Evropská dotace pro rozvoj vysokorychlostních sítí ve výši 14 miliard slibuje dostupnost rychlého internetu především pro strukturálně postižené regiony.
V rámci „Strategie Evropa 2020“ stanovila Evropská komise jako jednu z priorit budování jednotného digitálního trhu ve členských státech. Jako cíl deklaruje usnadnění právní orientace a dále synchronizaci legislativy na poli digitálního trhu a autorských práv. Obsahuje zhruba stovku opatření, jejichž zastřešujícím cílem je vytvoření jednotného digitálního trhu, na kterém nebudou existovat bariéry mezi členskými státy. Týkat by se mimo jiné měla i nelegálního stahování dat z úložišť či podnikání na síti.
Českým dílkem této skládačky s plošným dopadem je Národní plán rozvoje sítí. Jeho cílem je definovat strategický přístup České republiky při výstavbě sítí nové generace a zejména prostřednictvím cíleně směřované podpory realizovat rozvoj budování přístupových sítí nové generace. Tyto sítě svým významem a rozsahem v konečném důsledku podpoří hospodářský růst České republiky, přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti českých podnikatelských činností, posílí českou ekonomiku především s ohledem na vyšší přidanou hodnotu produkce a v neposlední řadě také zvýší efektivitu státní správy a místní samosprávy.
Rychlý a superrychlý internet pro všechny
Rozvoj sítí vysokorychlostního internetu nové generace (NGA) by se měl zaměřit především na řídce obydlené a špatně pokryté oblasti. Do roku 2020 by dle plánu měli všichni Evropané mít přístup k internetu umožňující přenosovou rychlost downloadu minimálně 30 Mbit/s (vysokorychlostní) a minimálně polovina evropských domácností měla internetové připojení o rychlosti downloadu alespoň 100 Mbit/s (superrychlý).
Takto nasměrovaný rozvoj by měl mimo jiné eliminovat rizika „digital divide“, tedy digitální propasti mezi jednotlivými regiony a obcemi. Národní program budování NGA sítí musí kromě jiného vymezit několik zásadních kritérií: především stanovit velikost území pro dotační projekty, zda půjde o obce s rozšířenou působností, a dále zda se o dotační prostředky budou ucházet i firmy se státní účastí, například Česká pošta, případně jak navrhuje ministerstvo vnitra k tomu státem nově zřízená organizace.
Kam podpora zamíří?
Z Národního plánu vyplývá primární orientace na pokrytí ekonomicky slabých či jinak strukturálně postižených regionů a oblastí až na koncovou úroveň obcí a mikroregionů. Takové oblasti dominují především v příhraničí a ve vnitřních perifériích. Strategie regionálního rozvoje identifikovala 57 hospodářsky problémových regionů, které celkem představují 2 621 740 obyvatel, což odpovídá 24,8 % počtu obyvatel ČR. Dodejme, že jako dlouhodobě nejproblematičtější jsou zmiňovány kraje Moravskoslezský a Ústecký.
Pokud chce stát zajistit skutečně plošné pokrytí vysokorychlostním připojením, a to i ve strukturálně postižených oblastech, jeví se jako racionální a současně efektivní určit jako rozhodující území obcí s rozšířenou působností nebo větší ucelené území jako třeba okres. Umožnit čerpání dotací v rozsahu obcí nebo dokonce menších území totiž znamená nejen neúnosný počet projektů, které bude třeba hodnotit – a mluvíme zde v řádu tisíců – , ale především nebude zajištěno skutečně plošné pokrytí.
Co se stane v roce 2018
Národní plán kalkuluje se spoluúčastí soukromého sektoru. Prozatím není zcela jasné, za jakých podmínek bude umožněno čerpání dotace z Evropského fondu regionálního rozvoje. Celý projekt v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu by měl zaštítit připravovaný zákon pro usnadnění výstavby sítí nové generace. Jako problematická by se mohla ukázat podmínka EK čerpání do roku 2020. Podle názoru odborníků je realistickým rokem, ve kterém by se poprvé mohlo začít stavět až rok 2018 – a je to právě potřebná rychlost výstavby sítí, která je silným argumentem ve prospěch svěření celého projektu velkému subjektu.
Proti plánu se totiž staví především malí lokální provideři. Ti cítí, že by svěřením výstavby NGA sítí mohlo být zjednodueně řečeno ohroženo jejich podnikání, plán nicméně ujištuje, že „v souladu s evropskou legislativou vytvořeny transparentní a stejné podmínky. Podmínky výzvy budou umožňovat sdružování žadatelů v konsorcia či sdružení.“ Nejvýhodnější projekty by tak měly být vybírány na základě soutěže a dotace samotná by neměla být nároková. Evropské dotace na broadband navíc ze své povahy nejsou a nemohou být dotacemi pro firmy v oblasti telekomunikací, ale dotacemi pro zákazníky, kterým mají přinést možnost vysokorychlostního připojení i v místech, kde je operátoři bez dotací z ekonomických důvodů sami nepostaví.
Problematičnost urychlené výstavby může narazit na legislativní a regulační překážky, a to především v oblasti stavebních předpisů, složitosti administrativy spojené s výstavbou, různorodé praxi stavebních úřadů, délce stavebního řízení a nejednotné výši poplatků spojených s věcnými břemeny. I v tomto případě se z hlediska efektivity jeví jako logičtější svěřit zakázku velkému subjektu, který bude tyto překážky s to překonávat snáz než množství malých subjektů.
Jak konekconců poznamenává internetový publicista Rostislav Kocman, „NGA sítě nás můžou posunout dál, ale špatně namířené dotace můžou současný vývoj zastavit a dostat nás na chvost internetového světa.“
Ondřej Fér
