Institut pro veřejnou diskusi: Požadavek na dekarbonizaci energetiky se v ČR neobejde bez nových jaderných zdrojů

Jaderná elektrárna Dukovany je základním zdrojem české energetické soustavy, která svoji výrobou dlouhodobě pokrývá přes 20 procent celkové spotřeby České republiky. Repro. cez.cz

Dekarbonizace energetiky je jasným trendem současnosti, který přináší také zvýšenou potřebu strategického rozhodování. Do tohoto kontextu navíc vstupuje potřeba nahrazení dosluhujících jaderných bloků v Dukovanech. Přitom spotřeba energie bude i přes stanovené energetické úspory nadále stoupat. Bez nových jaderných zdrojů může Česká republika přijít o energetickou nezávislost. Shodli se na tom účastníci dalšího diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD).

Jadernou energetiku v ČR dlouhodobě podporuje cca 63% obyvatel. Mírný pokles podpory měl v minulosti souvislost s havárií elektrárny v Japonské Fukušimě, nebo v době, kdy televize HBO vysílala seriál Černobyl, zaznělo na další debatě Institutu pro veřejnou diskusi, která se věnovala dekabornizaci a jaderným zdrojům.

Podle některých odhadů hojně diskutovaná dekarbonizace i se všemi úspornými opatřeními zvýší spotřebu elektrické energie o 50 %. Bohdan Zronek, ředitel divize jaderná energetika a člen představenstva ČEZ, v kontextu energetiky v současné Evropě silně ovlivněné procesem dekarbonizace upozornil, že ještě dříve, než byl naplněn cíl dvacetiprocentního snížení uhlíkové stopy do roku 2020, byl už na stole daleko ambicióznější cíl padesátiprocentního snížení do roku 2030 a otázkou zůstává, jak v EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, přičemž tyto ambice se nezměnily ani po koronavirové krizi.

O plánu Evropské komise v rámci – dnes hojně diskutovaného tématu „Green Deal“ jsme podrobně psali v prosincovém textu

Evropu čekají změny a svět ji bude při tom sledovat. Zelená dohoda nebo revoluce?

Technické možnosti řešení existují, z hlediska nákladů vede větrná energie, podobně je na tom jaderná energetika, pokud se při zapojení státu podaří dosáhnout rozumného financování. „Když řekneme, že uhlí nechceme, je třeba také říci, co chceme a jak budeme fungovat dále. Provozovatelé budou muset uvažovat, jestli se jim investice do takzvaně špinavých zdrojů s nejistým výhledem vývoje do budoucnosti vůbec vyplatí,“ uvedl Bohdan Zronek.  Největší diskuse podle něj panují kolem jaderné energetiky, kde se ve světovém srovnání cena za instalovanou kWh liší od 2 200 až do 10 000 eur. Zronek zmínil, že to, co ovlivňuje cenu energie z jádra, je kromě investičních nákladů cena, za kterou si bude možné na stavbu nových jaderných zdrojů půjčit. Úvěrování 3 až 4 % s pomocí státu přitom odpovídá současné ceně energie od 50 do 60 eur za MWh.

Je správnou koncepcí kombinace jádra a OZE?

Koncepčním řešením podle Bohdana Zronka může pro ČR a další vnitrozemské státy být kombinace jádra a OZE, s přechodným využitím zemního plynu. Představitel společnosti ČEZ také dodal, že požadavek na snižování emisí oxidu uhličitého povede k růstu spotřeby elektřiny. V roce 2050 to bude zhruba o polovinu, a to i při dosahování energetických úspor.

V druhé části se Bohdan Zronek věnoval konkrétním krokům společnosti ČEZ. Součástí strategie společnosti je prodloužit délku provozování JE Dukovany z 50 na 60 let, jak je v Evropě obvyklé, a to při důkladném periodickém hodnocení bezpečnosti. „To, co je potřeba, je i podpora veřejnosti. A je výhodou, že v České republice je podpora jádra stabilní, dlouhodobě dokonce mírně stoupající,“ řekl Zronek. To má podle něj vazbu i na politickou podporu a je potřeba dokázat jadernou energetiku prosadit a obhájit i z geopolitického hlediska. Navíc vzhledem k OZE se tento postup nevylučuje, protože pokračuje trend vzájemného překryvu. Pokud jde o nový jaderný zdroj, dává podle jeho slov smysl začít stavět v Dukovanech, kde životnost stávajících bloků skončí dříve než v případě Temelína.

