Velký problém se zakázkami na ministerstvu obrany. Smlouvu s dodavatelem je možné vypovědět bez udání důvodu

Bude zajímavé sledovat, zda ministerstvo obrany uplatní klauzuli o výpovědi bez udání důvodu také do smlouvy na nákup amerických vrtulníků Viper a Venom. Ministr obrany Lubomír Metnar nahlíží do kokpitu Vipera na Dnech NATO v Ostravě. Repro: mocr.army.cz

Po jmenování náměstka Filipa Říhy do vedení sekce ministerstva obrany, která kontrahuje stamiliónové armádní zakázky, nastaly zcela nové časy. Zbrojaři jsou nyní nuceni podepisovat smlouvy, ve kterých je klauzule stanovící zánik smluvního vztahu i bez udání důvodu s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Pro firmu, která například musí kvůli zakázce investovat do subdodávek, to může znamenat smrtící podmínku. Odborníci varují také před možným korupčním potenciálem nově vystavěných smluv.

Zhruba půl roku si sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany klade do smluv velmi tvrdou podmínku vůči svým dodavatelům – zbrojařským firmám. „Začali to uplatňovat zhruba před půl rokem, odvíjí se to od prohraného soudu s Českou zbrojovkou kvůli balistických nákupu vest, který případ vrátil k prvoinstančnímu projednání,“ informoval Ekonomický deník obeznámený zdroj z ministerstva. Dá se snadno říci, že nový přístup je až neuvěřitelně diskriminační. Resort je dle nově formulované dikce smluvních podmínek oprávněn odstoupit od kontraktu bez udání důvodu. A to ve dvouměsíční lhůtě, která začíná běžet den po doručení výpovědi.

Kritizované nové ustanovení smluv s ministerstvem obrany. Repro: ED

Tento postup vyvolal mezi českými zbrojaři doslova zděšení. Firmy jsou tímto nevybíravým způsobem tlačeny do situace, že budou investovat například do subdodávek, ale ministerstvo jim najednou vypoví smlouvu, a potenciálním subdodavatelům vznikne ztráta v miliónech, či v horším případě v desítkách či stovkách miliónů korun. Tato klauzule, která je už aktivně uplatňována vůči českým zbrojařům, podle všeho nebude použita při nákupu amerických vrtulníků Viper a Venom, přesahujícím deset miliard korun.

Čeští zbrojaři se kvůli citlivosti problematiky nechtějí k ultimátu ministerstva obrany vyjadřovat. Někteří z nich už „kapitulovali“ a takto jednostranně výhodnou smlouvu pro resort podepsali, jinak by měli na obraně prostě „utrum“.

„Paradoxně to není asi úplně právní problém, spíše obchodně-morální. Měli by pro to mít nějaký měřitelný důvod a měli by vědět, ze je to praktika na trhu, která bude obecně akceptována. Jinak se může stát, ze se ministerstvu nikdo nepřihlásí. Nebo dokonce, ze se přihlásí jen jeden a to ten, který si bude jist, ze to vůči němu uplatněno nebude,“ uvedl k novým praktikám resortu obrany právník Radek Pokorný. V jeho vyjádření je cítit jistý špilec na možný korupční potenciál nového opatření.

Podobnou optikou to vnímá i šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. „Uvedená formulace naprosto postrádá logiku. Jediným důvodem bude, že se tak někdo rozhodne, aniž by musel vysvětlit, proč? Ideální prostředí pro korupci a klientelismus,“ rozčiluje se Hynek. Firmám, které nebudou chtít vyhovět přáním úředníka nebo nebudou „přátelské“, se může podle Hynka smlouva vypovědět bez udání důvodu. „Nakoupený materiál a již vyrobené zboží vytvoří firmě přímou ekonomickou ztrátu. A výrobce nebude mít nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, protože to, že ministerstvo smlouvu vypovědělo, bylo podle smlouvy chybou výrobce. Vždyť je to na hlavu postavené a ve stylu: ´Drž hubu a krok´,“ pokračuje Hynek. Potvrzuje zjištění Ekonomického deníku, že tato formulace byla do smluv zavedena teprve nedávno. „Ihned mě někteří naši členové v té věci kontaktovali. Tento bod považují za nepřijatelný, ale chtějí ministerstvu dodávat,“ tak podle Hynka „podepsali“.

