Lihový boss promluvil. Nabídka desetimiliónového úplatku prý byla provokace od Šlachtova detektiva

Policie, respektive někdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vedený Robertem Šlachtou, si v roce 2013 opatřila důkazy v lihové kauze velmi sporným a dost možná i nezákonným způsobem. Vyplývá to z informací, které se podařilo shromáždit Ekonomickému deníku. V kauze nejde jen o miliardové úniky na daních při výrobě a prodeji nezdaněného lihu, ale také o údajný desetimiliónový úplatek pro Šlachtova detektiva Jiřího Komárka. Odsouzený šéf lihové skupiny Radek Březina připouští, že možnost úplatku zvažoval. Ale tvrzení detektiva o konkrétní nabídce považuje za policejní provokaci, aby mohl být v jeho kauze nasazen odposlech do vazební cely.

Případ lihového bosse ze Zlína Radka Březiny je už veřejnosti notoricky známý. Skryta ale dosud zůstávají fakta, jakým způsobem dnes už zrušený Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), respektive šéf jeho ostravské expozitury Jiří Komárek, odhalil, že skupinu výrobců lihu řídil právě Radek Březina.Ten už je za výrobu pančovaného lihu pravomocně odsouzen. Soud nyní řeší případ, ve kterém se měl Březina pokusit ve vazbě uplatit 10 milióny korun.

Ekonomický deník Březinovu kauzu dlouhodobě sleduje a dospěl k alarmujícím zjištěním. Detektivové totiž vůbec nevěděli, kdo skupinu vede a kde se nalézají utajované sklady s lihem. K těmto informacím se dostali až díky jednání detektiva Jiřího Komárka, které vyústilo v povolení odposlechu v Březinově vazební cele. Jak vyplývá z rozsáhlého šetření Ekonomického deníku, popis nabídky úplatku vůči šéfovi ostravského ÚOOZ je velmi diskutabilní a lze pochybovat o jeho validitě. Z pátrání vyplývá, že šlo o hru, jak se za pomoci interních policejně-úředních postupů propracovat ke kontroverznímu odposlouchávání vazebních cel, ve kterých Březina v době pobytu ve vazbě dlel.

„Ihned“ za dva dny a ztráta paměti

Jiří Komárek po zatčení skupiny podezřelých z výroby nezdaněného lihu v roce 2012 a 2013 vedl vyšetřování. V té době ještě detektivové neměli sebemenší tušení, že Radek Březina je bossem skupiny, a že výrobu a obchod s nezdaněným lihem řídil. Důkazní nouze se radikálně změnila po 15. lednu 2013. V ten den plukovník Komárek sám, bez kolegy, jak bývá běžným postupem, navštívil Březinu ve vazební věznici v Olomouci. Ze setkání ve výslechové místnosti pak sepsal úřední záznam, v němž tvrdí, že mu Březina nabídl úplatek. „Pojednou se zeptal, zda by jeho situaci ohledně trestního řízení nevyřešilo deset milionů korun. Jeho dotazem jsem byl překvapen,“ popsal Březinovu údajnou nabídku Komárek.

V úředním záznamu Komárek dále tvrdí, že údajný úplatek odmítl. „Březina se mně zeptal, jak dlouho chci ještě pracovat u policie, že bych přece mohl odejít. Dále uvedl, že zná bezpečný způsob, jak mi peníze předat. Co přesně bych musel udělat, aby mi uvedený úplatek poskytl, blíže nespecifikoval,“ tvrdí v záznamu Komárek.

Přestože si Komárek nezapamatoval konkrétní fakta z průběhu rozhovoru, a ani je nezapsal do dva dny na to sepsaného úředního záznamu, krátce na to byly zahájeny úkony v trestním řízení. Podplukovník ÚOOZ Pavel Leštínský konstatoval, že úplatek Březiny měl směřovat k tomu, aby detektiv Komárek ovlivňoval „průběh trestního stíhání“.

Mohlo by vás zajímat

Karlovarský kraj navrhl změnu zákona o soudech a soudcích, sněmovna ji po třech letech projedná

Vše běželo jako po drátkách, téměř okamžitě byl soudem povolen odposlech prostor vazební věznice v Olomouci, následně i v Ostravě, kam byl Radek Březina přemístěn.

