Pondělí, 4. července, 2022

Éra leteckých průkopníků: první přelet z Moskvy do USA proběhl právě před 85 lety

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

18. června 1937. To je datum, které se navždy zapsalo do sovětské letecké historie. Tříčlenná posádka Valerije Čkalova odstartovala na první úspěšný přelet z Moskvy přes severní pól do USA. Rekordní polární lety patřily ve 30. letech k prioritám sovětských pilotů a konstruktérů.

Doba mezi dvěma světovými válkami byla považována za zlatou éru leteckých průkopníků. Zkoušelo se spojení mezi Evropou a Amerikou, pořádaly se letecké výpravy z Londýna do Austrálie a již zmíněné polární lety.

Letci nebyli žádnými nováčky. Už v červenci 1936 se jim podařilo přeletět z Moskvy na Kamčatku přes Severní ledový oceán. Za cestu, dlouhou téměř 9500 kilometrů, tehdy Čkalov dostal Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR.

Přerostlý kluzák

Letadlo ANT-25 z kanceláře Andreje Tupolevova, bylo na začátku 30. let postaveno s jasným zadáním: překonávat rekordy v doletu. Konstruktér Suchoj pak postavil stroj, který se nejvíce podobal „přerostlému kluzáku“.

Zhruba 14 metrů dlouhý stroj měl rozpětí křídel neuvěřitelných 35 metrů – pro srovnání: dopravní Douglasy DC-3, zkonstruované krátce po ANT-25, byly o pět metrů delší, jejich rozpětí křídel bylo naopak o pět metrů kratší.

Díky této konstrukci se mohl Tupolevův stroj pochlubit jedinečným doletem až 13.000 kilometrů.

18.června 1937

Valerij Čkalov, druhý pilot Georgij Bajdukov a navigátor Alexandr Beljakov se tak mohli 18. června ve čtyři hodiny ráno vydat na rekordní let.

Pro úspěch letu v mrazivém prostředí bylo nutné letadlo co nejvíce odlehčit, proto se naložila jen třetina z plánovaných 350 kilogramů potravin. Zkušená posádka musela během letu bojovat s technickými problémy. Už po pěti hodinách letu objevil Čkalov únik oleje z motoru, závadu se ale podařilo odstranit.

Větším problémem byla námraza, která se v mracích začala tvořit na křídlech, zatěžovala letoun a zvyšovala spotřebu paliva. Čkalov se pokoušel námraze uniknout tím, že vystoupal do větší výšky, i tak ale začal zaostávat za plánem – po celodenním letu měl zpoždění šest hodin a začínalo být jasné, že do cíle, kalifornského San Franciska, doletí jen s velkou dávkou štěstí.

Po 42 hodinách letu se sovětští letci konečně přiblížili ke kanadské hranici a po jejím přeletu zamířili na zhruba 65 stupni severní šířky přímo na západ k Tichému oceánu. Přidaly se ale potíže s kyslíkem, po téměř 60 hodinách letu už ho bylo dost jen pro pilotujícího Bajdukova.

Nad Oregonem navíc posádka zjistila, že má jen 120 litrů paliva, letcům proto nezbylo nic jiného, než hledat místo k přistání.

Nakonec zvolili vojenské letišti ve Vancouveru. I přes nízkou oblačnost a déšť se Čkalovovi podařilo 20. června 1937 kolem půl deváté ráno místního času bezpečně dosednout.

Letoun a jeho posádka za sebou měli 63 hodin a 16 minut letu, který měřil 9130 kilometrů. Po přistání se zjistilo, že v nádrži ANT-25 zbývalo jen 40 litrů benzínu.

Trojice pak absolvovala triumfální cestu New Yorkem i opulentní oslavy v Moskvě.

Národního hrdinu Čkalova čekala práce zkušebního pilota, která se mu stala osudnou – zahynul v prosinci 1938 při zkušebním letu ve stíhačce Polikarpov I-180.

(bar, čtk)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter