Minulý týden představila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová Evropě a světu slíbenou Zelenou dohodu pro Evropu. Její plány následně posvětili prezidenti a premiéři členských zemí. A s ohledem na právě zkrachovalá jednání klimatického summitu v Madridu kapitán této vlajkové lodi admirálky Leyenové a výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans hřímá: Svět nás sleduje, změna naší společnosti bude zásadní. Optikou Zelené dohody se bude nyní posuzovat vše.
Evropa má již týden svou „Zelenou dohodu“ (jak nyní zní oficiální překlad názvu Green Deal, který ve své anglické podobě odkazuje na Nový úděl vyhlášený ve třicátých letech americkým prezidentem Roosveltem). Tedy plán toho, jak za třicet let dosáhnout klimaticky neutrální a zároveň prosperující Evropy. Stanovuje novou strategii růstu založenou na zcela nových základech – čistém oběhovém hospodářství a opatřeních, která pomohou zastavit změnu klimatu, zabrání ztrátě biologické rozmanitosti a sníží znečištění. Do roku 2050 se má Evropa zcela proměnit a stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem s nulovým znečištěním. Zelena dohoda tak reaguje na cíle globální Pařížské klimatické dohody, které se snaží zabránit oteplení Země vyššímu než 1,5 stupně, a zároveň i na převahu „zelených“ voličů v posledních evropských volbách. „Slyšíme vás,“ vzkázala jim mimo jiné předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, když svou vizi představovala v Evropském parlamentu.
Ve své ambici je Evropa skutečně první a zatím jediná. Dlouho očekávaný globální klimatický summit v Madridu skončil v neděli odpoledne po dlouhých jednáních bez konkrétní dohody na tom, jak závazky Pařížské klimatické dohody uskutečnit v praxi. „S ohledem na nepřesvědčivá jednání v Madridu, v době, kdy USA od Pařížské dohody odstoupily a Čína váhá, je role Evropské unie o to důležitější. A svět to ví a sleduje nás. V Madridu se mě neustále na Zelenou dohodu někdo ptal,“ popsal v pondělí europoslancům z výboru pro životní prostředí veřejné zdraví a bezpečnost potravin svoji čerstvou zkušenost Frans Timmermans, výkonný místopředseda Evropské komise odpovědný za realizaci Zelené dohody. „Zástupce Kanady mi řekl, že se chystá udělat to samé (tj. uzákonit povinnost stát se klimaticky neutrální zemí do roku 2050 – pozn.red.), stejně tak Kolumbie nebo Chile. A další země se zajímaly, jak to chceme dělat,“ dodal.
O nutnosti postavit se do pomyslného celoplanetárního čela tohoto úsilí je Timmermans bytostně přesvědčen. Evropa musí podle něj změnit své hospodářství založené na uhlíku na takové, kde uhlík přestane být hrozbou. „Přinese to zásadní změnu společnosti, ale ta ji po nás žádá. I děti klimatických skeptiků se jich na to ptají,“ řekl europoslancům Timmermans. „Vědecké důkazy jsou jednoznačné a nová opatření budou na důkazech založena,“ dodal.
Mohlo by vás zajímat
Vyhodili ho dveřmi, vrátil se oknem
Zelená dohoda se v nejbližších letech stane určujícím faktorem ovlivňujícím prakticky vše, co se v Evropské unii šustne. Na jaře příštího roku předloží Timmermans návrh „klimatického zákona“, který zakotví cíl dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050. Následně jej doprovodí smršť dalších legislativních opatření a revizí již existujících předpisů. Optikou uhlíkové stopy a dopadu na životní prostředí se bude posuzovat vše. Jak by to mohlo vypadat konkrétně, jsme již ukázali na případu hodnocení glyfosátu, který nakonec může být zakázán nikoli z hlediska zdravotních dopadů, ale pro to, jak působí na okolní prostředí.
A diskuse bude bouřlivá. Mezi „zelenější“ západní částí Evropské unie a její na uhlí a jaderné energii závislé východní polovině, mezi průmyslem a neziskovými organizacemi, mezi Evropskou unií samotnou a obchodními partnery z třetích zemí. Prezidenti a premiéři členských zemí sice minulý týden potvrdili ambici stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem světa, nicméně Polsko, jehož energetika je založena na těžbě a spalování uhlí, si ještě vymínilo pro svůj souhlas s přechodem ke klimaticky neutrálnímu hospodářství časový odklad. Český premiér Andrej Babiš (ANO), který usiluje o to, aby Zelená dohoda neměla dopady na další rozvoj české jaderné energetiky, si alespoň vymínil v přijatých závěrech zmínku o tom, že některé státy využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu.
Babiš to následně veřejnosti prezentoval jako úspěch české diplomacie, nicméně k tomuto v podstatě pouhému konstatování je třeba ještě dodat, že investice do jaderné energie nebudou Evropskou unií již vnímány jako investice do čisté energie. Tak se totiž před několik dny dohodli zástupci Evropského parlamentu s členskými státy – tedy i za účasti ČR – v souvislosti s předpisem, který právě „zelené“ investice definuje (nutno ovšem také říci, že jaderná energetika nebude vnímána ani jako vyloženě špinavá).
Skoro se chce říci, že Frans Timmermans se státům visegrádské čtyřky, které proti němu při hledání nového předsedy Evropské komise protestovaly tak usilovně, až nakonec byla zvolena Ursula von der Leyenová, vrátil oknem…
Za systém, který má budoucnost
„Abychom mohli Zelenou dohodu realizovat, budeme potřebovat naše zemědělce více než dříve,“ řekl Timmermans v návaznosti na obavy europoslanců, jaký dopad budou nová opatření mít na evropské zemědělství. To však bude muset také projít velkou proměnou. „Pro mě je smutné, že farmáři protestují v ulicích na obranu systému, který nemá budoucnost. Musíme společně vytvořit systém, který tuto budoucnost má,“ uvedl Timmermans.
Evropská zemědělská politika tak musí projít jakousi „ekologizací“. Velkou roli v tom bude hrát aktuálně projednávaná nová Společná zemědělská politika, která klade větší důraz na environmentální opatření (a která jsou podle českého ministerstva zemědělství ve stávající navržené podobě vítaná, ale již dostatečná) a v rámci Komise ji má na starosti polský komisař Janusz Woiciechowski. Ten tento týden před ministry zemědělství zemí EU uvedl, že za posledních deset let ztratila Evropa čtyři miliony farem a přes veškerou snahu nevyrůstá nová generace zemědělců. Zelená dohoda může být tedy velkou příležitostí především pro zemědělce malé a střední velikosti.
Dalším významným opatřením bude všezahrnující strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (nebo také „Z pole na talíř“, jak se někdy překládá anglický termín „From Farm to Fork“). Tu zase připravuje komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin Stella Kyriakidesová. Stručně lze říci, že strategie by měla zajistit Evropanům na talíři potraviny, které jsou bezpečné, výživné, kvalitní a udržitelně vypěstované a zpracované. V praxi to znamená soubor opatření omezujících používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik a chránících před škodlivým působením endokrinních disruptorů. Zpracování a spotřeba potravin by se měly řídit principy oběhové ekonomiky, a zároveň sami spotřebitelé by se měli chovat udržitelně, jíst zdravě a minimalizovat potravinový odpad.
Zemědělci v obavách, že je čeká další nálož povinností a nákladů, proto mimo jiné dlouhodobě upozorňují na obchodní politiku, kterou Evropa vede se třetími zeměmi. Mají obavy především z aktuálně dojednané obchodní dohody se zeměmi jižní Ameriky, která je těsně před schválením Evropský parlamentem a ratifikací členskými státy. Podle zemědělců dohoda povede k záplavě evropského trhu levnými a nekvalitními produkty, protože Evropská komise nedokáže ohlídat dodržování přísných výrobních a environmentálních standardů, které jinak požaduje po svých zemědělcích.