Šéf asociace se dotazoval kvůli aktuálnímu problému šéfů partnerských zahraničních asociací ze zemí NATO, zda-li i v jejich zemích je podobná praxe zvykem. „Měl jsem pocit, že to naprosto nechápou. Nebyl ani jediný, který by mi potvrdil, že je tomu u nich stejně,“ upozorňuje dále Hynek. Podle Hynkových zahraničních kolegů musí být k výpovědi vždy vážný a odůvodněný důvod. Státní úřad v rámci transparentnosti musí ke všem dodavatelům přistupovat stejně, tak by tato formulaci měl být ve všech dodavatelských smlouvách.

„Na schůzi výboru pro obranu Poslanecké sněmovny dne 18. září byl projednáván plánovaný nákup víceúčelových a bojových vrtulníků. Z diskuse jsem pochopil, že u této zakázky určuje americká strana, jak má vypadat smluvní vztah. Proč, když je dodavatelem český výrobce, je to mu jinak? Jsem si vědom, že vyzbrojování je dlouhodobým problémem ministerstva. Ale smlouvy s takovou podmínkou ho nezlepší a k dobrým vztahům výrobců s ministerstvem nepřispějí,“ uzavírá Hynek.

Nově nastavená pravidla se nepozdávají ani bývalému šéfovi Národního úřadu pro vyzbrojování, brigádnímu generálu Pavlu Bulantovi, takto jednostranné ustanovení o ukončení obchodního vztahu za jeho éry aplikována nebylo. „I když má kupující právo dostat zboží nejlepší kvality, tak ten smluvní vztah musí být vyrovnaný z hlediska dobrých mravů. Určitě by mělo být možné lze od smlouvy odstoupit, ale prodávajícímu i kupujícímu musí být jasně a konkrétně definovány důvody. Připadá mi to jako nehorázné, naprosto šikanózní prvek s velkým korupčním potenciálem. Pak by totiž mohly být firmy také vyhodnocovány podle toho, jak moc budou štědré,“ varuje generál Bulant.

Narazí u antimonopolního úřadu?

Problém pro Ekonomický deník podrobněji analyzoval právník Michal Mazel, někdejší bezpečnostní ředitel ministerstva obrany. Možnost zadavatele ukončit libovolně, a bez udání důvodu, smluvní vztah uzavřený na základě zadávacího řízení, vnáší do vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem podstatnou a neodůvodněnou právní nejistotu, tvrdí Mazel. „Tato nejistota se ve svém důsledku promítá již do zadávacích podmínek veřejné zakázky, neboť dodavatelé při tvorbě svých nabídek a cenových kalkulací na předmět veřejné zakázky nemohou mít jistotu o rozsahu plnění, které bude na základě smlouvy na plnění veřejné zakázky skutečně poskytnuto. Vedle toho předmětné smluvní ustanovení umožňuje i značnou svévoli zadavatele vůči jednotlivým dodavatelům, neboť jeho uplatnění není závislé na skutečnosti, kterou by mohli dodavatelé kvalifikovaně odhadnout či svým vlastním jednáním ovlivnit,“ vysvětluje Mazel.

Zadavatel se touto formulací podmínek podle Mazla dostává do rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, ze kterého vyplývá mimo jiné povinnost zadavatele formulovat zadávací podmínky veřejné zakázky v podrobnostech potřebných pro účast dodavatele v zadávacím řízení a nepřenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele. „Uvedený postup zadavatele současně představuje nejen porušení ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, ale i porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek uvedených v ustanovení paragrafu 6, konkrétně zásady transparentnosti a rovného zacházení,“ pokračuje Mazel.

K obdobnému závěru podle Mazla už v minulosti dospěl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v rámci své rozhodovací praxe, když mimo jiné konstatoval, že: „V návaznosti na vymezení předmětu plnění veřejné zakázky je nutné zajistit, aby nemohla nastat situace, kdy uchazeči budou koncipovat svoje nabídky s očekáváním určitého rozsahu plnění, v návaznosti na tento rozsah následně budou strukturovat nabídkovou cenu, a výsledný finální rozsah plnění bude závislý na skutečnosti, kterou dodavatelé na základě nastavení zadávacích podmínek nemohli kvalifikovaně odhadnout, a se kterou nemohli kalkulovat v procesu cenotvorby, a následně tak budou ´nuceni´ plnit závazky vyplývající ze smlouvy na modifikovaný rozsah předmětu plnění veřejné zakázky.“ Takový postup zadavatele úřad označil dle Mazla za nezákonný.