Velmi zajímavé je pak pokračování odůvodnění těchto odposlechů. Zatímco na začátku si plukovník Komárek nevzpomněl na Březinovy konkrétní slova, podplukovník Leštínský už napsal, že měl onen desetimiliónový úplatek směřovat k ovlivnění trestního řízení. V dalších dokumentech se pak objevuje, že Jiří Komárek měl za úplatek ovlivňovat průběh trestního řízení „zejména tak, že by odstranil případné důkazy z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách“ a v „předání kompletní utajení části spisu, tak aby obviněný Radek Březina mohl zvolit optimální způsob obhajoby“.

Kde přesně k těmto konkrétním podezřením či indiciím, které se začaly nově objevovat v trestním spisu, detektivové dospěli, není dodnes jasné. Pátrání Ekonomického deníku směřuje k verzi, že informace o nabídce úplatku mohly být konstruovány tak, aby mohl být povolen odposlech. A argumentace o nabídce úplatku před soudem, který odposlech vazební cely Březiny povoloval, tak vypadala značně přesvědčivě.

Napovídá tomu i argumentace Jiřího Komárka v úředním záznamu. I to, proč navštívil Březinu poprvé sám a beze svědků. „Domnívám se, že pracovník vězeňské služby, který po obviněného právě přicházel, se v dané době nacházel před výslechovou místností, a slova obviněného pravděpodobně neslyšel,“ tvrdí Komárek v úředním záznamu ze 17. ledna 2013. Na celé věci je zarážející především fakt, že Komárek měl úřední záznam napsat ihned, jak by jistě učinil každý pořádný a poctivý policista, ale „ihned“ v Komárkově podání představovalo dva dny.

Jiří Komárek se k údajné nabídce úplatku vyjádřil ještě při výslechu 28. listopadu 2014. Ani v této výpovědi však nepotvrdil, že měl za úplatek ovlivňovat průběh trestního řízení „zejména tak, že by odstranil případné důkazy z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách“ a v „předání kompletní utajení části spisu, tak aby obviněný Radek Březina mohl zvolit optimální způsob obhajoby“. Komárek přiznal, že ÚOOZ tehdy, v roce 2013, neměla vůbec žádné povědomí o tom, že by Radek Březina skupinu výrobců nelegálního lihu vedl. Při výslechu také tvrdil, že se kvůli údajné nabídce desetimiliónového úplatku vzdal vedení případu. Policejní dokumenty i informace Komárkových kolegů jeho tvrzení vyvracejí, Komárek byl i nadále tím, kdo policejní tým vedl. Tým, pracující na nelegálním lihu, se umístil na třetím místě v anketě Policista roku 2013. „Na podzim roku 2014 proběhla v jednom z pražských hotelů akce Policista roku 2013. Ostravský ÚOOZ získal 3. místo v kategorii tým roku za Radka Březinu. Na pódium vystoupili všichni kromě Komárka. Ten nebyl z důvodu možné dekonspirace ani čten. Až o přestávce mu byla předána cena i finanční odměna, udělená rozkazem policejního prezidenta. Z celé akce byl pořízen oficiální videozáznam, na kterém je Komárek v sále zřetelně vidět,“ sdělilo Ekonomickému deníku hned několik zdrojů z policie.

Usvědčující poznámky

Stará nepsaná policejní poučka praví: „Každý, kdo sedí v kriminále, tvrdí, že je nevinný.“ S případem údajného desetimiliónového úplatku ale toto policejní moudro úplně „neštymuje“. A je nutné klást si otázky: Proč Jiří Komárek takto zásadní událost neoznámil ihned po odchodu z vazební věznice? Proč sepsal úřední záznam, ve kterém si podrobnosti Březinovy nabídky nepamatuje, až za dva dny? Proč si Březinu nenahrával, když skryté nahrávací zařízení běžně používal? Proč se z nekonkrétního popisu děje ve výslechové místnosti ve vazební věznici staly v trestním spise jasně definované konkrétní pokusy o ovlivnění vyšetřování?

Pro doložení následného děje je důležitá ještě jedna nezpochybnitelná skutečnost. Radek Březina před soudem v létě potvrdil, že i z vazby řídil a úkoloval řadu lidí. Březina byl velice pečlivý. Aniž tušil, že je jeho vazební cela sledována a „filcována“, sepisoval si veškeré dění do svých zápisků. Ty se pak dostaly do rukou policie. Přestože jsou plné Březinou plánovaných aktivit, konkrétní nabídka desetimiliónovém úplatku pro Komárka v nich zmíněna není.

Březina to, že by Komárkovi „natvrdo“ nabídl deset miliónů dnes už bývalému detektivovi Jiřímu Komárkovi, striktně odmítá. „Dle názoru obžalovaného nelze jednání J. Komárka dne 15. 1. 2013 označit jinak než jako ´učebnicový´ příklad tzv. policejní provokace. Obžaloba se izolovaně věnuje pouze té části jednání mezi obžalovaným na straně jedné a J. Komárkem na straně druhé, kdy mělo dojít k údajné nabídce úplatku ve výši 10.000.000,- Kč. Obžalobě je potřeba velice ´hlasitě´ vytknout, že ignoruje jednání J. Komárka, které údajné nabídce úplatku ve výši 10.000.000,- Kč předcházelo, byť důkazy k této ´problematice´ jsou součástí shromážděného spisového materiálu. Jedná se především o zápisky a poznámky obžalovaného, které si pořizoval po dobu pobytu ve výkonu vazby. Obžaloba sice části těchto poznámek cituje, nicméně jedná se pouze o vybrané pasáže. Obžalobou vůbec nejsou záměrně citovány ty části poznámek, které svědčí o tom, že J. Komárek se tzv. policejní provokace dopustil. Právě na tuto skupinu důkazů je nutné poukázat,“ stojí v argumentech Březinovy obhajoby, ke které se Ekonomický deník dostal.

Pro popis kauzy údajného úplatku je důležitá zejména policejní analytická zpráva č. 1 z 11. prosince 2013, která analyzuje Březinovy zápisky. Na stranách 169 až 171 je zachycen přepis poznámek Březiny, na to navazující komentář, a vyhodnocení ze strany policie. Listiny popisují, že Komárek Březinu na schůzce uskutečněné dne 15. ledna 2013 ve vazební věznici Olomouc seznámil s tím, jakými informacemi policie vůči jeho osobě disponuje. A současně to, že Komárek dané informace (respektive důkazy – pozn. red.) Březinovi ukázal a Březina si je mohl dokonce detailně prostudovat. Jednalo se o záznamy (dokumenty v elektronické podobě – pozn. red.) zajištěné na počítači Milana Antoniaziho, který byl v Březinově kauze vyslýchán jako svědek. O těchto záznamech neměl Březina až do Komárkovy návštěvy žádné tušení. Jednalo se totiž o důkazy, které nebyly součástí trestního spisu ve věci Březiny, byly zajištěny v jiném případu.

Březina si zapsal poznámky jako reakci na to, co se onoho dne dozvěděl od Komárka. Mimo jiné si zapsal i toto. „Antoniazi mi dluží spoustu peněz, víc než 50 miliónů, takže je možné, že může mít i zájem, možná, abych tady zůstal. Možná si myslí, že když budu zavřený takže nebude muset nic vracet. Dříve jsem si myslel, že je stoprocentně loajální. Dnes o tom nejsem až tak přesvědčený. Z tohoto důvodu: Na Antoniazim Komárek dělal podstatně dříve než na nás. A je možné, že od něho se dostal na nás (jedna z variant). V každém případě Komárek udělal Antoniazimu na jaře domovní prohlídky. (On má likérku) a zabavil mu počítače. A Komárek mi ukazoval dokument, který našel v Antoniazziho počítači. Byl to dokument bratra Tomáše Březiny, kde se mluví o lihu a kolcích. Dokument byl pravý a byl starý dva roky. Komárek tvrdí, že takovýchto dokumentů našich (Radka Březiny a Tomáše Březiny) našel v Antoniaziho počítači spoustu, a že je na jeho rozhodnutí, zda je připojí z Antoniaziho spisu k našemu spisu, což by nám u soudu výrazně pohoršilo. Proto také chceme, aby to Komárek neudělal,“ zapsal si Březina průběh schůzky s Komárkem.

