Fremr ke klimatických cílům ČR: Působí na mne tak, že jsme žádný pokrok nenaplánovali

Jíří Fremr., místopředseda energetické komise Hospodářské komory Prahy. Foto: archiv redakce

Evropská komise před nedávnem vyzvala členské státy, aby byly ambicióznější v plánech, jak cílů pro rok 2030 stanovených v ekologické dohodě z Paříže. Podle ní by státy měly v dlouhodobějším horizontu směřovat ke klimatické neutralitě. Zeptali jsme se Jiřího Fremra, místopředsedy energetické sekce Hospodářské komory hlavního města Prahy na to, jak je na tom s naplňováním cílů nejen Praha, ale i Česká republika.

Jiří Fremr (33) je mladý pražský právník, který se specializuje na oblast energetiky a marketingu. Byl zvolen místopředsedou energetické sekce Hospodářské komory hlavního města Prahy. Dříve působil také jako ředitel regionální televize. V minulosti byl předsedou Mladých konzervativců. Vedl rovněž kampaň TOP 09 v pražských volbách a ve volbách do Evropského parlamentu.

Jaký je Váš názor na cíle, které si ČR stanovila?

Každopádně jsou to cíle, které se daly předpokládat. Nadále budeme vyrábět elektřinu z tzv. špinavých zdrojů, nadále budeme podporovat výrobu biopaliv první generace, nebudeme podporovat fotovoltaiku, která již sice pomalu začíná dávat smysl, ale její podpora by také mohla být politická sebevražda, i kdyby to jakkoli dávalo smysl, což je negativní dědictví minulosti. A řada dalších možných opatření je zahrnuta jen okrajově, nepříliš progresivně. Prostě to na mě působí tak, že jsme žádný pokrok nenaplánovali.

Ozývají se už hlasy, že se tyto cíle nedají naplnit, respektive ty hlasy sílí. Byly tu od začátku, mají pravdu?

Nevím, zda se nedají naplnit, spíše se ozývají hlasy, že jsou málo ambiciózní, příliš neinovativní a zaměřené více na obchodní zájmy vybraných významných hráčů – velkých zemí v Evropě, než na snižování energetické náročnosti a většího využívání obnovitelných zdrojů.

V Německu je jasné, že jejich „Energiewende“ je dost drahá modla a také se jí nepodaří naplnit. Jaký je podle vás výhled evropské energetiky na další dekádu?

Kdo jiný by měl určovat trendy v oblasti energetiky než velké a bohaté země, které mají velkou spotřebu energie, které logicky zároveň nejvíce znečišťují životní prostředí. Německo takovou zemí je, a proto si může dovolit přicházet s nákladnými, ale zároveň k životnímu prostředí ohleduplnějšími řešeními. A jistě jejich energetická politika je drahá, ale větší část obyvatelstva Německa s touto politikou souhlasí a podporuje ji. Až čas ukáže nakolik je koncept Energiewende realizovatelný i v jiných, menších státech a zda se tuto politiku povede Německu naplnit. My to můžeme buď z povzdálí kritizovat, nebo se k těmto změnám v oblasti energetiky připojit. Třeba více konzervativně, ale rozhodně aktivněji než dnes. Rozhodně v další dekádě se budou vyhledávat, testovat a zavádět inovace, které navždy promění minimálně evropskou energetiku. A je jedno, jestli to bude oblast masivního používaní obnovitelných zdrojů, elektromobilita, aktivního řízení spotřeby apod.. Faktickým dopadem bude snížení spotřeby a ta spotřeba, která zůstane, bude využívaná smysluplněji než dnes. My, naše země a naše firmy u toho buď budou nebo jim prostě ujede vlak, do kterého už budou pak složitě naskakovat.

Jak je na tom Praha – mluví se o „klimatické a dopravní krizi“. Je to podle Vás spíše marketing, nebo jsou to vážné problémy?

Tak vyhlášení klimatické nouze je podle mě v případě jakékoli městské části našeho hlavního města spíše deklarací nějakého postoje nebo názoru. Rozhodně to nemá žádný faktický dopad na životy Pražanů. No, a situace v dopravě? To je jedním slovem tragédie. Město nemá dobudovaný vnitřní ani vnější okruh, radiály se nestaví, opravy nekoordinují. Prostě Praze chybí infrastruktura, takže pak lidé tráví více času v kolonách, motory běží na prázdno a vypouštějí do ovzduší více emisí než by bylo třeba, a to nehovořím o ekonomických ztrátách, které vycházejí z toho, že lidé sedící v kolonách neprodukují žádné HDP.

Jak z pohledu práce v Hospodářské komoře Praha vnímáte pokračující konjunkturu? Dalšímu rozvoji brání územní plán, pomalé povolování staveb atd. Pozorujete v souvislosti s nástupem jiného vedení města zlepšení? Máte v něm i vaše reprezentanty, co jim z pohledu podnikatelů  radíte, na co tlačíte?

Tak logicky vnímáme ekonomickou situaci posledních let pozitivně. Praha má rekordní daňové příjmy, městskému rozpočtu se daří velmi dobře a Praha je v současnosti nejméně zadlužená ve své moderní historii. Město má i mnoho proticyklických opatření. Například investicemi do dopravní infrastruktury, inovacemi, moderními technologiemi může dopady případného ekonomického ochlazení nebo dokonce krize zmenšit. A protože nějaký ekonomický problém prostě přijde, ti chytří by se na něj měli připravovat průběžně. Praha by proto měla rozhodně zvýšit aktivitu v přípravě investic. No, a podnikatelé by měli rozhodně investovat do snižování provozních výdajů (firemních areálů, výrob, budov, služeb…). A jsme zpět u energetiky. Autobusy by měly jezdit na plyn z biologického odpadu, doprava má být řízena aktivně díky datových sítím chytrého města, v klíčových uzlech mají být obchvaty atd. atd. Podnikatelům by zase nejvíce pomohla předvídatelnost a jasná pravidla, která by se následně příliš neměnila. To je ale spíše na státu než na Praze. Podnikatelé si jistě poradí. Současnou městskou radu mi nepřísluší hodnotit, ale třeba v přístupu k povolování výstavby  nových bytů a v městském plánování vidím výrazný posun k lepšímu.

Jaký je stav podnikatelského barometru v Praze v roce 2019?

Je jasné, že přijde zpomalení ekonomiky. To vlastně už prožíváme teď, takže opatrně pozorujeme nástup horších zítřků.

Jaká je situace v pražské energetice, kde na dobré práci závisí nejen byznys, ale i bezpečnost jak zaměstnanců, tak spotřebitelů?

Myslím, že obecně dobrá. Pokud se budeme bavit o elektrické energii a společnosti PRE, jako provozovateli distribuční sítě v Praze, tak tato firma, částečně vlastněná městem, pravidelně investuje do rozvoje své sítě. Prostor určitě vidíme v přípravě a testování krizových scénářů. Jak ostatně prokázal nácvik „blackoutu v Praze“, rezervy jsou značné. To ale není kritika distributora, ale výzva k užší spolupráci mezi provozovatelem distribučních síti a kritické infrastruktury, městem a podnikateli. Praha by měla začít přemýšlet o vlastním záložním zdroji, který by byl schopen výpadky sítě velmi rychle řešit.

Jaká je úroveň spolupráce odborných škol s energetickým sektorem, například v porovnání se sousedním Německem, které se v oblasti odborného školství považuje za vzor?

V rámci Hospodářské komory jsme v propojování odborných škol s energetickým sektorem velmi aktivní. Snažíme se prosazovat propojení škol, resp., jejich studentů s praxí, pomáháme základním školám propagovat řemeslo a jsme rádi za podporu velkých energetických hráčů a dalších podniků. Zatímco globální automobilový průmysl stojí na rozcestí, v malém je hledání udržitelné mobility patrné i v Praze. Od různých forem sdílených dopravních prostředků až po alternativní dopravní  řešení pražských energetických firem (CNG stanice Pražské plynárenské, dobíjecí stanice PRE, Pražské služby sváží odpad na plyn od Pražské plynárenské).

Jak vnímáte budoucnost udržitelné mobility v Praze a jak si s nároky těchto konceptů na infrastrukturu poradí naše „historická“ aglomerace?

Myslím si, že se stále nacházíme v době, kdy není ještě jasné, jaký trend v této oblasti vyhraje. Jestli to budou auta na vodíkový nebo elektrický pohon. Zároveň si myslím, že například elektroauta jsou pro Pražany pořád strašně drahá. Osobně věřím v to, že  by elektro auta měla být spíše tím druhým autem v domácnosti na ježdění po centru a další auto by mělo sloužit k dopravě na větší vzdálenosti. No, a Praze, potažmo pražské samosprávě, chybí jasná vize, jak chceme, aby doprava v Praze vypadala, jakou měla strukturu, jak bude motivovat občany a firmy a městské organizace k využívání ekologické dopravy. Zároveň hlavní město nemá dobudovanou ani páteřní infrastrukturu, což by měl být podle mě ten hlavní cíl města. Následně by se Praha měla zabývat tím, jak dopravu ve městě připravit na nové trendy. Metropole v přípravě prostě zaspala a neexistuje ucelené zadání, žádná strategie. Do značné míry tomu pak odpovídá i chování Pražanů. Lidé v Praze si kupují elektro auta mnohdy hlavně z důvodu, že se na ně nevztahují modré zóny. Nedávno jsem zase viděl průzkum mezi uživateli aut na hybridní pohon, že ani ve městě do ekologického režimu vůbec svá vozidla nepřepínají. To, s čím máme v Praze problém, je infrastruktura, ale nemá s ní problém jen naše město. Například v Evropě je 100 tis. rychlonabíječek. Z těch 100 tis. je 76 % pouze ve čtyřech zemích: Norsko, Dánsko, Holandsko a Německo. Je jasné, že s infrastrukturou nemá tedy problém jen Praha. A pokud nebude dobudovaná infrastruktura, tak je jasné, že žádná zásadní progrese v této oblasti nenastane. Zároveň by se na nové zdroje energie musela připravit i přenosová soustava v Praze, což bude vyžadovat další investice.

Jiří Reichl