Ruského vlastníka má v České republice třeba Sberbank CZ, výrobce letadel Aircraft Industries nebo strojírny ČKD Blansko Holding. Zdaleka nejcitlivější je však ruské vlastnictví společnosti Škoda JS, která se významnou měrou podílí na modernizaci a údržbě českých jaderných elektráren.
Škoda JS, ve 20. století známá pod názvem Škoda Jaderné strojírenství, je na první pohled zdravá a úspěšná společnost v jaderném byznysu. Dlouhodobě vykazuje tržby od tří do čtyř miliard korun a čistý zisk okolo 150 milionů korun ročně (v roce 2020 to i vlivem koronavirové pandemie bylo méně, necelých 18 milionů). Plzeňský podnik se zhruba 1100 zaměstnanci však má jednu vadu na kráse: vlastní jej prostřednictvím strojírenské skupiny OMZ ruská Gazprombank kontrolovaná režimem Vladimira Putina.
Problém to byl už v minulosti. Jak upozornily Hospodářské noviny v září 2016, Škoda JS se dostala kvůli svému majiteli na sankční seznam americké vlády, což v praxi znemožnilo spolupráci v jaderné oblasti se společnostmi z USA. Ruské agresivní choutky na ukrajinské území téměř jistě vyvolají další vlnu mezinárodních sankcí vůči Rusku. To může pozici Škody JS dále zkomplikovat.
Hraje se tu přitom o mnoho. Podle posledních známých výsledků za rok 2020 získala Škoda JS v Česku (logicky hlavně od Skupiny ČEZ) zakázky za 1,3 miliardy korun, více než polovinu z toho tvoří servis reaktorů a dalších zařízení v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Další zakázky se týkají inženýringu, dodávky zařízení včetně kontejnerů pro skladování použitého jaderného paliva.
Sen o pátém bloku v Dukovanech
Vedení Škody JS se netají zájmem o zakázky na plánovaném pátém bloku dukovanské elektrárny. „Spolu s dalšími českými podniky jsme připraveni na spolupráci s vítězem tendru na výstavbu pátého dukovanského bloku bez ohledu na to, kdo jím bude. Máme zkušenosti z práce na mezinárodních projektech a chceme jich využít doma,“ uvedl loni v květnu generální ředitel společnosti František Krček.
Realita ovšem může vypadat úplně jinak. Loni schválený zákon o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice, obecně známý spíš pod názvem Lex Dukovany, vyřazuje z účasti na stavbě nových jaderných bloků uchazeče z politicky problémových zemí (tedy z Ruska a Číny). Společnosti z těchto zemí nemohou být v pozici generálního dodavatele, ale ani dodavatele klíčových součástí elektrárny. Je tak pravděpodobné, že na zakázky na nových blocích Škoda JS pod ruským vlastníkem nedosáhne.
Řešením by mohl být prodej podniku. K němu se opravdu v minulých letech schylovalo. Do závěrečného kola jednání postoupily dvě francouzské společnosti Framatome a Nuvia, CE Industries zbrojního magnáta Jaroslava Strnada a také slovenská investiční skupina Crane Constancy Investments. Jenže vyjednávací týmy se neshodly na ceně; požadavek ruského vlastníka (údajně 250 milionů eur) se zcela minul s tím, co byli zájemci ochotni za Škodu JS zaplatit.
ČEZ a jeho miliardová pohledávka
Vedle ruského majitele tíží Škodu JS ještě jeden problém. ČEZ ji zažaloval za odfláknutou kontrolu svarů potrubí v Jaderné elektrárně Dukovany. Nekvalitní rentgenové snímky sice pořídili pracovníci chomutovské firmy Tediko, avšak Škoda JS nesla odpovědnost v roli generálního dodavatele údržby a servisu dukovanských bloků. Dočasné omezení provozu dukovanských bloků snížilo zisk Skupiny ČEZ o miliardy korun. ČEZ dal kauzu k soudu a vzniklou škodu vyčíslil na 2,76 miliardy korun.
Když se pustíme na tenký led zbožných přání, bylo by nejlepším řešením, kdyby ČEZ mohl svou pohledávku kapitalizovat a stál by se většinovým vlastníkem Škody JS. Případně kdyby aspoň získal 17procentní balík akcií, který Škoda JS s ruským majitelem vlastní v další strategicky významné české společnosti, kterou je ÚJV Řež. O takovém řešení se loni spekulovalo, ale nestalo se tak.
David Tramba
