Úterý, 30. listopadu, 2021

Jaderná energetika na okraji zájmu. V prvním pololetí přibyly čtyři bloky, všechny v Asii

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Jaderná energetika zůstává ve světě na okraji zájmu. Za první letošní pololetí byly dokončeny a připojeny k síti čtyři reaktory – všechny v Asii. Konkrétně dva v Číně a po jednom v Indii a Pákistánu. Také zprávy o zahájené stavbě jaderného bloku přicházely hlavně z Číny. Naopak z evropských zemí a Severní Ameriky přicházely zprávy o odstavování starých reaktorů.

Posledním přírůstkem je blok Hongyanhe-5, který vyrostl poblíž velkoměsta Dalian v severovýchodní Číně. Jak uvádí web World Nuclear Industry Status Report, prvně byl připojen k síti v pátek 25. června. Nejedná se o žádný zázrak moderní doby; čínský reaktor ACPR-1000 je fakticky jen vylepšeným nástupcem francouzských reaktorů z 80. let minulého století. Vlastní jej konsorcium China General Nuclear (CGN) a China Power Investment Corporation. Zmíněné CGN patří mezi vyřazené uchazeče o stavbu elektrárny Dukovany II.

Další reaktor ACPR-1000 zahájil provoz v polovině května v elektrárně Tianwan. Jedná se v pořadí o šestý blok této elektrárny, jež se nachází v provincii Jiangsu severně od Šanghaje. Majitelem je v tomto případě konkurent CGN – China National Nuclear Corporation (CNNC). Zajímavostí může být, že první čtyři bloky v elektrárně Tianwan postavil ruský Rosatom. Podle smlouvy z letošního dubna zde Rusové postaví ještě sedmý a osmý blok s reaktory VVER-1200.

Číňané zkoušejí se střídavým úspěchem své jaderné technologie nabízet i v zahraničí. Zatím nejdál pokročili ve spřáteleném Pákistánu, kde v březnu prvně spustili reaktor typu Hualong One (ten samý, co nabízeli pro moravské Dukovany). Zatímco na domácím území jsou Číňaně schopni nový blok postavit za pět let, tady výstavba trvala o něco déle – sedm roků a čtyři měsíce. Nový blok stojí na pobřeží blízko největšího pákistánského města Karáčí. V pokročilé fázi výstavby je druhý blok stejného typu.

Čtveřici dokončených bloků doplňuje třetí blok jaderné elektrárny Kakrapar v indickém Gudžarátu. Dokončen byl až po dlouhých deseti letech od zahájení stavebních prací. Typově se jedná o dost nemoderní těžkovodní reaktor o výkonu 700 megawattů založený na starší kanadské technologii CANDU. Počet provozovaných reaktorů v Indii tak vzrostl na 21, dalších šest je ve výstavbě.

Pohled na areál jaderné elektrárny Mochovce na jihu Slovenska. Zdroj: fotobanka spol. Slovenské elektrárne

Evropa by mohla ve statistice nově dokončených jaderných bloků také zabodovat, pokud by se podařilo uvést do provozu bloky „těsně před dokončením“. Vzhledem k technickým a bezpečnostním nedostatkům se jejich spuštění opakovaně oddálilo (a výstavba prodražila). Platí to v případě finské elektrárny Olkiluoto, francouzského Flamanville či třetího bloku slovenské Elektrárny Mochovce. Totéž lze říct o elektrárně Vogtle, kterou staví Westinghouse ve Spojených státech.

V západní Evropě i Spojených státech tak početně převažují odstavené bloky nad nově spuštěnými. Sérii zahájil již 1. ledna švédský Vattenfall, který odstavil (po 46 letech provozu) blok Ringhals-1 poblíž Göteborgu. Jako poslední se přidalo EDF Energy, které v červnu oznámilo trvalé odstavení dvou bloků britské elektrárny Dungeness B. Další čtyři britské reaktory mají v provozu skončit v příštím roce. Rychlý proces nastane také v Německu, kde letos odstaví tři jaderné bloky a poslední tři přijdou na řadu v roce 2022.

Jaderné energetice by obecně mohl prospět tlak na dekarbonizaci energetiky a odklon od fosilních paliv. Do nových bloků chce investovat celá řada zemí našeho regionu – kromě Česka také Maďarsko, Polsko, Estonsko, Slovinsko, Bulharsko i další. Hlavní překážkou zůstávají vysoké investiční náklady, špatná návratnost investice a také nejasný postoj Evropské komise, která stále nemá jasno v tom, zda bude rozvoj jaderné energetiky podporovat nebo blokovat.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter