Spory mezi hospodářskými komorami a ÚOHS o tom, zda naplňují pozici veřejného zadavatele, se staly evergreenem jak na našich stránkách, tak v rozhodování Nejvyššího správního soudu (NSS). Ten se ve svém rozhodování musí mj. vyrovnávat s nestejným posuzováním předcházejících instancí.
Také Krajská hospodářská komora v Plzeňském kraji realizovala v roce 2010 veřejnou zakázku (pod záhadně znějícím názvem „Vzdělávání v RHK PK“) a vzdělávací kurzy spolufinancované Evropským sociálním fondem. Protože však tuto zakázku nezadala v některém z druhů zadávacích řízení, udělil jí ÚOHS pokutu ve výši 30 tis. Kč. Stejně jako v ostatních sporech mezi ÚOHS a krajskými a okresními hospodářskými komorami se jedná o to, zda dotace (v tomto případě poskytnuté Ministerstvem práce a sociálních věcí a Plzeňským krajem) naplňují zákonnou definici financování ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ). Tato definice praví, že zadavatelem veřejné zakázky (a tedy tím, kdo je povinen se tímto zákonem řídit) je právnická osoba, pokud je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním dozorčím či kontrolním orgánu. Krajský soud v Brně, k němuž se plzeňská hospodářská komora obrátila s žalobou proti rozhodnutí ÚOHS, konstatoval, že se ÚOHS nepodařilo v rámci správního řízení plně doložit, že poskytnuté dotace podporovaly činnost hospodářské komory bez náležitého protiplnění. Z tohoto důvodu rozhodl soud o zrušení rozhodnutí ÚOHS a vrácení k dalšímu řízení.
Takový rozsudek se celkem pochopitelně nelíbil pro změnu ÚOHS, který proti němu podal kasační stížnost k NSS. V ní argumentoval, že závěr krajského soudu odporuje smyslu dotace, u níž se prostě nepředpokládá protiplnění. V souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci The University of Cambridge, C-380/98 ÚOHS tvrdil, že protiplnění lze přirovnat ke smluvnímu vztahu, kdy stát platí za objednané služby, což rozhodně není případ poskytnuté dotace. Hospodářská komora se ve svém vyjádření omezila na vyjádření nesouhlasu s naplněním podmínky veřejného zadavatele ve vztahu k vlastní osobě a naopak se ztotožnila s názorem krajského soudu, že se ÚOHS v rámci správního řízení nepodařilo dostatečným způsobem prokázat, zda došlo k protiplnění státu z poskytnutých dotačních prostředků.
NSS ve svém rozhodnutí odkázal k už dříve projednávaným případům, které se svým charakterem podobají jako vejce vejci. Stejně jako v obdobných případech se NSS přiklonil k definici ÚOHS. V otázce dostatečného prokázání, že nedošlo k protiplnění poskytovateli dotace, pak uvedl, že nesouhlasí „s výtkou krajského soudu, že se správní orgány nezabývaly tím, zda došlo k následnému přerozdělení dotace, resp. v čí prospěch, proto kasační soud nesouhlasí. Je-li příjemcem dotace žalobkyně i tehdy, je-li jejím konečným beneficientem její člen, bylo by nadbytečné se přerozdělením dotace blíže zabývat. V projednávané věci jde o posouzení postavení žalobkyně, nikoli jejího člena.“. Rozsudek ve věci „The University of Cambridge“ rovněž definuje konkrétní protiplnění jako plnění na základě smluv, přičemž by stát musel mít na této situaci ekonomický zájem. Takové protiplnění by navíc muselo být zjevné již od samotného počátku daného vztahu. NSS dotahuje výklad krajského soudu až k nereálné pointě: „Výkladu krajského soudu nelze přisvědčit i proto, že blíže nespecifikovaný nepřímý očekávaný ekonomický prospěch státu lze ve svém důsledku spojit v zásadě s každou státní dotací (např. v podobě podpory zaměstnanosti a z toho plynoucího vyššího výběru daní), což by ad absurdum znamenalo, že žádný příjemce dotací nenaplní definici veřejného zadavatele.“
Z těchto důvodů vrátil celou záležitost krajskému soudu k dalšímu řízení, přičemž jej zavázal, aby věcně posoudil, zda došlo k naplnění podmínky podle § 2 odst. 2 písm. d bodu 2 ZVZ včetně toho, zda byla poskytnutá dotace určena k financování nebo podpoře Krajské hospodářské komory v Plzeňském kraji.
Jiří Reichl14