ČEZ aktuálně řeší smlouvu se státem, která nastaví základní rámec spolupráce. První etapa má za cíl realizaci výběrového řízení na dodavatele jednoho bloku, získání územního rozhodnutí a povolení k umístění jaderného zařízení. Má-li být nový jaderný blok spuštěn v roce 2036, je nezbytné, zabývat se už teď přípravou kvalifikovaného personálu. V neposlední řadě je důležité nastavení organizace výstavby. U dodavatelů, kteří nikdy nestavěli v Evropě je přitom otázkou, jak se dokážou popasovat s tuzemskou legislativou. V úvahu připadají tito dodavatelé: CGN, EDF, Kepco, Rosatom a Westinghouse. Společnost ČEZ předpokládá zahájení výběrového řízení do konce letošního roku, územní řízení do konce roku 2021, proces notifikace státní podpory do konce roku 2022 a finalizaci podpisu smlouvy s dodavatelem v polovině roku 2024.

Podle dostupných informací není ČR v podpoře jaderné energetiky v rámci Evropské unie výjimkou. Země, které vidí budoucnost v jádru, představují cca 45% populace EU

Ředitel odboru jaderné energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Ehler v následujícím příspěvku uvedl, že jaderný blok v Dukovanech, s opcí na druhý blok, je jednoznačnou prioritou této vlády. Na procesu, který přesahuje jedno volební období, je podle něj shoda napříč politickým spektrem. Volba jádra je podle něj cestou ke splnění dekarbonizačních požadavků a také otázkou energetické bezpečnosti ČR. V případě nepostavení jaderného bloku je třeba také počítat s národohospodářským dopadem z takzvané obětované příležitosti do oblasti DPH i zaměstnanosti vysoce kvalifikované pracovní síly s přesahem do výzkumu. Podle Ehlera není pravdou, že by Česká republika byla v rámci přístupu k jaderné energetice v Evropě mimo mainstream. „Bez veřejné podpory není v EU možné postavit žádný bezemisní zdroj. V tomto ohledu je zřejmá silná pozice státu v oblasti legislativy a financování,“ uvedl Tomáš Ehler. Současný návrh podpory ze strany státu spočívá v rámcové smlouvě, kde se stát zaručí za legislativní prostředí. Bylo rozhodnuto také o tom, že vznikne zvláštní zákon o jaderné energetice.

Druhým pilířem je zajištění návratnosti. Vláda uložila Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu financí vypracovat návrh na financování jaderného bloku tak, aby nedošlo ke zdražení cen energie. Zákon o opatřeních k přechodu ČR na nízkouhlíkovou energetiku, který je aktuálně v meziresortním připomínkovém řízení, tak bude vytvářet obecný rámec. Až na základě něj bude možné podepsat konkrétní smlouvu. Koncem roku 2022 se dá podle Ehlera očekávat vydání rozhodnutí Evropskou komisí ve věci stavby jaderného bloku v Dukovanech. Ohledně případného následného soudního napadení jsou podle něj pozitivní signály, protože soudy jasně konstatují, že jaderná energetika je společným zájmem EU.

Pro zajištění kvalifikovaných zaměstnanců je nezbytná spolupráce JE Dukovany a VÚT Brno

Karel Katovský z Vysokého učení technického (VÚT) v Brně se ve své prezentaci zaměřil na spolupráci VÚT s Jadernou elektrárnou Dukovany. Podle počtu studentů největší technická univerzita v ČR připravuje studenty pro praxi, ačkoli nemá samostatnou jadernou fakultu. Konkrétně pro práci v JE Dukovany se jedná o strojní inženýry a elektroinženýry. VÚT navštěvuje celá řada studentů, kteří jsou přímo z Třebíčska a jejichž rodiče pracují přímo v Dukovanech. Na VÚT byly také v minulosti vyprojektovány parní generátory, následně částečně vyrobené v První brněnské v Třebíči. Aktuální spolupráce s JE Dukovany zahrnuje exkurze stovky studentů za akademický rok, praxe, letní univerzitu a stipendijní program. VÚT vzdělává i vlastní pracovníky, aby výuka odpovídala aktuálním potřebám.

