Hrozí ministerstvu obrany arbitráž kvůli nákupu amerických vrtulníků?

Vrtulník amerických mariňáků UH-1Y Venom. Požadavky české armády na víceúčelový vrtulník nesplnil například kvůli absenci rozmrazování rotorů. Přesto byl některými zákulisními hráči na sílu tlačen české generalitě i ministrům obrany. Repro: US Marine Corps

Vláda v týdnu potvrdila, že nakoupí americké vrtulníky za 14,6 miliardy. K dispozici by je měla mít za čtyři roky. K dispozici by je měla mít za čtyři roky. Nákup má proběhnout formou mezivládní dohody. Ta vyřadila evropské zbrojařské firmy ze zajímavé zakázky. Jedna z nich – italská společnost Leonardo – považuje tento postup za protiprávní. Už v létě na to upozornila ministerstvo obrany a požadovala, aby nenakupovalo bojové vrtulníky prostřednictvím mezivládní dohody s USA.

V dopise, který má Ekonomický deník k dispozici upozorňuje, že ministerstvo pravděpodobně neobhájí výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek ani na české ani na evropské úrovni. Zároveň právní zástupce italské společnosti oznamuje, že firma je připravena se obrátit na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ve hře je i stížnost u evropských regulatorních a soudních orgánů.

Zatímco zástupci ministerstva obrany v létě neustále opakovali, že stále provádí marketingový průzkum trhu s vojenskými vrtulníky, připravovala se půda pro uzavření mezivládní dohody s USA na tento obchod. Přesně podle březnového slibu premiéra Andreje Babiše (ANO) americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Mezivládní dohodu včera potvrdila vláda. Cena kontraktu je 14,6 miliardy korun.

Vedení ministerstva obrany si trvalo na „americké cestě“ i přesto, že mu nejméně jeden právní zástupce evropské zbrojovky na začátku července sdělil své námitky k chystanému postupu a vyzval jej, aby od mezivládní dohody s USA upustilo, jelikož pravděpodobně porušuje řadu národních i evropských zákonů.

Právník Jan Varga, který zastupuje italskou zbrojovku Leonardo, ve svém dopise vedení ministerstva obrany z 8. července píše, že jeho postup nelze hodnotit jinak než jako obcházení zákona. „Zadavatel provedl podrobný marketingový průzkum, kterým si potvrdil, že na relevantním trhu existuje více subjektů schopných a ochotných dodat požadované plnění, a to v souladu s požadavky Zadavatele. Stěžovateli je známo, že na základě marketingového průzkumu byla vypracována analýza dostupnosti vrtulníků, které splňují požadavky uživatele – Armády České republiky (AČR). Tato analýza potvrzuje, že vrtulníky ve specifikaci dle požadavků AČR jsou na trhu dostupné, a že oslovení výrobci jsou ochotni se smluvně zavázat ke splnění všech požadavků dle specifikace AČR. Zadavatel tudíž nemůže tvrdit a prokázat, že oslovená vláda Spojených států amerických jako jediná může požadavky AČR splnit,“ píše se v dopise, který má Ekonomický deník k dispozici.

„Armáda požaduje vyzkoušený vrtulník i s certifikovanou výzbrojí, jako jsou kanony a rakety. Takovou nabídku jsme dostali pouze od americké strany,“ uvedl již dříve mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek. Podle něj byly posuzovány i italské stroje.

Podle právníka Vargy ministerstvo obrany svým postupem zcela bezdůvodně vyloučilo ze soutěže o zakázku další způsobilé dodavatele. „Tyto dodavatele tudíž znevýhodnil (diskriminoval), poškodil trh a poškodil též finanční zájmy České republiky,“ dodává Varga s tím, že ministerstvo obrany respektive Česká republika mohli velmi pravděpodobně docílit nižší ceny za poptávané stroje. Tento postup tedy nepochybně diskriminuje všechny potenciální dodavatele z Evropské unie. „Takový postup není slučitelný se základními zásadami veřejného zadávání, s podmínkami pro uplatnění dotčené výjimky z režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, který výslovně zakazuje omezování účasti dodavatelům se sídlem nebo místem podnikání v členském státě Evropské unie,“ uvádí ve svém dopise Varga.

Poškozuje mezivládní dohoda samotné výrobce?

Právníci italské zbrojovky upozorňují ještě na jeden zajímavý úhel pohledu. Podle nich jakákoliv mezivládní dohoda na pořízení nové vojenské techniky poškozuje všechny výrobce. Tedy kromě toho, jehož země arzenál prodává.

„Takový postup není slučitelný se základními zásadami veřejného zadávání, s podmínkami pro uplatnění dotčené výjimky z režimu ZZVZ a Směrnice 2009/81, a je v příkrém rozporu s 6 odst. 2 ZZVZ, potažmo i č§ 6 odst. 3 ZZVZ, který výslovně zakazuje omezování účasti dodavatelům se sídlem nebo místem podnikání v členském státě Evropské unie,“ uvádí se v dopise.

Vysvětlení je v tom, že aby mohla být mezivládní dohoda realizována, musí vláda prodávajícího státu výrobek vlastnit a to je vlastně nereálné. Protože i na takový nákup by měla prodávající vláda vyhlásit veřejnou zakázku, do níž se mohou přihlásit všichni evropští výrobci. „Zcela jistě by nebylo možné akceptovat zdůvodnění ze strany oslovené vlády jiného členského státu v této logice: je nutno použít výjimku a postupovat mimo právní rámec veřejného zadávání z důvodu, že vláda České republiky požaduje plnění od výrobce v režimu G2G. Použití výjimky na straně poptávajícího subjektu nemůže sloužit jako odůvodnění pro použití obdobné výjimky na straně subjektu prodávajícího, aby byl vůbec schopen požadované plnění pořídit a následně dodat,“ uvádí se v materiálu. Podle autorů se tento způsob hodí jen pro odprodej nepotřebného majetku jednoho členského státu jinému členskému státu.

Ekonomický deník se problematice nákupů vrtulníků intenzivně věnoval před půl rokem. Přečtěte si naše články, ve kterých jsme detailně popsali podivné okolnosti tendru

Skandál na ministerstvu obrany, zmizel důležitý polský dopis. Aneb, jak se (ne)nakupovaly nové vrtulníky za miliardy. Řešilo se i politické zadání náměstka ministra

Skandál na ministerstvu obrany, díl 2. Příliš drahé vrtulníky prosazovali náměstek Koštoval a bývalý náčelník Generálního štábu, zároveň poradce, Šedivý. Ten náměstka navigoval, jak komunikovat s výrobci

Skandál na obraně, díl 3. Přestože v požadavcích české armády italské vrtulníky výrazně předčily americké, ministerstvo přesto chtělo a chce nakupovat v USA

Jiří Reichl