Do výroby čipů půjde v příštích deseti letech 42 miliard euro, plánuje EU. Co udělat, aby ČR nezůstala stranou a peníze se neúčelně nerozplynuly ve stovkách podniků? Soustředit dotace do hi-tech byznysu a nezaplevelovat jimi celou ekonomiku. Masivně investovat do strategických oblastí, jak svoji ekonomiku vystavěla Korea a jak se z evropských peněz transformovalo Irsko, zaznělo v debatě Kulatého stolu Ekonomického deníku a České justice k evropskému nařízení o čipech Chips Act.
O první části diskuse Kulatého stolu Ekonomického deníku a České justice ke třem pilířům návrhu evropského nařízení o čipech jsme již dříve informovali.
Pro případ krize a výpadku dodávek v čipech a produktech pro jejich výrobu počítá tzv. třetí pilíř evropského nařízení o s krizovým řízením. Rovněž zavádí koordinační národní centrum pro monitoring a odpovědnost vůči výboru Evropské Unie. V jakém stavu se nachází vyjednávání ohledně krizového řízení? Kdo by mohl působit v roli národního koordinačního centra?
Podle zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové Patrika Budského je právě třetí pilíř nařízení obsahem posledních draftingových jednání, ale diskuse mezi členskými státy ještě neproběhla. „Je tam otázka, jak monitoring vůbec bude vypadat. Nebudeme předbíhat, je to otevřené a je to jeden ze sporných bodů, který se musí dořešit, aby mohl vzniknout obecný přístup,“ uvedl k tomu.
To potvrdila ředitelka odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářová. Podle jejích slov by měla vzniknou Rada (European Semiconductors Board s poradní rolí – pozn. autorky) a pamatuje se na to, že „by v ní měl být nějaký vstup průmyslového know-how“. „Je to diskuse posledních dní a nelze předjímat, jak dopadne,“ řekla k tomu Lucie Krčmářová.
„Trh má velký zájem být součástí European Semiconductors Board. Jak jsem viděl v materiálech, připomínky přicházejí ve smyslu zahrnout trh více do rozhodovacího mechanismu,“ podotkl k novému orgánu předseda Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromír Hanzal.
Krize a společné nákupy. Není to tak jednoduché.
Základem krizového řízení však mají být podle Patrika Budského společné nákupy. Což není úplně jednoduchá věc. Jak Patrik Budský upozornil, existují různé typy továren na výroby čipů: Prvním typem je Intel, který je výrobcem, který vyrábí všechno sám. „A pak máme na Taiwanu TSMC, což je výrobce na zakázku. To znamená, že firma udělá návrh a u TSMC si objedná kapacitu výroby a TSMC čipy fyzicky vyrobí. Takže když budeme mít zakázkového výrobce, tak si u něho můžeme společně objednat nákupy. Problém je, že tyto továrny jsou stavěné jen na určité nanometry. Jedna věc je, co potřebujeme a druhá jsou možnosti továrny. O to jsou společné nákupy komplikovanější,“ uvedl Patrik Budský.
„Je dilema, zda vyrobit všechno sám nebo objednat část u nich, protože všechno má limitované zdroje. V rámci tohoto světa je to vlastně jedno. Čím více čipů se vyrábí, tím vyšší je potřeba výrobních linek. A pokud je potřeba výrobní linka, je k tomu potřeba naše technologie,“ reagoval obchodní ředitel firmy Meopta – optika Pavel Šťastný.
Jenže výroba čipů je charakterizována komplexností, technologickou složitostí a dlouhým cyklem od návrhu do finálního produktu, jak upozornil partner pro oblast automotive v regionu střední a jihovýchodní Evropy u mezinárodní poradenské společnosti EY Petr Knap. „Opravdu ta komplexita tady je a co se týče automotive, jde o dlouhý cyklus. Fabriku stavíme rok a půl, design, náběh výrobního cyklu, to jsou řádově měsíce a více. Takže když se nám to sečte, tak mezitím už je další krize,“ řek k tomu Petr Knap.
S tím se ztotožnil Pavel Šťastný: „Jen pro představu, vyrobit mašinu, která je srdcem linky trvá tři roky. Od rozhodnutí, že takovou mašinu vyrobíme je to pět let. Rok trvá rozjezd výroby. Je to velmi komplikované a pro mnoho odvětví nepředstavitelné,“ potvrdil Pavel Šťastný.
