Práce administrátora veřejných zakázek je náročná zejména v požadavku na precizní dodržování formalizovaných postupů. Protože jsme jen lidé, není divu, že v tomto stereotypním procesu dochází k chybám. I taková administrativní pochybení jsou však pochopitelně vystavena sankcím ze strany ÚOHS. I při spáchání správního deliktu však není od věci usilovat v maximální možné míře o jeho zmírnění.
Techmania Science Centre uvedl odlišnou lhůtu pro podání nabídek v zadávací dokumentaci a v oznámení o zakázce uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek. Aby toho nebylo málo, zadavatel rovněž dodatkem ke smlouvě rozšířil předmět plnění veřejné zakázky, čímž umožnil podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy. Tyto dva přešlapy ocenil ÚOHS souhrnnou pokutou ve výši 20 tis. Kč.
Rovněž Krajský soud v Brně, na nějž se zadavatel obrátil s požadavkem na zrušení rozhodnutí ÚOHS, potvrdil, že ve vysoce formalizovaném postupu, jímž zadávací řízení bezezbytku je, není možné slevit z kvalitativních požadavků s odkazem na pouhé administrativní pochybení, přestože se mohlo jednat o pochybení neúmyslné. To ovšem nemění podstatu pochybení a nesnižuje míru škodlivosti zadavatelova jednání. Stejně tak není možné tvrdit, že uvedené pochybení nemohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, protože neexistovali uchazeči, jichž by se mohlo rozdílné uvedení lhůty pro podání nabídek dotknout. V daném případě totiž zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, stačí takové jednání, které vliv mít mohlo. Roli v rozhodování nehrálo ani to, že podle zadavatele se výší předpokládané hodnoty jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, protože pokud zadavatel zahájil zadávání v přísnějším režimu, je tímto režimem vázán po celou dobu zadávání zakázky. Krajský soud dal ovšem zadavateli částečně za pravdu v případě výše vyměřené pokuty, protože podle něj předseda ÚOHS dostatečně neodůvodnil výši pokuty. Přestože se přiklonil k méně přísné trestnosti správního deliktu, udělil zadavateli pokutu ve stejné výši. Stalo se tak i přesto, že se nyní už nejednalo o souběh správních deliktů, nýbrž pouze o jeden správní delikt, navíc se jednalo o správní delikt v zakázce s nižší sazbou.
ÚOHS proti rozhodnutí krajského soudu podal kasační stížnost. Ve své argumentaci uvedl, že předseda ÚOHS posoudil veškeré skutečnosti nutné pro správnou výměru pokuty. „Ukládání pokuty není matematickou operací, kdy je nutno její váhu vyložit ve vztahu k její maximální výši stanovené zákonem. Předseda prostřednictvím co nejcelistvější argumentace směřoval k vyřešení možných pochybností a případných námitek mířících proti rozdílům ve vztahu k absolutním hodnotám maximálních výší pokut. Zmínka o preventivní a represivní funkci měla pouze podpořit to, že nebyl důvod ke snížení pokuty. Rozhodně nešlo o nosnou úvahu ve vztahu k výši sankce“, uvedl ÚOHS.
Nejvyšší správní soud (NSS) neshledal problém v samotném stanovení výše sankce, nýbrž v jejím nedostatečném odůvodnění, když druhostupňovým rozhodnutím předsedy ÚOHS došlo k omezení na jeden správní delikt navíc nižší úrovně, než ten, který předseda ÚOHS zrušil. NSS doslova uvedl: „Vedle obecného poukazu na represivní a preventivné funkci sankcí (odst. 105), předseda žalovaného v zásadě pouze uvedl, že pokutu ponechává v původně uložené výši, neboť byla uložena na samé spodní hranici a její další snižování by vzhledem k její výši ohrožovalo samotnou funkci a účel správního trestání. Takové odůvodnění je nedostatečné, neboť je obecně aplikovatelné na všechny případy modifikace pokut původně ukládaných při spodní hranici zákonné sazby. Zde krajský soud příhodně poukázal na to, že v důsledku rozdílné sazby obou správních deliktů je pokuta uložená ve shodné výši na různém místě té které v úvahu připadající sazby. Jiné odůvodnění stran vztahu k původnímu prvostupňovému rozhodnutí o rozkladu skutečně neobsahuje.“ ÚOHS tak nezbývá nic jiného než se znovu vypořádat s důvody pro udělení pokuty.
Jiří Reichl