Soudu, který Březinův údajný pokus o předání úplatku detektivovi soudí, pak Březina napsal: „Z citované pasáže poznámek je zřejmé, že tento text vznikl po schůzce mezi obžalovaným a J. Komárkem dne 15.1.2013 a že v tomto textu obžalovaný podrobně popisuje skutečnosti, které se od J. Komárka dne 15.1.2013 dozvěděl a rozvíjí v návaznosti na to své úvahy. Ve svých poznámkách obžalovaný popisuje, že mu J. Komárek ukazoval určité dokumenty. Obžalovaný si do svých poznámek poznačil, co je obsahem dokumentů, že dokumenty jsou o lihu a kolcích a jaké důsledky pro ně dokumenty mají, že by jim výrazně u soudu pohoršily. Takovéto poznámky si z dokumentů obžalovaný mohl udělat jen na základě toho, že je skutečně četl a studoval. Je tedy zřejmé, že J. Komárek dne 15.1.2013 s obžalovaným osobně hovořil o důkazech, o nichž v té době obžalovaný nic nevěděl. Pro obžalovaného se jednalo o zcela nové skutečnosti, přesto ho s těmito důkazy J. Komárek detailně seznámil.“

Březina po Komárkově indiskreci formuluje na Komárka určité požadavky směrem k Milanu Antoniazimu. Chce po něm, aby popsal, jak se dostal do počítače užívaného jím a jeho bratrem Tomášem. A žádá jej, aby poskytl z jeho spisu kopie toho, co bylo zajištěno. Konkrétně je v poznámkách obžalovaného zaznamenána tato pasáž: „Musí podrobně sepsat, jakým způsobem se dostal k nám do počítače. Jestli přímo on – nebo využil někoho ze zaměstnanců (našich). Musí popsat, tj. přesně a konkrétně jak to udělal, jaký softvare použil atd. …Musí dát z jeho spisu kopii, toho co zajistili – co nám stáhl z počítače. Ať vím, co na nás mají.“

Další důkaz o tom, že Komárek dne 15.1.2013 Březinovi vyzradil informace z jiných trestních řízení, o jejichž existenci do setkání mezi „čtyřma očima“ Březina vůbec nevěděl, je obsažen na jiných stranách Březinových zápisků. Zapsal si následující: „O co se snaží? Snaží se dokázat, že jsem obchodoval s lihem – to je jejich účel. Tvrdí, že v utajené části mají rozhovor můj z Hlubočky a ze Saspira a dále záznam z počítače Antoniaziho. Dále se snaží rozkódovat počítače a telefony, aby z nich vyšlo, že obchoduju s lihem.“

Skutečnost, že Březinovy zabavené poznámky jsou pravdivé, potvrzuje i hodnocení policistů, kteří analytické zprávy zpracovávali. V pasáži označené jako „Rozbor – vyhodnocení“ došli k následujícím závěrům: „Březina upozorňuje na skutečnost, že u Antoniaziho byly ze strany ÚOOZ provedeny domovní prohlídky dříve než u Březinů a že mu ze strany plk. Komárka bylo sděleno, že se zde našly informace pocházející z počítačů Radka a Tomáše Březiny. Pozn.: Jedná se o zajištěné paměťové média v rámci realizace trestní věci Burger, prověřované ÚOOZ. Na těchto byly znalcem nalezeny soubory pravděpodobně pocházející z počítače Radka a Tomáše Březiny. Tyto informace byly využity v trestním spise Smog a zároveň postoupeny GIBS k dalšímu využití.“

V rozboru pak policisté dále píší: „Myslí si, že v utajené části spisu budou mít zadokumentované rozhovory s majiteli společností HP premium s.r.o. se sídlem obec Hlubočky, okr. Olomouc (majitelé Hemžský Pavel a Petr), SASPIRA s.r.o. se sídlem Želatovice, okr. Přerov (majitelé Skácel Miroslav a Skácelová Gabriela) a obchodní záznamy z počítače Milana Antoniaziho, který mu byl odňat při prohlídce jiných prostor společnosti AB style s.r.o. dne 28.6.2012. Pavel Hemžský a Petr Hemžský byli v předmětné věci vyslechnuti před soudem v procesním postavení svědků.“ Detektivové vůbec nerozebírají údajný úplatek.