Poptávka roste. Pokud nedáme peníze my, dá je někdo jiný
Podle slov Petra Knapa není z návrhu nařízení o čipech zjevné, zda má ambici učinit rozhodnutí, jak rozlišit, kam peníze potečou. „Nemluvě o laboratořích, což je výroba, která hraničí s kvantovou fyzikou respektive je to kvantová fyzika,“ podotkl Petr Knap.
„My bychom měli mít dobrou představu o tom, co jsou ty univerzální kapacity, které pokryjí nějakou rozumnou část strategicky důležitého odvětví, kam bude také patřit například obrana. Najednou bude obrovská poptávka ve zbrojním průmyslu, kam jdou dneska dvě procenta HDP. Například Poláci ale dávají více. Poptávka ve zbrojním průmyslu i ostatních odvětvích roste,“ pokračoval Petr Knap.
Podle Jaromíra Hanzala se peníze budou přesouvat z jiných rozpočtů, takže lze očekávat, že všichni, komu bude na rozpočet saháno, budou vášnivě zdůvodňovat, proč to tak nemá být. Mám obavu, že zatímco jiné státy tam tu prioritu přesunou a za ty tři roky někam doběhnou, tak my se tady rozdiskutujeme a výsledek je, že koukáme, že v Belgii už je nová fabrika.
„My bychom velmi stáli o to vidět budoucí konkurenceschopnost a přidanou hodnotu. Hodně se o tom mluví a málokdy se tomu dává konkrétní obsah. Z ryzího pohledu Česka, pokud na to nedáme peníze, tak je dá někdo jiný. A my budeme stát opodál, říkám záměrně slogan z jiné doby, protože k tématu sedí,“ dodal Hanzal.
Na téma národních peněz reagoval Patrik Budský: „Snažíme se, jak MPO, tak my, i když rozpočtová situace není růžová. Pomoc v kovidu zapříčinila obrovský schodek rozpočtu, ale už nyní jednáme o investičních pobídkách, budeme oslovovat poskytovatele z prvního pilíře, zda jsou národní peníze na vědu a výzkum v této oblasti. Obrovská otázka bude druhý pilíř a kolik bude peněz na podporu továren. Máme to zmapované, jak my, tak MPO jsme v těch továrnách byli, firmy už nám řekly, co by potřebovaly, otázka je, aby někdo napsal ty projekty a vysvětlil to ministrům. Je věcí nás úředníků, abychom ty projekty představili vládě. Ten benefit je jasný,“ uvedl Patrik Budský.
Hlavní náklady polovodičové výroby jsou podle Patrika Budského energie, voda a chemikálie, které jsou v EU regulované na rozdíl od Asie. „Pravidla té veřejné podpory jsou taková, že tam musí být prvek inovace. Jde o ,jakoukoli´ inovaci: Například, že továrna bude enviromentální nebo použije jiný druh substrátů. Dokázali jsme to vyjednat tak, abychom při nějakém stupni inovace dokázali skrýt ty zavedené,“ prozradil Patrik Budský.
Nezaplevelujme dotacemi celý byznys
Podle Petra Knapa z poradenské společnosti EY by se ale měla domyslet další otázka a tou je celková udržitelnost.: „Teď aby ještě někdo domyslel udržitelnost. My jsme z globálního pohledu strašně drahá lokalita. To je prostě fakt. Myslím tím celý evropský prostor. Takže tady někdo bude muset říct: Buy European. Čipy ze zadotovaných evropských zdrojů budou přesto dvakrát třikrát dražší. Takže dlouhodobě budeme muset platit nejen investici, ale také bezpečnost. Počítá někdo s tím, že peníze se budou muset sehnat nejen pro úvodní investici, ale i pro část té produkce? Abychom možná i nastálo dotovali část té produkce, aby si ji vůbec někdo koupil?“ vznesl Petr Knap otázku.
Co evropskou výrobu prodražuje? Je to například nadměrná byrokracie a složitost všech povolovacích procesů, což se v České republice týká zejména stavebního práva. „Ministrem pro místní rozvoj je pan doktor Bartoš. Místopředsedou vlády je pan doktor Bartoš. Má ambici na rychlejší povolovací řízení pro tyto věci. V lepší situaci jsme být nemohli,“ upozornil zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Patrik Budský.
