Možné vodítko v posuzování problematiky dělení veřejných zakázek poskytl svým rozsudkem Krajský soud v Brně.
Masarykova univerzita zadala v roce 2007 dvě veřejné zakázky na interiérové vybavení vysokoškolských kolejí. V únoru se jednalo o zakázku zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení a v červnu o zakázku malého rozsahu. Tento postup shledal ÚOHS jako nezákonné rozdělení veřejné zakázky a udělil zadavateli za spáchání správního deliktu pokutu ve výši 100 tis. Kč.
Masarykova univerzita se proti tomuto rozhodnutí bránila žalobou, která zpochybňovala jak meritorní posouzení tak výši sankce. Argumentovala, že zadavatel ani při nejlepší vůli nemohl předvídat při zadání první z uvedených veřejných zakázek, jaké finanční prostředky bude mít k dispozici za několik měsíců. Rozpor byl rovněž v časové (čtyřměsíční rozdíl) a věcné souvislosti. Zatímco v první zakázce se jednalo o vybavení výlučně studentských pokojů, v druhé šlo o vybavení pokojů hotelových. Výši udělené pokuty napadla univerzita s poukazem, že podstatné ovlivnění veřejné zakázky bylo pouze spekulativní, dále že z 23 veřejných zakázek kontrolovaných mezi lety 2007 a 2012 pouze tato vykazovala znaky porušení zákona a konečně, že pokuta udělená v obdobném případě nedosahovala ani 15% možné maximální výše, zatímco pokuta udělená Masarykově univerzitě tuto výši značně překročila.
Krajský soud všechny argumenty žalobce odmítl. Přiklonil se k názoru ÚOHS, že rozdělením veřejné zakázky došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, čímž zadavatel porušil ustanovení § 21 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). O místní souvislosti obou zakázek nepanovala pochybnost, neboť obě byly realizovány ve stejné budově. K věcné či funkční souvislosti soud konstatoval, že předmět plnění obou zakázek se fakticky úplně překrývá. Zakázky nemusí být zcela shodné, ale pokud jsou svým charakterem srovnatelného druhu, lze hovořit o jejich věcné souvislosti. Nehledě na to, že průměrná cena za vybavení jednoho pokoje je podle uzavřených smluv téměř totožná. Z hlediska časové souvislosti soud prohlásil, že doba čtyř měsíců není nijak zásadní, aby svědčila o vzájemné časové nesouvislosti. Zadavatel si navíc byl velmi dobře vědom, že z důvodu opotřebení vybavení pokojů bude muset uvažovat o modernizaci dalších pokojů. I pokud by bylo pravdivé tvrzení, že v době vyhlášení první zakázky zadavatel o další modernizaci pokojů neuvažoval, měl si být vědom, že minimálně s ohledem na dodržování zákona o veřejných zakázkách musí uvažovat v širších souvislostech, které mu umožní vyhnout se spáchání některého ze správních deliktů. Soud rovněž odmítl argumentaci, že zadavatel neznal dopředu svoje finanční možnosti. Tuto skutečnost si mohl ohlídat ve smlouvě. Finanční rovina pak není důvodem, aby zadavatel postupoval nehospodárně, neefektivně a neúčelně, a tedy v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách.
Pokud se týká výše udělené pokuty, Krajský soud uvedl, že rozhodnou skutečností pro výměru pokuty je závažnost správního deliktu. V daném případě nesprávný postup zadavatele mohl omezením konkurenčního prostředí ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Soud rovněž prokázal, že ÚOHS dostatečným způsobem vysvětlil výši pokuty i s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem. Maximální výše pokuty mohla pak být v souladu se zákonem stanovena až na 43 408, 73 Kč. ÚOHS tedy pokutu stanovil spíše na její spodní hranici. Soud zároveň vyvrátil žalobní tvrzení, že pokuta v dříve posuzovaném případu dosahovala pouze 15% maximální výše a dokázal, že Masarykova univerzita dostala pokutu v relativně nižší výši než v případě, na který odkazovala.
Rozsudkem Krajského soudu však celá pře pravděpodobně neskončí, neboť Masarykova univerzita využila svého práva podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Jiří Reichl