Úvaha o úplatku

Informace o úvaze pokusit se policistu uplatit si Březina po schůzce skutečně zapsal. Jenže schůzka podle něj proběhla jinak, než jak ji do úřední listiny zaznamenal detektiv Jiří Komárek. „Zkusit přes Antoniaziho a Kocha, možná Bednář, oba dva mají kontakty na ÚOOZ. Nejlépe by bylo kdyby znali přes někoho Komárka, ten to vyšetřuje. Možná, že by si vzal úplatek, já jsem mu to naznačil… … Říkal, že bude odcházet za dva roky od policie, ale že si nikdy nic nevzal. Ale velká částka 5 – 10 mil. by ho určitě zlomila. Ale podle mě má velký strach si to od někoho vzít. Musel by to být jeho známý – dobrý. Pak by se na něho cesta našla – a spolupracoval by – tak by jsme se domluvili, že za ty peníze by za A) vyházel pokud by našel nějaké důkazy v počítačích, a co zajistili (to nejrizikovější) – toto pro něho není těžké takovéto důkazy zlikvidovat, protože prohlíží počítače a sám rozhoduje o tom, co tam dá. To mi řekl. Za B) nepřiřadil by ze spisu Antoniaziho do našeho záznamy o nás – původ naše počítače, které by nám přitížily (svědčí o obchodech s lihem) – to může udělat (taky to říká). Za C) dal by nám utajenou část spisu kompletní, abychom věděli co všechno proti nám mají.“ V citovaných poznámkách si pak obžalovaný ještě poznačil, že Komárek mu nabízel, že by ze spisu Milana Antoniaziho nepřiřadil do trestního spisu vedeného v jeho věci záznamy svědčící o obchodech s lihem, které by mu a osobám kolem něj přitížily. Konkrétně si zapsal, že mu Komárek na schůzce říkal, „že to může udělat“.

Z návštěvní knihy vazební věznice v Olomouci vyplynulo, že v inkriminované době od 26. října 2012 do 18. dubna 2013 navštívili Březinu Komárka pouze jeho obhájci, příslušníci generální inspekce, vždy minimálně ve dvou, dva detektivové z protikorupční policie. Jiří Komárek byl jediným příslušníkem ozbrojených sborů, který s Březinou jednal o samotě. A v té době mu právě ukázal utajované dokumenty z jiných spisů.

Radek Březina tvrdí, že Jiří Komárek lže. „Poprvé J. Komárek lhal, když zapřel, že by sdělil R. Březinovi, jakými informacemi disponuje policejní orgán vůči k doposud utajené části spisu. Podruhé J. Komárek lhal, když tvrdil, že se dne 15.1.2013 s obžalovaným bavil pouze o tom, co bylo zajištěno při realizacích v trestní věci obžalovaného. Tedy o tom, o čem už obžalovaný v té době věděl. Z poznámek vyplývá pravý opak. Vyplývá z nich, že J. Komárek s obžalovaným hovořil o skutečnostech (důkazech), které (v tehdejší době) obžalovanému známy nebyly. Ba co více J. Komárek tyto důkazy obžalovanému dokonce i ukázal… …S tímto jednáním J. Komárka potom korespondují poznámky, kde obžalovaný velice podrobně popisuje, co mu bylo ze strany J. Komárka ukázáno (nutno zdůraznit, že se nejedná o pouhý obecný popis, nicméně o popis obsahu daných dokumentů)…. …Je třeba upozornit, že shora uvedené skutečnosti (obsažené v zajištěných poznámkách) potvrzují, že J. Komárek se na schůzce dne 15.1.2013 s obžalovaným bavil o trestné činnosti páchané obžalovaným a dokonce to, že J. Komárek na schůzku s obžalovaným šel se záměrem, aby obžalovaného seznámil s těmito utajovanými dokumenty a důkazy a hovořil s ním o nich. Jak jinak by bylo možné si vysvětlit to, že J. Komárek jde na schůzku sám a bez souhlasu vyšetřovatele vedoucího vyšetřování – který je nutný k návštěvě ve vazbě a na tuto schůzku si v ´čistě náhodou´ vezme jako podklady důkazy týkající se právě a jenom trestné činnosti obžalovaného, o kterých obžalovaný do té doby nevěděl. Navíc nejde o ledajaké důkazy! – ale jednak o navybírané klíčové důkazy proti obžalovanému pocházející z jiných trestních věcí – které usvědčovaly obžalovaného z obsáhlé trestné činnosti a ke všemu utajované. Vysvětlení je jediné možné. J. Komárek se na schůzku nejprve velmi pečlivě předem připravil – uvedené důkazy musel navybírat z jiných trestních věcí a navybírat ty nejklíčovější (které usvědčovaly obžalovaného). Pak si je na inkriminovanou schůzku vzal a šel schválně sám s jasným cílem, aby tyto důkazy mohl ukázat obžalovanému a hovořit s ním o nich. Jiné logické vysvětlení není dost dobře možné.“

Podle Březiny se detektiv Komárek dopustil jednání naplňujícího znaky policejní provokace. Tu už v minulosti několikrát judikovaly soudy. V nález Ústavního soudu z roku 2005 například stojí: „Je nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou pomáhaly. Je totiž nepřípustným porušením čl. 39 Listiny, pakliže jednání státních orgánů (Policie ČR) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nich se trestné jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu).“ Ústavní soud v jiných nálezech pak zkonstatoval, že zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání, je nepřípustný. „Takový postup policejních orgánů je současně i vybočením z přesně vymezených hranic, v jejichž rámci má probíhat zákonný a zároveň spravedlivý proces zaručený čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ konstatují Březinovi obhájci.

„Jednání J. Komárka působilo na vůli obžalovaného a posilovalo vůli obžalovaného jednat tak, aby zamezil zařazení daných důkazů do spisu, byla tak posilována vůle obžalovaného spáchat trestný čin (jehož základním cílem bylo zamezit zařazení daných důkazů do spisu). Je potřebné si uvědomit, že jednání J. Komárka vyprovokovalo obžalovaného k tomu, že J. Komárkovi naznačil dne 15.1.2013 možnost finanční odměny a následně jednat v tomto směru dále tak, jak je zachyceno v jeho poznámkách. V návaznosti na to mohlo dojít k zahájení úkonů trestního řízení (na základě úředního záznamu sepsaného J. Komárkem o průběhu schůzky s obžalovaným) pro zvlášť závažný zločin, což v konečném důsledku odůvodnilo nasazení operativní techniky, sledování osob a věcí a nařízení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků. Pokud k zahájení úkonů trestního řízení a následnému nasazení operativní techniky došlo v důsledku nezákonného jednání J. Komárka (policejní provokace), tak je potřeba vyhodnotit jako zcela nezákonné i všechny následně zajištěné důkazy (tedy důkazy zajištěné prostřednictví operativní techniky včetně sledování cely obývané klientem),“ uzavírá Radek Březina svou argumentaci k údajnému úplatku.

Navíc namítá, že Komárek měl být kvůli popisovanému příběhu vyloučen z trestního řízení, což se zjevně nestalo. Komárek je v této věci svědkem, ale zároveň vedl tým ostravských detektivů, kteří Březinovu skupinu vyšetřovali. Březina obvinil z krytí Komárkových konání také žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslava Stokláska. „Z důkazů shromážděných ve spise je si obžalovaný naprosto jist, že Stoklásek trestnou činnost J. Komárka přinejmenším masivně kryl. A z postupu tohoto státního zástupce ve věci podaného trestního oznámení (na J. Komárka a výše uvedené státní zástupce) je evidentní, že Stoklásek udělal doslova ´co mohl´, aby se trestní činnost J. Komárka nevyšetřila,“ tvrdí Březina.

Bývalý detektiv Jiří Komárek ani Vrchní státní zastupitelství v Olomouci s Ekonomickým deníkem dlouhodobě nekomunikují.

Jan Hrbáček