Jednání o reformě zemědělské politiky Evropské unie se ocitly na pokraji krachu. Neúspěchem skončil minulý týden několikadenní vyjednávací maraton mezi europoslanci, ministry zemědělství a Evropskou komisí o konečné podobě tří potřebných legislativních předpisů. Je již deset minut po dvanácté, zlobí se zemědělci. Ti se potřebují včas připravit na nová pravidla a podmínky, které státy ještě musí vtělit do svých národních plánů pro rozdělování dotací. A hrozí protesty.
Jednání o reformě zemědělské politiky Evropské unie se po třech letech diskuzí ocitly na pokraji krachu. Neúspěchem skončil minulý týden „jumbo“ trialog – několikadenní vyjednávací maraton mezi europoslanci, ministry zemědělství zastupovanými jejich portugalskou kolegyní Marií do Céu Antunesovou a eurokomisařem pro zemědělství Januszem Woiciechowským o konečné podobě tří legislativních předpisů, které stanoví pravidla pro rozdělování miliardových dotací evropským zemědělcům do roku 2027.
Původně se při tom očekávalo, že právě zde dojde k průlomu a podaří se překonat přetrvávající rozpory. Konec června je všemi stranami považován za termín, kdy je naprosto nezbytné dohody dosáhnout, aby bylo možné nová pravidla spustit od ledna 2023. Připomeňme, že původně měla platit již od 1. ledna 2021.
Namísto toho se veřejnost dočkala z obou stran více či méně zakrývané frustrace z toho, že je to ta druhá strana, která stále neústupně trvá na svém. Chceme moderní a udržitelné zemědělství ohleduplné k životnímu prostředí a klimatu, evropští zemědělci si zaslouží naši podporu, prohlašují svorně do Céu Antunesová i europoslanci. Ale je třeba respektovat naši roli v unijním legislativním procesu, dodávají. To v bruselském žargonu znamená jedno – to oni, co sedí na druhé straně stolu, musí ustoupit.
Rozčarovaní zemědělci
Do toho se začínají silně ozývat ti, kterých se to týká především. Zemědělci totiž stále neví, s čím mají počítat ve svých dlouhodobých plánech. A bez nich to v tomto sektoru podnikání zkrátka nejde. Jedním z přetrvávajících sporů je například to, jaká částka z balíku peněz určeného na přímé platby na hektar půjde výhradně na opatření na ochranu klimatu a životního prostředí. Obě strany šermují čísly mezi dvaceti a třiceti procenty. Europoslanci chtějí více, ministři zemědělství zase méně z obav, že zemědělci nedokáží celou částku peněz využít. Přitom jde o jeden ze základních parametrů, které musí státy EU ještě zapracovat do svých národních plánů pro rozdělování dotací. Ty tak stále nejsou – a ani nemohou být – hotové.
Zklamaní a znepokojení jsou i čeští zemědělci. „Je to pro nás velké rozčarování,“ prohlásil včera předseda Zemědělského svazu a viceprezident Agrární komory (AK) ČR Martin Pýcha na tiskové konferenci, kterou svolal společně se svými kolegy z AKČR a Slovenské poľnohospodárské a potravinárské komory. Podle něj staví celá situace zemědělce do značné nejistoty. „Stále se diskutuje o základních parametrických změnách. Rozptyl možných variant je tak velký, že není zkrátka možné se připravit na všechny,“ upozorňuje.
Složitá jednání o nových pravidlech přitom běží již od roku 2018, kdy Evropská komise předložila první návrhy. Podle Pýchy tak evropské orgány, které nechápou realitu současného zemědělství, jednoduše selhaly. Na mysli má však spíše Evropský parlament a Komisi. Nikoli Radu EU, tedy členské státy a jejich ministry zemědělství, jejichž pozice je zemědělcům bližší. „Apelujeme na reformu společné zemědělské politiky tak, jak bylo původně zamýšleno. Tedy s větší mírou flexibility, jak chtějí členské státy,“ souhlasí prezident AKČR Jan Doležal. Podle něj Evropská komise a Evropský parlament přicházejí s nesplnitelnými požadavky. „Přitom sami nenesou odpovědnost za implementaci přísných pravidel, které budou znamenat navýšení byrokratické zátěže, snížení produkce a zdražení potravin pro obyvatele,” dodává Doležal.
„Evropský parlament ani Evropská komise za provádění společné zemědělské politiky v praxi nezodpovídají a silně se to odráží v jejich pozicích. Často prosazují prvky, které vycházejí z politických názorů. Neberou ale v úvahu administrativní postupy a existující nástroje,“ souhlasí se zemědělci tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. „Kompromis je třeba hledat ve vyváženosti nastavení jednotlivých opatření. Pro ministerstvo zemědělství je nezvyšování byrokratické zátěže jednou z priorit. Návrhy budeme optikou této priority posuzovat,“ sdělil Ekonomickému deníku.
Vedle obav z nadměrné administrativy v důsledku nových požadavků zemědělce trápí také to, že rozpočet na příští roky je menší než ten stávající. „Pokud máme plnit společenskou objednávku, musíme být spravedlivě kompenzováni,“ pokračuje Doležal s tím, že pokud ubírá Evropská unie, měl by přidat stát a zvýšit kofinancování investičních projektů financovaných v rámci Programu rozvoje venkova. To je v současné době 35 procent, zemědělci by je však rádi viděli na 60 procentech. „Jde o to, aby nám zůstala zachována současná míra podpory,“ konstatuje Doležal. Ministerstvo podle Bílého zatím o navýšení potřebné částky stále jedná.
Europoslanci: chceme jasná pravidla a povinnosti
Z pohledu Evropského parlamentu jsou to však naopak ministři zemědělství, kteří odmítají čelit realitě a tomu, že společná zemědělská politika potřebuje změnu – pokud to EU myslí s její udržitelností vážně. Navíc pozice unijních zákonodárců je podle nich konsistentní a členské státy EU se tedy nemají čemu divit. „Vždycky to vypadá, že už si plácneme. A pak přijde Rada s nějakým drobným textem, který to zase posouvá zpět na začátek,“ stěžoval si v pátek novinářům lidovecký europoslanec a jeden ze tří vyjednavačů Peter Jahr. Právě flexibilita, o níž hovořil Martin Pýcha, je pro Evropský parlament problém. Členské státy nechtějí žádné závazky, ale takhle to nejde, říká k tomu Jahr.
Europoslanci ostatně dali již dříve několikrát najevo, že reformovaná zemědělská politika by měla stanovit jasná pravidla a povinnosti co se týče environmentálních závazků. Peníze by navíc měly jít především menším zemědělcům a nikoli velkým agrárním podnikům. Podle Jahra byla nicméně dohoda již několikrát velmi blízko, ale nakonec to byly členské státy, které od jednacího stolu odešly. „Myslím ale, že nám zbývá ke kompromisu již málo. Stačí vydržet,“ věří nicméně Jahr.
„Všichni jsme hlasovali pro Zelenou dohodu. Je tam plno prohlášení, ale chybí konkrétní nástroje, jak toho dosáhnout. Musíme proto jasně převzít odpovědnost,“ dodává k tomu jeho sociálnědemokratický kolega a další z trojice europoslaneckých vyjednavačů Eric Andrieu.
Komisař Woiciechowski nepomáhá
Na jednom se však obě strany shodnou. A tím je kritika komisaře Janusze Woiciechowského. Ten podle účastníků diskuzí neplní roli moderátora diskuse a hledače kompromisů tak, jak se od něj očekávalo. Kritici jej viní z toho, že se málo snaží a straní těm druhým.
Podle českých zemědělců je dokonce příliš ve vleku místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který má na starosti plnění cílů evropské Zelené dohody. Ten již dříve pohrozil, že pokud unijní zemědělská politika dostatečně „nezezelená“, Komise celou reformu stáhne, na což má ostatně právo.
„Zelená dohoda ale vznikla v době, kdy nová společná zemědělská politika byla již na stole,“ nesouhlasí s tímto přístupem Jan Doležal. Komise s podporou Evropského parlamentu podle něj chce do nových pravidel prosadit cíle, s nimiž se původně nepočítalo. Jde především o snižování spotřeby pesticidů, umělých hnojiv nebo zvyšování podílu ekologického zemědělství a biodiverzity. „Přitom Komise stále k těmto cílům nepředložila dopadovou studii,“ dodává prezident AKČR, podle něhož tento tlak povede ke snižování produkce, zdražení ceny potravin a ohrožení konkurenceschopnosti evropských zemědělců v důsledku levného dovozu ze třetích zemí, kde nemusí plnit tak náročné environmentální požadavky.
„Je pravdou, že Evropská komise by mohla více přispívat k nalezení shody mezi Radou a Evropským parlamentem a méně prosazovat své pozice,“ souhlasí Vojtěch Bílý. „Z hlediska legislativních pravidel EU má ale na předkládání návrhů právo a využívá jej. Jiná věc je, zda tím pomáhá dosažení dohody nebo naopak,“ dodává však.
Vyjedou traktory do ulic?
Svoji nespokojenost s vývojem situace již jasně vyjádřila i vlivná evropská zemědělská asociace Copa Cogeca. Ta bude na svém nadcházejícím sjezdu v červnu řešit další postup. A podle Martina Pýchy nelze vyloučit ani aktivní formu protestu. „Já to tam určitě nadnesu, i když je pravda, že se teď musíme věnovat spíše zemědělským než protestním činnostem,“ prohlásil Pýcha.
Na druhou stranu se v debatě ozývají od zemědělců i opačné hlasy. Svoji podporu postoji Evropskému parlamentu již dříve opakovaně vyjádřila například Asociace soukromého zemědělství ČR. Ta dokonce nedávno ze zmíněné zemědělské asociace vystoupila s odůvodněním, že Copa Cogeca nehájí zájmy většiny českých zemědělců a vychází vstříc korporátním podnikům.
„Ať chceme nebo ne, společná zemědělská politika je klíčovým nástrojem pro naplnění cílů Zelené dohody. Je to ekonomická páka k tomu, aby se mohla realizovat,“ řekl Ekonomickému deníku předseda České technologické platformy pro ekologické zemědělství Jiří Lehejček, jeden z tvůrců zemědělské části programu koalice Pirátů a STAN. Podle něj však Evropský parlament již „vyklidil pole“ a nová společná zemědělská politika se z tohoto pohledu nikam příliš neposune. Připouští však, že jednání již nabrala příliš velké zpoždění a zemědělci potřebují jistotu a kontinuitu.
„Jsme mezi dvěma mlýnskými kameny. Výsledek tomu zatím bohužel odpovídá,“ myslí si Lehejček, podle něhož jsou obavy z toho, že Zelená dohoda povede ke snížení zemědělské produkce v Evropě, liché. „V okamžiku, kdy má Evropa nadprodukci potravin, veškeré inovace směřují ke snižování vstupů, na přírodní preparáty a současně je tam velká ambice ke konverzi k ekologickému zemědělství, tak bych se toho neobával,“ dodává.
Bude v červnu dohoda?
V Bruselu si zatím podle portugalské ministryně zemědělství dávají obě strany krátkou přestávku, aby zvážily další postup. Je pravdou, že do Céu Antunesová i europoslanci tvrdí, že na většině potřebného textu již panuje shoda, a k úplné dohodě tak již zbývá jen krátká cesta. Diskuse mají pokračovat, aby na posledním jednání ministrů zemědělství za portugalského předsednictví v Radě EU na konci června mohla do Céu Antunesová oficiálně prohlásit, že kompromisní test je na stole.
Jinak by v jednáních museli pokračovat Slovinci, kteří převezmou předsednickou štafetu od 1. července. To by bylo pro Portugalce velké zklamání. Právě úspěšné dokončení jednání o reformě společné zemědělské politiky bylo jednou z jejich hlavních předsednických priorit.
A velký otazník by v takovém případě visel nad přípravou již zmíněných národních plánů. Ty musí být dokončeny a Evropskou komisí schváleny do konce tohoto roku tak, aby se v průběhu příštího roku mohli zemědělci i stát včas připravit na aplikaci nových pravidel od roku 2023. „Ministerstvo zemědělství chce národní plán předložit vládě do konce června. Poté začne o jeho podobě neformálně diskutovat s Evropskou komisí. Ta zase požaduje tři měsíce na to, aby si ho prostudovala a mohla k němu zaslat připomínky. Ty pak bude nutné zapracovat,“ vypočítává Martin Pýcha a dodává: „Je ale strašně málo času. Ani ne pět, ale deset minut po dvanácté.“
Podle Vojtěcha Bílého je dosažení dohody v červnu možné. „Ale k tomu je třeba, aby ochota ke kompromisu nebyla pouze na straně Rady, ale také Evropského parlamentu. To členské státy v Radě doposud postrádají,“ dodává mluvčí resortu zemědělství na závěr.
Helena Sedláčková
