Evropské metropole působí na mladé a bohaté lidi jako magnet, který nabývá na síle. Kvůli tomu se ale ekonomické nůžky mezi velkými městy a venkovem rozevírají.
Letošní regionální ročenka Eurostatu ukazuje několik poměrně očekávatelných trendů. Jako například to, že Německo a skandinávské země pokračují ve své prosperitě, kterou by jim mohly jiné evropské regiony závidět. Nicméně region střední a východní Evropy si co do hospodářského rozvoje s nejsilnějším motorem evropské ekonomiky (Německem) nezadá. Má to ovšem svou daň. Právě ve střední a východní Evropě (tedy zemích bývalého socialistického bloku) je rozevírání nůžek mezi městy a venkovem nejmarkantnější.
Hrubý domácí produkt na osobu se zvyšoval prakticky ve všech hlavních evropských městech a jejich blízkém okolí. Největší skok pak zaznamenal region kolem Dublinu, následovaný západní částí vnitřního Londýna a dále pak regiony kolem Bukurešti, Varšavy a Bratislavy. Eurostat upozorňuje, že jde do jisté míry o důsledek toho, že mladí lidé už v tak velké míře neodcházejí na Západ, jak se dělo ještě na přelomu tisíciletí. A když, tak se vracejí zpět, kde své v zahraničí nabyté zkušenosti zúročují, což se projevuje na růstu jejich životní úrovně.
V zásadě ve všech regionech na východ od bývalé železné opony došlo v posledních deseti letech k podstatnému zvýšení životní úrovně. Určitou výjimku tvoří některé regiony ve Slovinsku, Chorvatsku nebo České republice (severozápad Čech a severní Morava), kde hospodářský rozvoj proběhl podstatně pomaleji než ve zbytku uvedených zemí.
„To jsou dobré zprávy. Konečně se po mnoha letech po pádu komunistického režimu v těchto zemích projevuje znatelné hospodářské zlepšení. Tím spíše, že ekonomická úroveň rostla z velmi nízkého základu,“ píše Feargus O´Sullivan z portálu CityLab.com.
I Německo je zemí kontrastů
Polarizace mezi chudými a bohatými regiony ale neprobíhá jen v postsocialistických státech. Není totiž vzácností ani na západ od našich hranic. Příkladem je třeba Velká Británie. Zatímco Londýn ve sledovaném období prakticky nepřetržitě bohatl, Yorkshire je příklad regionu, kde se restrukturalizace od průmyslu k ekonomice orientované na služby příliš nepodařila. Byť tento proces zřejmě ještě není stále u konce. Další podobné kontrasty bychom našli také v Irsku, Španělsku, Francii, ale i v některých regionech zemí Beneluxu.
Rozhodně nelze přehlédnout také jiný trend. Zatímco bohatství je obecně spojováno se staršími lidmi (s tím, jak lidé v průběhu života získávají nové zkušenosti a zlepšují svou kvalifikaci), v případě hlavních evropský měst určitě neplatí, že by trpěla stárnutím. Nebo alespoň nestárnou tak rychle, jako jiné regiony ve sledovaných zemích. Trend je spíše takový, že mediánový věk je vyšší v chudších částech země než ve velkých městech s vysokou životní úrovní. Rozdíl může dosahovat i více než sedmi let.
Velmi dobře je to pozorovatelné na příkladu Německa. To jako celek stárne poměrně rychle, ovšem města (včetně jejich okolí) jako je Berlín, Mnichov, Stuttgart, Frankfurt nad Mohanem, ale i Drážďany, Lipsko a podobně, představují ostrůvky, na nichž je populace podstatně mladší. Naopak venkov nebo aglomerace, kde v minulosti vládl těžký průmysl, stárnou rychleji, než je typické pro celé Německo. Není to ale jen známka nedostatku příležitostí pro mladé lidi, nýbrž i důsledek toho, že se do venkovských oblastí ve větší míře stěhují lidé v důchodovém věku.
Selhává regionální politika?
Zjištěné trendy mohou být do jisté míry znepokojující, nebo dokonce zklamáním pro zastánce evropské regionální politiky. Jejím cílem totiž je přesný opak toho, co se za posledních deset let v rámci Evropské unie událo. Totiž že má hospodářské rozdíly mezi regiony snižovat. To se buď neděje, nebo děje jen ve velmi omezené míře.
Rozevírání regionálních nůžek ještě podporuje to, jak se v posledních několika letech vyvíjí trh s bydlením. V řadě evropských metropolí je pro průměrného občana nedostupné. To vede k tomu, že v hlavních městech se uchytí skutečně jen ti nejproduktivnější. Lidé, kteří na tak vysoké výdělky nedosáhnou, se poohlížejí po dostupnější alternativě mimo velká města, byť se se svými příjmy nemohou obyvatelům měst rovnat.
-zm-
