Nebýt nešťastného začátku roku, který odnesly téměř všechny emerging markets, zažívá ruský rubl letos až nečekaně klidné období.
Idylka však nemusí trvat věčně. Na vině mohou být jak ceny ropy, tak opět politika s odstínem ukrajinsko-ruského konfliktu. Aktuální přestřelka na ukrajinsko-krymské hranici, která vyvolala velmi podrážděnou reakci prezidenta Putina, totiž přichází v situaci, kdy globální finanční trhy již na konflikt na Ukrajině prakticky zapomněly a všeobecně se má za to, že Moskva bude svoje vztahy se Západem dále normalizovat. To se také nakonec odráží na klesajících rizikových prémiích u ruského vládního dluhopisu, jež díky globální honbě za jakýmkoliv výnosem propadly na dvouletá minima.
Nicméně sázet na něco takového je poměrně ošidné, což nás vrací k tomu, že sílu rublu a konec konců i ruské kreditní riziko budou hlavně určovat ceny komodit, resp. primárně ceny ropy. A zde podle nás není situace úplně růžová, neboť s ohledem na vysoké zásoby ropných produktů bude pokračovat negativní tlak na cenu (surové) ropy. Ten může sice krátkodobě zmírnit komunikace kartelu OPEC ohledně možného zmrazení produkce, avšak k němu patrně nakonec stejně nedojde a střednědobé fundamenty na trhu zvítězí.
Hlavním stabilizačním prvkem pro ruskou měnu, tak bude muset zůstat přísná měnová politika ruské centrální banky, která stále drží poměrně vysoko oficiální úrokové sazby, což pochopitelně činí rubl atraktivní. Vysoké rublové úrokové sazby jsou však de facto daní za rizika, která obecně skýtá ruská ekonomika. Pokud by byla nižší, tak by v době, kdy se výnosy dluhopisů ve světě v objemu 11 bilionů dolarů obchodují se záporným výnosem, rozhodně nemělo být nutné držet oficiální úroky nad 10 %.
Jan Čermák, analytik ČSOB