Tyto obavy se jen potvrdily po skončení již zmíněného summitu v Madridu, kde Brazílie byla jednou ze zemí, která jednání zablokovala. Proto také podle řady europoslanců se tato obchodní dohoda s principy Zelené dohody míjí, protože míra odlesňování amazonských pralesů se za současného prezidenta Bolsonara dramaticky zrychluje. Tématu se dokonce včera přes dvě hodiny europoslanci věnovali i na svém plenárním zasedání. Komisař pro obchod Phil Hogan je však ujišťoval, že dohoda obsahuje v tomto smyslu závazná opatření a právě ona může být tím nástrojem, který pomůže Brazílii a její sousedy do „zelené“ politiky Evropské unie vtáhnout.
Dohoda nebo revoluce?
Předpokládané náklady na realizaci Zelené dohody dosahují závratných výšin. Komise odhadla, že do roku 2030 si Dohoda vyžádá 260 miliard eur (více než 6,5 bilionu korun) dodatečných ročních investic. Klíčovou roli bude hrát rozpočet EU, z něhož by na klimatické cíle mělo jít každý rok 25 procent. Dále Komise připraví obsáhlé investiční plány mobilizující veřejný i soukromý sektor, protože bez soukromých investic se, jak konstatoval Timmermans, Evropa neobejde.
Jedním z nástrojů by mělo být i stanovení ceny uhlíku tak, aby bylo možné u různých produktů určit jejich uhlíkovou stopu. A to nejen v rámci EU, ale i u zboží dováženého do EU tak, aby nedocházelo k přesunu výroby z EU do zemí s nižšími klimatickými ambicemi. Podle Timmermanse bude toto opatření navrženo tak, aby respektovalo pravidla Světové obchodní organizace a další mezinárodní závazky EU.
A především již v lednu by měla Komise předložit návrh „Fondu pro spravedlivou transformaci“ se 100 miliardami eur (více než 2,5 bilionu korun). Ten se má zaměřit na ty regiony a obory, které budou transformací nejvíce zasaženy. „Nesmíme opustit ty, na které budou mít změny největší dopad,“ řekl europoslancům Timmermans. „Například Poláci potřebují solidaritu a Evropané si to musí uvědomit. Fond má pomoci napravovat nespravedlnosti a nutnost zbavit se závislosti na uhlí je jednou z takových nespravedlností,“ prohlásil v návaznosti na výše zmíněný polský odklad souhlasu se Zelenou dohodou a na spekulace, že Poláci čekají právě na to, kolik peněz na přechod na zelenou ekonomiku dostanou.
I přes obecnou podporu Zelené dohodě je to právě její financování, které vyvolává největší otázky. V tomto ohledu patří mezi známé kritiky Dohody například český europoslancec Alexandr Vondra (ODS), podle něhož si Dohoda klade nereálné cíle, které ani nedokáže zaplatit a dopadne těžce na ty nejzranitelnější. „Říkáte tomu dohoda, ale ve skutečnosti je to revoluce. Možná ji snadno prodáte europoslancům, ale hůře již lidem,“ řekl Vondra Timmermansovi na pondělním výboru. „A Madrid ukázal, že obchodování s uhlíkem může vést k obchodní válce,“ upozornil Vondra na skutečnost, že za neúspěchem v Madridu stojí vlastně neschopnost států dohodnout se na systému obchodování s emisemi.
Timmermans však stojí na svém. „Věda je neúprosná. Spáchali bychom morální zločin, kdybychom nekonali podle toho, co nám ukazují data. Potřebujeme zmobilizovat všechny kapacity, které máme, abychom odvrátili katastrofu,“ zahřímal Timmermans v pondělí před europoslanci, kteří ho za to odměnili potleskem.
Zelená dohoda pro Evropu zahrnuje kolem padesáti legislativních a politických kroků, které by měla Evropská unie v nejbližších letech přijmout. Týkají se všech unijních politik – zemědělství, životního prostředí, dopravy, energetiky či chemického průmyslu. V březnu ještě Frans Timmermans představí návrh jakési dohody s veřejnosti – evropského klimatického paktu, prostřednictvím něhož by mohli i sami evropští občané vyjadřovat své názory, sdílet informace a iniciovat vlastní aktivity na lokální úrovni.
Helena Sedláčková