Klíčová, i když podceňovaná, je podle Karla Katovského realizace bakalářských a diplomových prací. Když se podaří získat konkrétní téma přímo z Dukovan, je pak podle něj další spolupráce o to snazší. „Spolupráce se netýká pouze Jaderné elektrárny v Dukovanech, ale i spousty dodavatelů, například z oblasti radiační ochrany, výroby turbín nebo servisu. I ti se na nás obracejí,“ říká Karel Katovský. Upozornil také na to, že Česká republika, která je v oblasti jaderné energetiky na výši, nemá v oboru jaderného inženýrství ani jednoho profesora, pouze čtyři jmenované docenty.

Největším úskalím pro dodavatele je lokální legislativa

Jakub Vyvadil z divize Energoprojekt, spadající od roku 2002 pod Skupinu ÚJV, přiblížil činnosti, které v rámci přípravných aktivit při výstavbě jaderných zdrojů divize zajišťuje doma i v zahraničí. V Minulosti se podílela na přípravách výstavby ve slovenských Mochovcích i Jaslovských Bohunicích, v Uzbekistánu, další práce pro dodavatele zajišťoval Energoprojekt ve Finsku, ve Švédsku a ke spolupráci byl přizván také tam, kde se s jadernou energetikou začíná, konkrétně v Turecku a v Egyptě.

Pro Temelín zajišťoval Energoprojekt studii proveditelnosti, studii EIA, technickou podporu při tendru a vystupoval jako lokální partner pro dodavatele. V Mochovcích působil v pozici generálního projektanta. Velkým problémem je podle Jakuba Vyvadila aplikace lokální legislativy zahrnující až tisíce norem, které je dodavatel schopen jen těžko rozklíčovat. Například pro finskou jadernou elektrárnu Hanhikivi bylo požadováno na čtyřicet analýz, jejichž konkrétní podoba nebyla stanovena. Aktuálně Energoprojekt také navyšuje vlastní pracovní kapacity, které budou k dispozici pro realizaci nového jaderného zdroje v Dukovanech. „V následujícím období předpokládáme technickou podporu při vyjednávání s dodavateli, přípravu povolovací a licenční dokumentace a kontrolu souladu s legislativou a požadavky investora,“ dodal Jakub Vyvadil.

Klíčem k dostavbě jsou náklady a budoucí ceny elektrické energie

Z pohledu minoritních akcionářů v závěru připojil své vyjádření Pavel Šťastný z Grant Capital, a to s akcentem na řízení rizik. Připomněl, že v posledních měsících probíhala řada diskusí a úvah, přičemž na koncepci předložené na diskusním setkání IVD vidí nejmenší riziko. Z hlediska snížení rizik je podle něj důležitý podíl státu na financování. „Stát musí sehrát svoji roli. Je ji potřeba velmi pozorně sledovat. Jedná se o záležitost, která má přímý vztah k energetické bezpečnosti země,“ okomentoval Pavel Šťastný. Důležitým momentem z hlediska rizika, je podle jeho slov schvalovací proces ze strany Evropské komise. Je přitom otázkou, jak se celý proces může tímto faktorem zbrzdit. Velmi podstatným rizikem je v neposlední řadě celková náročnost výstavby. Projekty jsou podle jeho slov koncipovány na určité náklady a stává se, že výsledné náklady u takto náročných staveb bývají i dvojnásobné oproti těm předpokládaným. Přitom je z hlediska akcionářů důležité, aby byl v tomto ohledu výsledek při uvažovaném instalovaném výkonu akceptovatelný.

-red-