Americký prezident odcestoval do Bruselu. Na summitech NATO, EU a G7 bude s Evropany jednat také o pátém kole sankcí proti Rusku. Jednou ze sporných otázek bude, zda Německo a EU budou následovat americkou a britskou cestu a uvalí embargo na ruský plyn, ropu a uhlí, píše na webu německého týdeníku Focus respektovaný ekonom Marcel Fratscher.
Bezpečnostní expert Wolfgang Ischinger vyzývá k tomu, aby takové embargo platilo do doby, než na Ukrajině nastane „stabilní příměří“. Největší překážkou ropného a plynového embarga jsme však my sami: Naše neochota přijmout i drobná omezení – například omezení rychlosti nebo vyšší ceny pohonných hmot – by mohla způsobit politický neúspěch embarga.
Embargo by mělo zvýšit tlak na Putina
V EU panuje široká shoda na tom, že cílem je co nejrychleji zbavit se závislosti na ruském plynu a ropě, což nás činí náchylné k vydírání. Panuje také shoda v tom, že okamžité embargo je morálně správné, aby se vražednému režimu nestrkaly do chřtánu další eura a americké dolary.
Tato jednota je však plná rozporů. Stejné požadavky byly vzneseny po ruské anexi Krymu v roce 2014, ale politici a podnikatelé, zejména v Německu, udělali pravý opak: prosadili výstavbu Nord Stream2 a učinili se ještě závislejšími na Rusku.
Panuje také stále větší shoda na tom, že embargo nebude mít přímý dopad na vojenskou schopnost Ruska vést válku na Ukrajině a udržet ji po dlouhou dobu. Jak totiž upozorňuje vojenský ekonom Marcus Matthias Keupp, Rusko je vojensky autonomní a je jedním z největších vývozců zbraní na světě. Embargo by mnohem masivněji zvýšilo náklady ruské ekonomiky a v konečném důsledku i ruského lidu. S tím je spojena naděje, že se tím zvýší tlak ruského lidu na Putina.
Mnozí v Evropě se ptají: jak dlouho může Rusko udržet embargo? Zapomínáme přitom na možná důležitější otázku: jak dlouho můžeme my Evropané, vydržet následky embarga? Politická elita ruské diktatury již dávno ukázala, že blaho vlastního lidu pro ni není ve skutečnosti důležitým faktorem.
V evropských demokraciích je tomu jinak: zde hraje blaho občanů ústřední roli v politických rozhodnutích, a to zcela oprávněně. Občané se obracejí na své vlády, aby co nejlépe zmírnily náklady velkých krizí, jako byla finanční krize v letech 2008/2009, pandemie nebo nyní válka, nebo je dokonce zcela kompenzovaly.
Embargo může být úspěšné pouze snížením spotřeby
A právě v tom spočívá rozporuplnost jednání v Německu a v Evropě: většina občanů je pro embargo. Většina z nich však nesouhlasí ani s relativně malými omezeními své životní úrovně. Rázně odmítají například omezení rychlosti, neděli bez aut nebo cenu pohonných hmot ve výši 2,30 eur za litr. Vznikla nebezpečná iluze o tom, co by embargo pro lidi skutečně znamenalo. Navíc to někteří politici ještě podporují nereálnými sliby.
Mnoho snah německé vlády se například zaměřuje na hledání dalších dodavatelů fosilních paliv na Blízkém východě. I když jsou tyto kroky, jako například návštěvy ministra hospodářství Roberta Habecka, zcela správné a nezbytné, pravdou je, že embargo vůči Rusku může být úspěšné především díky silným úsporám ve spotřebě, jak ukazují i analýzy think tanku Breugel.
Politici nejenže tuto pravdu zamlčují, ale mnohá jejich opatření dokonce nesměřují ke snížení spotřeby, ale k jejímu dotování – prostřednictvím slevy na pohonné hmoty, snížení DPH na minerální oleje a dalších opatření. Dokonce i omezení rychlosti, které by snížilo spotřebu paliva o osm procent, nebo víkend bez aut se zdají být tabu, které lidé nemohou akceptovat.
Embargo by Německu vydrželo jen několik měsíců
Kdyby politici mysleli nezávislost na ruském plynu a ropě skutečně vážně, už by začali s řadou důležitých změn: Vyjmenoval by opatření, jak se může podařit obrat v dopravě a rozšíření obnovitelných zdrojů energie mnohem rychleji, než bylo dosud slíbeno v koaliční dohodě.
Spolková vláda a vlády jednotlivých států měly také předložit nové plány úspor, energeticky účinné renovace budov, přechod na tepelná čerpadla nebo rozšíření energetických sítí a ukázat, jak toho lze dosáhnout nikoli za 15 nebo 20 let, ale za pět nebo deset let.
Ale pokud jsou i srovnatelně malá opatření politicky neproveditelná, jak se má tvrdé embargo s hrozící recesí, vysokou inflací a nezaměstnaností setkat s větším pochopením?
A jak dlouho by politici v Evropě takový postup vydrželi? Vezmeme-li jako měřítko pandemii covid-19, odpověď zní: pravděpodobně jen několik měsíců. Protože po vysoké míře solidarity a ekonomických restrikcí v první vlně covid-19 na jaře 2020 se tato jednota vypařila a politici neměli odvahu ani možnost znovu zavést tvrdé restrikce z první vlny v následujících vlnách. Při politickém vyvažování se stále větší váha přikládala základním právům a hospodářským zájmům a stále menší ochraně zdraví a lidského života,“ napsal pro německý týdeník Focus ekonom Marcel Fratzscher.
(hrb)