„Z výše uvedených důvodů tedy nelze akceptovat argumentaci zadavatele, který nadepsané nedostatky zadávacích podmínek překlenuje tvrzením, že předmětné smluvní ustanovení platí shodně pro všechny dodavatele, a tedy nemůže být ´diskriminační´. Jako nepřiléhavý se jeví i argument zadavatele, že dodavatel není povinen do zadávacího řízení podat nabídku, a tedy není povinen toto smluvní ujednání akceptovat, neboť nezákonným nastavením zadávacích podmínek nelze vytvářet překážky v účasti dodavatelů v zadávacím řízení,“ uzavírá nově nastavené obchodní podmínky ministerstva obrany Michal Mazel.

Ekonomický deník kvůli těmto výše zmíněným argumentům náměstkovi ministra obrany Filipu Říhovi položil otázku: „Do kolika smluv s dodavateli už byla tato klauzule vpravena? Bude použita např. i do smlouvy na nákup vrtulníků z USA? Pokud ne, proč?“ Říha na obě otázky ve své reakci na otázky Ekonomického deníku odpověděl vyhýbavě (viz níže – pozn. red.).

Žádná novinka, prý standard

Ministerstvo obrany, na rozdíl od českých zbrojařů, tvrdí, že tato ustanovení ve svých smlouvách používá běžně od doby účinnosti obchodního zákoníku, tedy od roku 1992 a pokračuje v nich i za současné právní úpravy novelizovaného občanského zákoníku. „Ustanovení nelze považovat za diskriminační. Jsou do smluv zapracovávány z opodstatněných důvodů, v souladu s platnou úpravou závazkových vztahů a současně jsou konkrétní smlouvy součástí zadávacích řízení, ve kterých zadavatel postupuje v souladu se zásadami ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů,“ tvrdí Filip Říha.

Ministerstvo obrany podle něj vystupuje z pozice ústředního orgánu státní správy, vynakládá na veřejné zakázky veřejné finance, a tak podle Říhy logicky postavení zadavatele a dodavatele nemůže být již z povahy věci rovné. „Jako příklad, kdy se předmětná ustanovení velmi hodila, můžu uvést například situaci, kdy resort ministerstva obrany odstoupil od smlouvy z důvodu nevyhovujících výsledků vojskových zkoušek anebo výpověď ze smlouvy jako reakce na organizační změny, jakou bylo například zrušení základní vojenské služby. Ministerstvo obrany se při zadávání veřejných zakázek řídí právním řádem České republiky. Není důvod zapracovávat do smluv ustanovení jiných právních řádů, nicméně například zadávání veřejných zakázek na Slovensku je velmi podobné. Navíc členské státy Evropské unie jsou vázány současně legislativou EU, která se do národních legislativ promítá,“ uvádí dále Říha.

Ministerstvo obrany si podle něj nevede statistiku, na základě které by bylo schopno říct, v kolika smlouvách byly instituty jednostranného odstoupení od smlouvy po její podstatné porušení ze strany prodávajícího a výpovědi bez udání důvodu ze strany kupujícího použity. „Troufám si však říci, že do podstatné většiny smluv uzavíraných na základě zadávacích řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek zapracovány byly. Zda budou tato ustanovení součástí smlouvy na pořízení vrtulníků ze Spojených států amerických, nemohu odpovědět kladně ani záporně. Smluvní podmínky jsou ve fázi jednání a tato jednání jsou neveřejná,“ vyhýbá se přímé odpovědi na otázku Ekonomického deníku Říha. „Na základě letitých zkušeností musím konstatovat, že použití předmětných institutů není překážkou při uzavírání smluv na veřejné zakázky a neobávám se, že by mohly být napadeny Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže,“ dodává.

Jak je na tom Filip Říha s letitými zkušenostmi na obraně? Absolvoval Právnickou fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v oboru právo a právní věda. Na Fakultě sociálních věd v Praze se pak věnoval mediálním studiím. Má za sebou dvě stáže: odbornou praxi na zastupitelském úřadě České republiky ve Vídni a studijní pobyt v Evropském parlamentu. Na ministerstvu obrany pracuje od roku 2013.

Zpackaný nákup vest

Zbrojařské společnosti se po objevu nově formulovaném vzoru smluv začali na ministerstvu ptát, co se to vlastně přihodilo, a proč ministerstvo žádá dvouměsíční výpověď bez udání důvodu. „Žádáme vás o sdělení, zda tato poslední odrážka skutečně v návrhu kupní smlouvy má být či zda se jedná o formální chybu? Současně se domníváme, že pokud by se nejednalo o chybu, pak je takovéto znění smlouvy po právní stránce nesrozumitelné, neurčité a značně nevyvážené,“ zněl dotaz.

