Turecký státní fond TSMF vypsal veřejnou soutěž na prodej společnosti Adularya Enerji. Připadá vám její název povědomý? Ano, je to ta společnost, která si u českých dodavatelů objednala uhelnou elektrárnu a výsledkem byl nefunkční paskvil. Zatímco Česká republika v této kauze již prodělala zhruba 12 miliard korun, Turci mohou podle zjištění Ekonomického deníku vydělat.
Příslušné oznámení lze nalézt na webu Tureckého fondu pojištění vkladů (TSMF) a informovala o něm také některá turecká média. Minimální vyvolávací cena je stanovena na 1,715 miliardy tureckých lir, což je v přepočtu 2,3 miliardy korun. Do prodeje je zahrnuta nespuštěná elektrárna, přilehlý uhelný lom, nemovitosti i licence na těžbu uhlí. Termín podání nabídek je stanoven na pondělí 4. července.
Jak prodat pohledávku za desetinásobek
Turci si tímto krokem chtějí vynahradit splatné pohledávky, jako jsou neuhrazené daně a cla. Podle starších informací tento dluh Adularye k tureckému státu dosahuje 175 milionů lir, tedy pouhou desetinu prodejní ceny. Turecká vláda přitom elektrárnu získala prakticky zadarmo. Celkovou podnikatelskou skupinu Naksan znárodnila v červenci 2016 kvůli údajnému zapojení vlastníků, rodiny Nakibogluových, do neúspěšného pokusu svrhnout prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Poté ji svěřila do správy fondu TSMF.
Naopak Česko na celém případu prodělá, a to hodně. České exportní bance (ČEB) se v únoru podařilo prodat pohledávku za společností Adularya, ale za pouhé dvě miliardy korun. Původní objem úvěru však dosahoval téměř 11 miliard korun, po připočtení ušlých úroků se dohromady jedná o 14 miliard. Výši ztráty z tohoto neslavného obchodního případu již není těžké dopočítat.
Pohledávku ČEB koupil ve výhře ve veřejné soutěži turecký Yildizlar SSS Holding. Ekonomický deník na jméno nabyvatele zakázky upozornil již v lednu. Jedná se o soukromou podnikatelskou skupinu rodiny Yildizů, působící v oborech výroby keramiky, těžebního průmyslu, energetiky a paliv, stavebnictví a cestovního ruchu. Teď je Yildizlar logickým uchazečem také o akcie společnosti Adularya Enerji.
Kde udělali soudruzi chybu?
Kauze uhelné elektrárny Adularya (známé též jako Yunus Emre) se Ekonomický deník v minulých měsících opakovaně věnoval. Loni v dubnu jsme informovali o dvou protikladných příbězích, které zkoušejí objasnit, proč turecká elektrárna nefunguje.
Podle první postavil ostravský holding Vítkovice špatně fungující elektrárnu, pořídil do ní vadné kotle od rakouského výrobce a vinu hází na tureckou stranu. Podle druhé se naopak Vítkovice staly obětí neseriózních tureckých partnerů, kteří za odvedenou práci neplatili a znehodnotili kotle dodávkou nekvalitního uhlí.
Podle technických expertů, kteří se na stavbě uhelné elektrárny Adularya podíleli a se kterými měl autor článku v minulých letech možnost hovořit, je problém hlavně v kotlích, které dodal rakouský výrobce Andritz. Důkazem může být fakt, že jiné uhelné elektrárny podobného stáří a výkonu v okolí turecké Ankary spolehlivě fungují. Rozdíl byl pouze v tom, že měly jiného generálního dodavatele a kotel od jiného výrobce.
Kauza Adularya: časová osa
- 2009 – Počáteční přípravy projektu turecké elektrárny, nejprve v režii české společnosti Ferrit a slovenské BTG Energy. Ty později přizvou většího a silnějšího partnera: Vítkovice.
- Duben 2010 – Zakázka podepsána, hnědouhelnou elektrárnu Adularya (Yunus Emre) postaví konsorcium vedené společností Vítkovice Power Engineering (VPE).
- Srpen 2010 – Podle uzavřené smlouvy zajistí financování projektu Česká exportní banka. Turecká Adularya Enerji je příjemcem úvěru a investorem. O něco později dohodnuto pojištění od státní pojišťovny EGAP.
- Prosinec 2010 – Podpis smlouvy za 68 milionů eur, podle níž dva kotle dodá rakouský Andritz.
- Únor 2012 – Zahájení výstavby elektrárny Adularya včetně přilehlého lomu na uhlí.
- Květen 2014 – ČEB dočasně pozastavila čerpání půjčky na stavbu elektrárny kvůli sporu investora a dodavatelů o výši dodatečných nákladů.
- Leden 2016 – První spuštění bloku A elektrárna Adularya. Po několika týdnech musel být odstaven kvůli problémům s hromadícím se popelem v kotli.
- Duben 2016 – Vítkovice Power Engineering přestávají platit své závazky, Wetag Invest podává insolvenční návrh k soudu. Druhý neúspěšný pokus spustit blok A.
- Červen 2016 – Odjezd většiny českých zaměstnanců a kontraktorů z elektrárny Adularya.
- Červenec 2016 – Neúspěšný pokus o státní převrat v Turecku. Jednoho z majitelů holdingu Naksan zatkla turecká policie, dceřiné firmy včetně Adularye převzali státní správci.
- Srpen 2016 – Vítkovice Power Engineering skončily v úpadku, insolventní jsou i další dceřiné firmy holdingu Vítkovice.
- Říjen 2017 – Expertní zpráva zpracovaná pro ČEB a EGAP potvrdila, že problém je v konstrukci kotle, al také ve špatném namletí uhlí.
- Prosinec 2017 – Česká exportní banka nahlásila elektrárnu Adularya jako pojistný případ, uhradit jej má EGAP. Ten to však odmítl.
- Září 2019 – Premiér Andrej Babiš řešil s tureckým prezidentem Erdoğanem osud elektrárny. Turci znovu nabízejí Čechům, ať elektrárnu převezmou, ale těm se do toho nechce.
- Listopad 2020 – Česká exportní banka spustila prodej pohledávky za firmou Adularya Energy (úvěr za 433 milionů eur plus příslušenství 120 milionů eur)
- Únor 2022 – prodej pohledávky za cca 2 miliardy korun turecké podnikatelské skupině Yıldızlar SSS Holding
David Tramba
