Město Teplice uspělo u NSS ohledně padesátitisícové pokuty od ÚOHS

Teplice. Foto: Wikimedia

Je to vlastně docela absurdní. Zadavatel, který je povinen postupovat jako řádný hospodář, je zároveň povinen zabývat se tzv. mimořádně nízkou nabídkovou cenou. Právě z tohoto rozporu vznikají v zadávacím řízení mnohé konfliktní situace.

Statutární město Teplice v roce 2014 zadávalo veřejnou zakázku „Rekonstrukce 66 zapínacích bodů stávajícího veřejného osvětlení v Teplicích“. Podle ÚOHS však ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ani z jiné části dokumentace veřejné zakázky nevyplynulo, že se hodnotící komise zabývala posouzením výše nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, jak jí ukládal § 77 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ). Tento nedostatek mohl podle ÚOHS podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uložil proto Teplicím pokutu ve výši 50 tis. Kč.

Krajský soud připomněl, že i nová právní úprava zavazuje zadavatele posuzovat existenci mimořádně nízké nabídkové ceny. Klíčovým problémem v posouzení krajským soudem tak bylo, zda měl zadavatel dostatek indicií, z nichž mohl nabýt dojmu, že předložená nabídková cena je podezřele nízká a musí se jí tedy v tomto smyslu zabývat. Nabídková cena byla skutečně prakticky poloviční ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Na druhou se v podobné cenové hladině nacházely i další předložené nabídky. V zadávacím řízení bylo podáno 8 nabídek, přičemž dvě se cenově pohybovaly poblíž předpokládané hodnoty veřejné zakázky, dvě na její polovině a zbytek někde v rozmezí. I po vyloučení dvou uchazečů se tři nabídky nacházely pod cenovým průměrem a tři nad ním. V takové situaci je pak podle krajského soudu obtížné, aby hodnotící komise viděla zjevné indicie vedoucí k podezření mimořádně nízké nabídkové ceny.

ÚOHS ve své kasační stížnosti nadále trval na svém pohledu na věc na povinnosti zadavatele identifikovat indicie nabídek nabádající hodnotící komisi k posouzení nabídkové ceny z hlediska podezření z předložení mimořádně nízké nabídkové ceny. Těmito indiciemi – podle ÚOHS – byl velký cenový rozptyl a seskupení nabídkových cen, velká odchylka třech nejnižších nabídkových cen od průměru cen, velká odchylka třech nejnižších nabídkových cen od předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

Nejvyšší správní soud (NSS) uznal, že jedinými možnými indiciemi mohly pro hodnotící komisi být rozptyl nabídkových cen a jejich rozdíl od předpokládané hodnoty veřejné zakázky. NSS však dále uvádí, že v daném případě se jednalo o hraniční případ, kdy ani tyto indicie nemusely vést k podezření hodnotící komise z předložení mimořádně nízké nabídkové ceny. Stěžejním momentem totiž bylo podání plných tří nabídek odpovídajících polovině předpokládané hodnoty a zároveň polovině nejvyšší nabídky. ÚOHS současně ani nepoukázal na jakékoli spojení mezi uchazeči s podobnou nabídkovou cenou. V zadávacím řízení žádná nabídka nevyčnívala takovým způsobem, aby se lišila o desítky procent. Neobvyklost předložení nabídek odpovídajících polovině předpokládané hodnoty veřejné zakázky, tak spíše ukazuje, že skutečná hodnota veřejné zakázky byla nižší než ta předpokládaná. Přestože NSS neshledal postup zadavatele a jeho hodnotící komise v rozporu se ZVZ, doporučil zadavatelům, aby v souladu se zásadou transparentnosti uváděli do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek více svých úvah. Absence těchto úvah bez jakýchkoli důvodných pochybností však automaticky nemůže znamenat naplnění skutkové podstaty správního deliktu.

Jiří Reichl