Co se týče úřadování, které provází dotační politiku, například Meopta-optika kvůli němu zaměstnává celé oddělení, jak uvedl její obchodní ředitel Pavel Šťastný: My na to máme separátní tým, který řeší jen dotační investice. Zaměstnáváme lidi, kteří nic jiného nedělají. Žijeme s tím už nějakou dobu, dotací využíváme a chápeme, že tam je nějaká komplexnost. Kdo si chce sáhnout na dotace, musí proto něco udělat. Kontrolami jsme vždycky prošli a myslím si, že je to správný přístup. Co dostáváme díky této investici zpátky, je mnohem více. Pokud má někdo představu, že řekne, nám by se hodily peníze, tak nám je dejte, tak takhle to nefunguje,“ uvedl Pavel Šťastný.
„Musíme si uvědomit, že jsou to veřejné peníze. To jsou peníze daňových poplatníků, nás všech, a proto se tam musí prokázat, jakým způsobem budou tyto peníze daňových poplatníků utraceny a zda to bude účelné,“ zdůraznil Patrik Budský
Jak ovšem vyplynulo z příspěvku ředitelky odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářové, věc je složitější a sami úředníci s tím nic nezmohou: „Ono je to ještě komplikovanější, protože každý ze zdrojů peněz má jiná pravidla. Něco jde ze státního fondu pro obnovu, něco zase ze státního rozpočtu v souvislosti s cenami energií, a narazíte na pravidla, která jsou platná jen pro daný zdroj. Takže i pro nás je to mnohdy frustrující. Člověk se snaží koncipovat tak, aby to bylo jednoduché, obsahovalo co nejméně dokumentů, aby ani pro nás nebylo složité to administrovat, což ale mnohdy nejde,“ vysvětila Krčmářová.
Místo mnoha podniků podpořit strategickou specializaci
Podle Petra Knapa bychom měli být „mnohem, mnohem vybíravější v tom, kam směřujeme tyto peníze: „Koncentrovat je opravdu do hi-tech věcí a nezaplevelit tím prakticky celý byznys. Směřovat je do strategických oblastí, jako se postavila celá ekonomika Koreji nebo Japonska. Bezkonkurenčně do tohoto odvětví investovaly z veřejných zdrojů USA, celkem 52 miliard dolarů,“ upozornil.
Také USA mají svůj Chips Act s názvem Chips for America Act a do sektoru jdou veřejné peníze občanů USA. Znamená to, že ve finančním vyjádření přistupují k problému USA jako k strategičtější prioritě? „Federální rozpočet USA je násobně vyšší než rozpočet EU. V rámci EU jsou peníze jisté v pilíři jedna, tedy dvakrát 1,65 miliard euro. Dalších patnáct miliard euro z veřejných zdrojů se předpokládá a pak je tam v průběhu deseti let 43 miliard s tím, že v tom jsou i soukromé peníze. Čísla, která uvádí Evropská komise jsou předpoklady. Nemusí to být 43, ale třicet. EU není federace a záleží na tom, kolik peněž jsou národní státy schopny do tohoto odvětví dát,“ reagoval Patrik Budský.
Neměla by se Česká republika chovat jako svého času Irsko, ostrovní ekonomika, postavená na moderních trendech a na zúžené strategii a podpoře několika málo odvětví včetně mimořádných investic do evropských zdrojů, které úspěšně provázely irskou transformaci na digitální ekonomiku?
Rovněž podle ředitele Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromíra Hanzala se klíč nachází ve strategii rozdělování dotací a výběru oborů, kam mají směřovat: „V tom souhlasím s kolegy. Teď vyšla zpráva Evropského účetního dvora, která zhruba říká, že státy včetně Česka se snaží dát peníze do mnoha malých a středních podniků, hlavně aby byly všechny spokojeny, ale chybí v tom strategická specializace. My budeme určitě pro odvětvovou specializaci. Pokud máme vytvářet globálně konkurenceschopné produkty, tak jsme pro. V USA byla velká diskuse v létě, tam se to týká Intelu, lze říci otevřeně,“ uvedl.
„Tím, že my máme strukturu relativně složitou, klademe důraz na členské státy, tak tam my se trochu bojíme, aby ten náš členský stát nezapadl mezi ostatními a aby taky něco udělal. Jak to udělat, odkud to vzít, při české složité struktuře, Rada vlády pro výzkum a vývoj, ministerstvo průmyslu a obchodu, evropské prostředky, české prostředky. V tom já vidím byrokracii, která by se dala seškrtat, aby byl pro žadatele systém jasný a srozumitelnější. Aby kroky A, B, C a D v tom systému byly vůbec pochopitelné,“ uzavřel Jaromír Hanzal.
