Pátek, 16. dubna, 2021

Koronavirus podcenila i řada odborníků. Dokážeme se poučit z vlastních chyb?

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Když jsme si před rokem z médií slyšeli o prvních případech neznámé nemoci v Číně, asi nikoho nenapadlo, jak budou Vánoce vypadat o rok později. Chorobu podcenili i mnozí odborníci – řada jich předpokládala, že se nemoc bude chovat podobně jako chřipka a v létě už pomalu budeme zapomínat, co to nějaký covid-19 je. Jenže záludné vlastnosti viru hrály proti nim, a když je začali poznávat, už bylo pozdě. Zvlášť silně na to doplatily Spojené státy.

Mýlit se je lidské, a bohužel se to potvrdilo i v případě vyhodnocení nebezpečí pandemie covid-19. Dvojnásobně to přitom platí o Spojených státech, které tak nyní zaznamenávají nejvyšší úmrtnost ve svých dějinách. Podíl na tom má i počáteční podcenění situace, k němuž USA sváděla zkušenost z posledních dvou desetiletí.

Zatímco Čína a další asijské státy se od počátku obávaly toho, že budou svědkem návratu SARS (objevil se v roce 2002 v Číně a nakazilo se jím osm tisíc lidí, z nichž desetina zemřela; virus se vytratil v roce 2004), Spojené státy zkušenost s touto nákazou neměly. To se také podepsalo na tom, jak státy reagovaly na nový druh koronaviru, uvádí server Kaiser Health News. Jak médiu vysvětlil Amesh Adalja z Centra Johnse Hopkinse pro zdravotní bezpečnost, asijské státy se zkušeností se SARS věděly, jak se mají při výskytu nového koronaviru zachovat – Taiwan či Jižní Korea znaly důležitost rychlé reakce zahrnující plošné testování, trasování kontaktů a izolaci nakažených.

Jenže Spojené státy měly v posledních dvaceti letech jiné zkušenosti. Všechny nové nebezpečné patogeny, které se ve světě objevily, se jim vesměs vyhnuly. Pandemie H1N1 tu byla relativně mírná, a ani MERS, ebola, zika či dva kmeny ptačí chřipky se na zemi příliš nepodepsaly. Výsledkem byl podle Adalji falešný pocit bezpečí, kvůli němuž tentokrát Státy ostře narazily.

„Bylo tu hodně poplachů bez ohně, takže lidé měli sklon ignorovat i tento,“ říká ředitel Georgetownského O’Neillova institutu pro národní a světové zdravotnické právo Lawrence Gostin, který přiznává, že sám chorobu v prvních týdnech podcenil. Stejně tak se zmýlila řada dalších amerických expertů, která podcenila rychle se šířící nákazu, takže USA nezareagovaly včas. Prestižní časopis JAMA v polovině února vydal článek s názvem Epidemie chřipky 2020 – v USA vážnější než koronavirus. Paul Offit, který vedl vývoj rotavirové vakcíny, se zase na začátku března domníval, že koronavirus, jako většina respiračních nákaz, v létě skoro zmizí. O tom, jak závažnost infekce od počátku podkopával Donald Trump, jsme podrobně psali zde.

Epidemioložka na Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health Caitlin Riversová se nového koronaviru obávala od začátku, ostatní odborníci v oblasti veřejného zdraví se ale podle ní pokoušeli vybalancovat obavy s faktem, že menší epidemie v jiných zemích se většinou nestaly celosvětovou hrozbou. Mnozí tak váhali s předpovědí, že koronavirus způsobí celosvětovou pandemii, a často se také stali obětí vlastního přání, že situace není tak závažná. „Je těžké myslet na nemyslitelné. Lidé, kteří se obávali bioterorizmu, zastávali názor, že matka příroda nikdy nemůže být tak zlý faktor. Když to není bioterorizmus, nemůže to být tak zlé,“ objasňuje Nicole Lurieová, která působila za prezidenta Obamy jako náměstkyně ministra pro připravenost a reakci.

Kdyby bývalo více odborníků předvídalo, co přichází, mohly se Spojené státy připravit lépe, například včas začít vyrábět ochranné prostředky, ventilátory a další zásoby, domnívá se lékař a sociolog Nicholas Christakis, který napsal knihu o vlivu koronaviru na to, jak žijeme. „Proč jsme ztratili dva měsíce času, které nám Čína koupila? Mohli jsme dát miliardy dolarů do testování. Mohli jsme vyslat lepší zprávu veřejnosti o tom, co se chystá. Ale nebyli jsme připraveni,“ konstatuje Christakis.

Ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci Anthony Fauci tak kritický není. Podle něj nebyl způsob, jak by vědci vzhledem k tomu, nakolik omezené informace v lednu byly, mohli předpovědět nebezpečnost viru. „Nekritizoval bych lidi, kteří říkali, že máme velkou šanci, že to bude jako se SARS nebo MERS,“ míní Fauci, podle kterého se při zpětném pohledu jeví řešení vždy jako jasnější. Kdyby autority v oblasti veřejného zdraví prezentovaly každý nový patogen jako katastrofu, brzy by ztratily důvěru. „Je lehké podívat se zpátky se znalostí toho, co se stalo, a říkat: mohli jste, měli jste… Můžete říct, že jsme měli uzavírky dělat kvůli tichému šíření ve společnosti mnohem dříve. Jenže pak by každý normální muž či žena z ulice řekli: museli jste zavřít celou zemi kvůli třem nebo čtyřem případům?“ poukazuje Fauci.

Řada vědců se přitom později nebála nasypat si popel na hlavu a přiznat, že se mýlila, když vyšla najevo nová data. „Když se mýlíte, mýlíte se před miliony lidí. Uděláte ze sebe blbce,“ shrnul své předchozí postoje Offit.

SARS či MERS byly infekční jen u pacientů s příznaky

Odborníci se domnívají, že by jejich reakce byla rychlejší, kdybychom rozpoznali, jak snadno se virus šíří, ještě než se u lidí objeví příznaky (navíc mnozí zůstanou asymptomatičtí). „K tomu, aby měl virus pandemický potenciál, jsou toto jedny z nejlepších vlastností,“ konstatuje Amesh Adalja.

I když tak má covid-19 nižší smrtnost než SARS či MERS, jeho schopnost se tiše šířit populací ho činí o to nebezpečnějším, podtrhává Kathleen Neuzilová, ředitelka Centra pro vývoj vakcín při marylandské medicíně. Lidé nakažení SARS či MERS jsou totiž infekční, až když začnou kašlat a pociťují další příznaky; pacienti bez příznaků nákazu nešíří. Když lidé onemocní, onemocní velmi vážně a jdou rovnou do nemocnice, díky čemuž nenakazí své okolí. Zároveň je pak snadné dát je do karantény.

Na základě těchto znalostí si lékaři mysleli, že mohou nový virus jednoduše zastavit tak, že řeknou nemocným, ať zůstanou doma. Během prvních měsíců se zdravě vypadajícím lidem nedoporučovalo nošení roušek – ty měly být přenechány k dispozici zdravotníkům. Řada vědců se zároveň stavěla skepticky k tomu, že by choroba mohla být nakažlivá v presymptomatickém stadiu.

„Je těžké překonat zavedené dogma. A skočit na počáteční nález, aniž byste ho ověřili, může být stejně špatné jako opomenutí nového zjištění,“ říká epidemiolog Mark Wilson z Michiganské školy veřejného zdraví. S tím, jak se důkazy o presymptomatickém šíření hromadily, pak ale Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) změnilo doporučení a radilo lidem, aby roušky nosili.

Budeme opakovat stejné chyby?

Podle Adalji by se nyní Spojené státy měly poučit ze svých počátečních chyb. Jenže navzdory přibývajícím důkazům řada lidí odmítá nosit roušky a dodržovat sociální rozestupy. „Jsem stále zmatený z toho, že děláme ty samé chyby. Je to skoro jako být odsouzen k tomu opakovat stále dokola to samé kolečko,“ povzdychl si Amesh Adalja.

