Severokorejský jaderný arzenál se postupně rozrůstá do rozměrů, které v blízké budoucnosti pravděpodobně budou stačit k ochromení amerických systémů pozemní protiraketové obrany. Analýza agentury Bloomberg naznačuje, že Pchjongjang už neusiluje pouze o vývoj jednotlivých zbraní, ale o vytvoření takové kvantity, která prostou početní převahou znefunkční obranné mechanismy Spojených států.
Tento strategický posun staví bezpečnostní plánovače ve Washingtonu před kritickou otázku, zda lze systém navržený pro omezené hrozby nadále považovat za efektivní.
Tempo výroby hlavic a nové strategické nosiče
Klíčovým faktorem severokorejské hrozby zůstává rychlost, s jakou režim produkuje štěpný materiál. Jihokorejský prezident I Če-mjong koncem ledna uvedl, že Severní Korea dokáže vyrobit dostatek materiálu pro až 20 jaderných hlavic ročně. K takto vysokému tempu přispívá soustavná výstavba a modernizace specializovaných zařízení. Souběžně s produkcí materiálu Pchjongjang intenzivně pracuje na nových systémech dopravy těchto zbraní na cíl.
Mezikontinentální balistické rakety (ICBM) typů Hwasong-15, -17, -18 a -19 představují v kombinaci se stávajícími hlavicemi úroveň palebné síly, která podle zprávy Bloomberg může překonat americký pozemní systém Midcourse Defense. Spojené státy tento obranný val vybudovaly s náklady přibližně 65 miliard dolarů, ovšem primárně k zachycení pouze limitovaného útoku. Kromě hrozby pro kontinentální Ameriku disponuje KLDR také rozsáhlým arzenálem raket krátkého doletu. Tyto střely přímo ohrožují americké spojence v Asii a základny na Guamu, kde se nachází jeden z největších světových skladů munice.
Rozpory v odhadech a kapacita odpalovacích zařízení
Mezi zpravodajskými službami a nezávislými analytiky panují značné rozdíly v odhadech počtu severokorejských mezikontinentálních střel. Americká obranná zpravodajská agentura (DIA) loni v prezentaci pro projekt Golden Dome uvedla, že Pchjongjang vlastní pouze 10 takových raket. Nicméně toto číslo se jeví jako podhodnocené v kontextu intenzity severokorejských testů.
Odborník Vann Van Dipen z portálu 38 North, který se specializuje na vojenský vývoj v KLDR, nabízí mnohem varovnější čísla. Podle jeho odhadů může mít Kim Čong-un k dispozici až 48 odpalovacích zařízení. Na základě těchto dat Van Dipen soudí, že Severní Korea aktuálně vlastní přibližně 24 mezikontinentálních balistických raket a jejich výroba plynule pokračuje. Další komplikaci pro obranu představuje možnost, že jediná raketa může nést hlavici se submunicemi. V praxi by to znamenalo, že americké antirakety by musely zachytit nejen samotný nosič, ale i všechny jednotlivé bojové části, což násobí nároky na obranné kapacity.
Americká protiraketová obrana a projekt Golden Dome
Současná podoba americké obrany se opírá o pozemní systém, který zahrnuje 44 antiraket rozmístěných na Aljašce a v Kalifornii. Na Aljašce navíc probíhají práce na vybudování pozic pro dalších 20 střel. Celý tento komplex však vznikal v době, kdy byla hrozba ze strany Pchjongjangu výrazně menší. Spojené státy nyní vyvíjejí nový program ochrany vzdušného prostoru s názvem Golden Dome, který má zemi krýt před hrozbami z KLDR, Číny i Ruska. Zůstává však nejasné, zda je vybudování takové totální ochrany vůbec realizovatelné, aniž by si vyžádalo investice přesahující bilion dolarů.
Tempo zbrojení KLDR je v mezinárodním srovnání bezprecedentní. I nejstřízlivější odhady expertů, které počítají s roční produkcí 12 až 15 hlavic, ukazují, že Severní Korea zbrojí rychleji než Indie. Ta mezi lety 2024 a 2025 přidala do svého arzenálu osm hlavic (celkem jich má 180). Pro srovnání, během prvního prezidentského období Donalda Trumpa vyráběl Pchjongjang materiál pro zhruba šest hlavic ročně. Trump tehdy po zlepšení vzájemných vztahů prohlásil, že KLDR již nepředstavuje jadernou hrozbu, ovšem realita výroby v posledních letech toto tvrzení vyvrací.
Limity Kimovy technologie a neprověřené schopnosti
Přes hrozivá čísla o počtech a tempu výroby zůstává funkčnost severokorejských zbraní v reálných podmínkách neprověřená. Kim Čong-unovy mezikontinentální rakety nikdy neabsolvovaly test se skutečnou jadernou hlavicí. Mezi odborníky stále panují pochybnosti o několika technických aspektech:
- Zda jsou střely schopny urazit celou vzdálenost k Severní Americe s plnou zátěží.
- Zda dokážou efektivně manévrovat a uniknout americkým obranným systémům.
- Zda konstrukce hlavic odolá extrémnímu žáru a mechanickému namáhání při návratu do atmosféry.
Bez potvrzení těchto schopností zůstává severokorejský arzenál sice početně impozantní, ale jeho skutečná ničivá účinnost na dlouhou vzdálenost je předmětem debat.