Odpověď přišla nekompromisní. „Zadavatel pro objasnění sděluje, že smluvní podmínky byly v předmětném zadávacím řízení stanoveny pro všechny potenciální dodavatelé stejně a nelze o nich jednat, jelikož užší řízení, které pro zadání této veřejné zakázky zadavatel zvolil, jednání o smluvních podmínkách nepřipouští. Zadavatel závěrem uvádí, že v případě nesouhlasu se zněním požadovaných smluvních podmínek, tazatel není povinen nabídku v předmětném zadávacím řízení podat,“ stojí v odůvodnění ministerstva obrany na neveřejné části webových stránek resortu. Úzkostlivá úprava dodavatelsko-odběratelských smluv se na ministerstvu obrany, jak už Ekonomický deník upozornil, začala nově uplatňovat po prohrané soudní při kvůli zrušenému nákupu balistických vest od České zbrojovky Uherský Brod. Zbrojovka v roce 2015 zvítězila v tendru na dodávku přesně 2 290 neprůstřelných vest díky nejnižší nabídnuté ceně. Balistické panely měly ochránit vojáky před střelivem s vysokou průrazností. Ministerstvo obrany pod vedením někdejšího šéfa Martina Stropnického z hnutí ANO ale od smlouvy odstoupilo.

Důvodem byly dohady týkající se použitého materiálu při výrobě vest. „Státní ověřování jakosti mělo výhrady, zbrojovka s tím nesouhlasila a vznikl jakýsi spor. Je to přesně to, co se někdy v soutěžení stane. Mě to mrzí, nevím, jestli někoho označit za viníka,“ uvedl tehdy Stropnický. Zbrojovka kvůli tomu ministerstvo zažalovala.

Začalo to u zrušené zakázky na nákup balistických vest, kvůli které se dodavatel – Česká zbrojovka Uherský Brod – s ministerstvem soudí. Repro: czub.cz

Městský soud v Praze dal letos v dubnu, po více než třech letech v neveřejném jednání za pravdu České zbrojovce. Tedy minimálně částečně. „Rozhodnutím z dubna 2019 Městský soud zrušil, a vrátil tudíž k prvoinstančnímu řešení, správní rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti a následující rozhodnutí státního tajemníka ministerstva obrany, jakožto odvolacího orgánu… …Již dříve byly spory vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10A 86/2016 a sp. zn. 11 A 40/2016 rozhodnuty ve prospěch ministerstva obrany,“ bránil se ale informacím o prohraném soudu mluvčí resortu Jan Pejšek.

Protože českým vojákům v zahraničních misích kvůli krachu dodávky hrozilo, že neprůstřelné vesty nebudou, ministerstvo proto narychlo přes alianční agenturu NSPA pořídilo pět set amerických nosičů balistických plátů SPCS Magnum TAC-1 za 17,5 milionu korun. Dalších tisíc vest za 52 milionů korun nakoupilo později. Smlouvu na dodání 5 500 balistických vest za 255 milionů korun nakonec obrana uzavřela s královéhradeckou společností Argun. První tranši – 1 300 kusů – armáda obdržela na konci roku 2017.

Podle mluvčího Pejška nicméně kvůli rozhodnutí soudu nehrozí, že by nyní resort musel nakoupit i 2 290 vest od České zbrojovky: „K tomu nedojde a dojít ani nemůže, protože ministerstvo obrany už v závěru roku 2016 odstoupilo od smlouvy,“ řekl Pejšek po soudu serveru irozhlas.cz. Ministerstvo jeho ústy vzápětí také uvedlo, že informace Českého rozhlasu o prohraném soudu nebyly správné, a že soud odstoupení od smlouvy na nákup balistických vest vůbec neřešil.

Jan Hrbáček

(Po zveřejnění článku se Ekonomickému deníku začali ozývat zástupci zbrojařských firem, kteří už se s popisovanými, nově vyžadovanými, smluvními podmínkami na ministerstvu obrany setkali. Zareagovalo také ministerstvo. „Možností vypovězení smlouvy chceme chránit stát jako zadavatele zakázek z veřejných prostředků. Přistoupili jsme k tomu na základě negativních zkušeností ze zablokovaných smluvních vztahů, které se dlouhodobě nacházely v patové situaci. Naprosto odmítám tvrzení, že tím podporujeme korupční jednání,“ říká náměstek pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Filip Říha.)