetový publicista Rostislav Kocman, „NGA sítě nás můžou posunout dál, ale špatně namířené dotace můžou současný vývoj zastavit a dostat nás na chvost internetového světa.“
Ondřej Fér
