Ministerstvo životního prostředí připravilo aktualizaci základního dokumentu, který určuje cíle a strategii v ochraně klimatu. Aktualizovaná Politika ochrany klimatu (POK) přináší „jízdní řád“ vedoucí k plánované klimatické neutralitě do roku 2050. Jak ministerstvo dále uvedlo, od dnešního dne se k dokumentu mohou vyjadřovat ostatní resorty a odborová sdružení v rámci meziresortního připomínkového řízení.
Jedná se o jeden ze tří vzájemně provázaných strategických materiálů, které určí budoucí klimatickou a energetickou politiku státu. V mírném předstihu vznikl Národní klimaticko-energetický plán (NKEP), který teď prochází úpravami v reakci na připomínky Evropské komise z konce loňského roku. Souběžně s POK vznikla na ministerstvu průmyslu a obchodu nová státní energetická koncepce (SEK), o které bude Ekonomický deník informovat v samostatné zprávě.
Zásadním cílem České republiky je podle POK snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Přispět k tomu má rozvoj obnovitelných zdrojů energie, úspory energie a útlum fosilní energetiky, včetně úplného ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Další prioritou jsou investice do renovací domů, které přinesou snížení energetické náročnosti, a tím i nákladů domácností na energie.
Změna klimatu všude kolem nás
„Změna klimatu není nic abstraktního, ale naše každodenní realita, kterou žijeme. Od roku 1961 se u nás průměrná teplota zvýšila o více než dva stupně. Nejviditelnější problém máme se suchem, které prohlubují jak teplejší zimy beze sněhu, tak vyšší teploty s čím dál častějšími tropickými dny v létě. To všechno má i své jasné dopady, na lesy decimované kůrovcem, na zemědělství nebo na zdraví lidí v přehřátých městech. Proto musí stát přijít s jasnými a předvídatelnými pravidly pro snižování emisí, které představuje Politika ochrany klimatu,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Hladíkovo ministerstvo do POK nově zahrnulo cíl dosažení klimatické neutrality České republiky do roku 2050. Použitý modelový scénář uvádí snížení emisí o přibližně 95 procent oproti roku 1990. Zbývající emise bude zapotřebí vykompenzovat zvýšeným ukládáním uhlíku v půdě a lesích, případně jejich zachytáváním v průmyslu a energetice.
Hlavní nástrojem je rozvoj obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. Tedy navýšit podíl zelených energií na konečné spotřebě energie na nejméně 30 procent a snížit konečnou spotřebu energie ze současných 1064 PJ na 846 PJ, tedy přibližně o 20 procent.
To v praxi znamená především hlubokou modernizaci české energetiky. Vedle rozvoje jaderné energetiky jde zejména o obnovitelné zdroje, kterých by mělo přibýt nejméně 8000 MW instalovaného výkonu solárních a 1200 MW instalovaného výkonu větrných elektráren do roku 2030. Do roku 2050 by se oproti současnosti měl zvýšit instalovaný výkon solárních zdrojů o 26 000 MW a větrných zdrojů o 5500 MW.
Pro potřeby řídit výkon vyroste také kapacita nových plynových elektráren a tepláren, rozvíjet se má také akumulace energie. Proměnu čeká zejména teplárenství. Kromě dočasného nahrazení uhlí zemním plynem jde především o celkovou efektivitu služeb, včetně úspor energie, využití obnovitelného a odpadního tepla v kombinaci s velkými tepelnými čerpadly a využití místních obnovitelných paliv jako je udržitelná biomasa nebo využití vytříděného odpadu, který není možné využít materiálově.
Bude to drahé, až 3,5 bilionu korun
Snížení spotřeby se významně dotkne dopravy, která je dnes závislá na spotřebě dovážených fosilních paliv. Úspory se kromě přechodu na čistší druhy pohonů týkají i přesunu dopravy na železnici jak v nákladní, tak v osobní dopravě. Prioritu má i další posilování veřejné dopravy. Vedle modernizace železniční infrastruktury bude potřeba rozvíjet také síť dobíjecích bodů a plnících stanic na nízkoemisní paliva.
Výše potřebných investic v absolutní výši dosahuje až 3,5 bilionu korun, z toho 1,6 bilionu korun by mohly pokrýt dotace z národních a evropských peněz. Jejich přehled naleznete v následující tabulce.
„Zelená modernizace si vyžádá zásadní investice. Do roku 2030 odhadujeme náklady dekarbonizace a adaptačních opatření na úrovni 1000 až 1500 miliard korun nad úroveň běžného investičního cyklu do obnovy průmyslu, energetiky nebo budov. Vyšší náklady představují zejména investice do renovační vlny v budovách, která domácnostem sníží náklady na energie, modernizaci dopravy a dopravní infrastruktury i náklady modernizace energetické infrastruktury. Právě s těmito náklady nám navíc pomůžou peníze z evropských zdrojů, především z emisních povolenek a dalších nástrojů, jako je Národní plán obnovy nebo budoucí Sociální klimatický fond,“ vypočítává ministr Hladík.
Investiční vlna spojená s dekarbonizací přinese benefity zejména v odvětví stavebnictví, ve zpracovatelském průmyslu a službách. Díky zvýšené poptávce poroste také zaměstnanost především u malých a středních firem. Z hlediska domácností, zejména těch ohrožených energetickou chudobou, je nejdůležitější postupná renovace domů a modernizace způsobu vytápění. Do roku 2030 dosáhnou předpokládané investiční náklady domácností na renovace domů 560 miliard korun, veřejná podpora by je měla pokrýt zhruba z poloviny.
(rov)
