Policie a státní zastupitelství si musí při stíhání veřejných činitelů počínat velice obezřetně a konat pouze na základě opravdu silného obecného zájmu. Neodůvodněné trestní stíhání veřejného činitele je potenciálním rizikem i pro samotnou demokracii. Rizikem je i bezhlavá aplikace hesla padni komu padni. K takovému závěru došel senát Ústavního soudu, který vyhověl ústavní stížnosti dnes již bývalého přerovského primátora a senátora Jiřího Lajtocha.
Je to takřka symbolické. V den, kdy skončil ve funkci nejvyššího státního zástupce Pavel Zeman, vyhlásil Ústavní soud (ÚS) nález ve věci, v níž by bez jeho opakovaného aktivního zásahu velmi pravděpodobně nedošlo k tomu, že by byla zmařena jedna politická kariéra a stát by nemusel vyplácet vysoké odškodné.
Jedná se o klasický příklad neodůvodněného, nezákonného trestního stíhání komunálního politika, který byl obviněn z korupce při zadávání veřejné zakázky. Státní zastupitelství od nástupu Pavla Zemana přitom problémy se stíháním komunálních politiků vždy bagatelizovalo a zlehčovalo.
Zproštěn, ale jeho politická kariéra vyprchala
Jiří Lajtoch byl sedm let senátorem a osm let primátorem Přerova za ČSSD. Začátek konce do té doby v podstatě bezproblémové kariéry Lajtocha se datuje do listopadu 2010, kdy ostravská expozitura někdejšího Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) začala vyšetřovat okolnosti zakázky města na rekonstrukci domova důchodců a zimního stadionu.
Případ přitom od počátku provázejí podivné okolnosti. Trestní stíhání bylo vůči Lajtochovi zahájeno v srpnu 2011, avšak celkem dvakrát ho zastavila státní zástupkyně Marie Kodytková. Její rozhodnutí ovšem vždy zrušil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, přičemž následně jí byl případ nadřízenými odebrán a Kodytková na protest rezignovala na funkci státní zástupkyně. Lajtoch byl pak pravomocně zproštěn obžaloby na konci listopadu 2016, dva roky poté, co „vyprchala“ jeho politická kariéra.
Lajtoch se domáhal po státu za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním odškodného ve výši 20 milionů korun. Ministerstvo spravedlnosti mu vyplatilo pouze 215 tisíc Kč jako náhradu za náklady obhajoby a 82 tisíc korun coby odškodné za nemajetkovou újmu.
Mohl kandidovat na vlastní pěst
Podle ministerstva se jednalo o odškodné odpovídající typově podobným případům. Ohledně zmařené politické kariéry pak úředníci došli k závěru, že to byla ČSSD, která Lajtocha již nezařadila na kandidátku. A Lajtochovi přece nic nebránilo kandidovat za jiný subjekt, popřípadě na vlastní pěst. Nerespektují-li politické strany presumpci neviny, nelze to podle úředníků klást k tíži státu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (OS) pak sice Lajtochovi přiznal odškodné za nemajetkovou újmu přes 800 tisíc Kč, avšak i on jako hlavní důvod jejího konce spatřoval v rozhodnutí ČSSD a v aplikaci „presumpce viny“, a také v odlivu voličů od sociálních demokratů po roce 2013. Ke stejnému závěru pak dospěl i odvolací Městský soud v Praze, který nadto odškodnění ještě snížil na polovinu. Soudy úvahami o odpovědnosti ČSSD a poklesem jejích preferencí reagovaly na Lajtochovu argumentaci, která se opírala o právní doktrínu ztráty šance. Nejvyšší soud neshledal Lajtochovo dovolání jako přípustné.
Nelze trpět stíhání bez perspektivy odškodnění
Ústavní soud v nálezu, jehož zpravodajem byl soudce David Uhlíř, však dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly chybně, když nedostatečně vyhodnotily všechny okolnosti.
„Osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná,“ uvedl ÚS v nálezu.
Při stanovování výše takového odškodného jsou pak obecné soudy podle ÚS povinny posuzovat podobné případy důsledně a individualizovaně, nemají hodnotit jednotlivé články řetězu jen z formálního hlediska, aniž by přihlédly k materiální podstatě věci. Rozhodovat mají tak, aby rozsah odškodnění co nejvíce odpovídal způsobené újmě. „Nemohou postupovat paušálně a mechanicky bez přihlédnutí k okolnostem konkrétního případu a zájmům konkrétní posuzované osoby, nebo odkazovat na nepoužitelné statistické údaje (když data, umožňující srovnání s jinými obdobnými případy nebyla v potřebné míře k dispozici), jako se stalo v daném případě,“ konstatoval ÚS.
Návrat do politiky nemožný
Podle ÚS tak obecné soudy v případu pochybily, „když dostatečně nezohlednily konkrétní charakter veřejné činnosti stěžovatele ve spojení s účelem garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, jelikož nahlížely příliš úzce na otázku příčinné souvislosti a faktickou nemožnost stěžovatele prokázat přesnou výši finanční újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání“.
ÚS pak odmítl úvahy ministerstva i soudů, že by Lajtoch neměl šanci být znovu zvolen v důsledku poklesu preferencí ČSSD či jeho nezařazení na kandidátku. Podle ÚS k ukončení veřejné činnosti Lajtocha došlo jednoznačně v důsledku nezákonného trestního stíhání a jeho návrat byl tímto nezákonným zásahem státu v podstatě znemožněn.
Bezhlavá aplikace hesel je riziko
Nález ÚS se však netýká jen rozhodování soudů ohledně odškodnění. ÚS zároveň upozornil na riziko, které je spojeno s bezhlavou aplikací hesla „padni komu padni“ či „v pochybnostech žaluj“.
„Navíc nejde pouze o samotného stěžovatele. Politický systém České republiky je založen na volné soutěži a čl. 22 Listiny základních práv a svobod ukládá povinnost umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil. Státní orgány vstupující autoritativně do této sféry musí konat velice obezřetně a jejich zásahy mohou být odůvodněny pouze silným obecným zájmem. Takovým zájmem je nepochybně stíhání veřejně činných osob, které jsou důvodně podezřelé z trestné činnosti. V konfrontaci těchto zásad však požívá vyšší ústavní ochrany princip volné soutěže politických sil a neodůvodněný zásah státu je potenciálním rizikem i pro samotnou demokracii,“ upozorňuje ÚS.
Petr Dimun
Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník náleží do mediální skupiny Media Network.
