Setkání lídrů zemí G7 potvrdilo rozdílný pohled na světovou ekonomiku z Japonska na straně jedné a z Evropy a z USA na straně druhé.
Zatímco evropská ekonomika na začátku roku rostla překvapivě svižně, Japonsko stagnuje a snaží se přesvědčit ostatní o potřebě globálního rozpočtového stimulu, který by podpořil globální poptávku. Ten Evropa a Amerika v tuto chvíli nijak akutně nepotřebují.Pro Berlín je navíc rozpočtová expanze, do které ji trochu tlačí jak Evropská komise, tak MMF, citlivé téma. Němci totiž dál primárně chtějí jít příkladem ostatním členským zemím eurozóny a tlačit na vyrovnání schodkových rozpočtů ty země, kterým se to dlouhodobě nedaří. Francie je například v proceduře při nadměrném schodku již sedm let a Evropská komise ji musela cíle pro rozpočtová salda v minulosti několikrát zmírnit.
Na setkání G7 tak nakonec padlo pouze nic neříkající prohlášení, že “rizika pro globální růst od posledního setkání vzrostla”. Žádné další konkrétní závěry z toho ale v tuto chvíli nevyplývají. Pěkná shoda na druhou stranu panovala v jiné oblasti, a to v kritice Číny. Světovým lídrům je proti srsti čínská podpora upadajících odvětví s nadbytečnou produkční kapacitou, především ocelářství. Levná čínská ocel zaplavila světové trhy a ohrožuje nejen v Evropě mnoho pracovních míst. Otázka čínských subvencí bude pravděpodobně hrát důležitou roli i na dalším setkání G20 a může silně ovlivnit rozhodování v rámci WTO o tom, zda Číně přiznat statut tržní ekonomiky.
Jan Bureš, Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
