Německé dluhopisy se v předvečer důležitých makro-čísel z eurozóny stabilizovaly a zastavily své novoroční ztráty.
Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží. Dnes by měl totiž Eurostat ukázat, že eurozóna ke konci roku 2016 zrychlila (na 0,4 % mezikvartálně a 1,7 % meziročně) a současně lednová euro-inflace vyskočí do blízkosti čtyřletých maxim (náš odhad 1,5 %).
Na druhou stranu většině trhu je jasné, že ani taková čísla zatím Evropskou centrální banku nepřesvědčí o ústupu z měnové expanze. I když s tím někteří bankéři z německé Bundesbanky mají problém, Mario Draghi a většina ECB si myslí, že návrat inflace k cíli ještě není trvalý, udržitelný a především rovnoměrný. To by měla potvrdit i dnešní čísla. Zatímco německá inflace v lednu vyskočila k 1,9 %, francouzská zůstane jen těsně nad 1 % a italská ještě o poznání níže (okolo 0,8 %).Pokud nebudou nová čísla znamenat nic zásadního pro politiku ECB, pravděpodobně kratší konec německé a eurové křivky nijak neovlivní. To i proto, že se ECB v nejbližších měsících v rámci politiky kvantitativního uvolňování soustředí pravděpodobně více na nákupy krátkodobých cenných papírů.
Na druhou stranu delší konec si může žít více svým vlastním životem a sledovat o něco těsněji vývoj na globálních trzích. Pokud v USA porostou v souvislosti s dobrými čísly z trhu práce a sázkami na Trumpovy protekcionistické a fiskální plány obavy z inflace, mohou dlouhé americké dluhopisy zůstat pod tlakem. Pak těžko věřit, že by se podařilo zabránit ztrátám také na německém bundu. Výnosové rozpětí mezi německým a americkým desetiletým dluhopisem sice spadlo ze svých maxim, ale i tak je stále vyšší než 2 procentní body. Německé dlouhé výnosy tedy mohou podle našeho názoru postupně dál růst…, tedy minimálně do té chvíle, dokud to nebude příliš vadit akciovým trhům.
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