Sám přitom varoval před pandemickým potenciálem viru už od ledna. V roce 2018 totiž vedl projekt zaměřený na identifikaci vlastností, které virům umožní stát se pandemickými. V předběžné zprávě přitom autoři zdůraznili hrozbu některých respiračních virů, které využívají RNA jako svůj genetický materiál. Čím víc pak Adalja zjišťoval o novém koronaviru, tím více byl přesvědčen, že jde o typ, před kterým varovali, tedy takový, který se efektivně přenáší mezi lidmi, má značnou míru smrtnosti, chybí nám účinná nebo široce dostupná léčba, zasahuje imunologicky naivní populaci, šíří se respirační cestou…

Vzhledem k počátečním pochybením nákaza v USA rychle eskalovala, až na konci ledna vyhlásily Státy stav nouze. „Dopustili jsme, aby se to dostalo do nemocnic. Když taky viru dáte tři měsíce náskok, co jiného byste čekali?“ poukazuje Adalja.

Další odborník, který si byl vědom nebezpečí od počátku, je profesor infekčních chorob na Georgetownském univerzitním lékařském centru Daniel Lucey. Ten už na začátku ledna označil nový koronavirus „onemocněním X“, což je termín Světové zdravotnické organizace pro nový patogen s potenciálem způsobit devastující epidemii, proti níž nemáme očkování, léčbu ani testy. Podle Luceyho byla mezinárodní reakce na novou hrozbu ovlivněna dezinformacemi čínských úřadů. Čínská vláda totiž zpočátku tvrdila, že se virus mezi lidmi nešíří. Ve chvíli, kdy Čína 20. ledna zveřejnila, že se nakazilo 20 zdravotníků, viděl Lucey, že se choroba šíří mnohem rychleji, než se myslelo. „Pro mě to bylo jako Pandořina skříňka. Věděl jsem, že budou další,“ říká. A měl pravdu – v polovině února už počet nakažených zdravotníků činil 1716.

Vakcína na SARS u ledu

Že jsme s koronaviry měli předchozí zkušenost, mělo ovšem pozitivní vliv na vývoj vakcíny. Na Národním institutu pro alergie a infekční nemoci vědci studovali proteinovou strukturu koronavirů už roky. Jak upozorňuje Anthony Fauci, vyvinuli vakcínu proti SARS, i když epidemie skončila dříve, než očkování stihlo projít testy na lidech. „Prokázali jsme, že je bezpečné a vzbuzuje imunitní reakci. Případy SARS zmizely, takže jsme to nemuseli testovat. Ale vakcínu jsme uskladnili. Pokud by se SARS vrátil, uděláme třetí fázi klinických testů,“ popisuje Fauci.

Když pak byl zveřejněn genom nového koronaviru, odborníci se hned vrhli do práce. „Měli jsme schůzi 10. ledna a o pět dní později jsme začali na vakcíně pracovat,“ říká Anthony Fauci. I když vědci v té době věděli, že epidemie může skončit dříve, než bude třeba vakcína, rozhodli se neriskovat. Ačkoliv měl tým obavy ohledně financování, Fauci se rozhodl pokračovat a peníze zajistit.

Nyní každopádně odborníci doufají, že se USA poučí z chyb a budou lépe připraveny na případnou další hrozbu. Vzhledem k tomu, kolik nových virů se v posledních dvou desetiletích objevilo, je možné, že pandemie budou častější. Je proto zásadní být na další dobře připraven. Podle Toma Friedena, který vedl CDC za Baracka Obamy, je tou nejdůležitější lekcí právě fakt, že už není možné být znovu nepřipraven. „Za mě by toto měl být nejpoučnější moment našich životů v tom smyslu, že musíme posílit veřejné zdraví jak ve Spojených státech, tak celosvětově,“ zdůrazňuje Frieden.

Jenže odbornice na infekční onemocnění a poradkyně Joe Bidena Céline Gounderová poukazuje na to, že financování veřejného zdraví má tendenci oscilovat mezi krizemi a zanedbáváním. Spojené státy zvýšily výdaje na veřejné zdraví a krizovou připravenost po 11. září a po anthraxových útocích v roce 2001, financování ale v průběhu let opět výrazně kleslo. „Máme tendenci investovat hodně ve chvílích krize. Když ale krize opadne, rozpočty osekáme. To způsobuje, že jsme zranitelní,“ uzavírá Gounderová.

Michaela Koubová

Text je převzat z portálu Zdravotnický deník, který je, stejně jako Ekonomický deník, součástí vydavatelství Media Network.

 

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter