První květen je tradičně svátek práce a také lásky. Letos se stal i dnem oslabení kartelu, který kontroluje množství a cenu ropy na světovém trhu. Spojené arabské emiráty patřily po dlouhá desetiletí mezi zásadní členy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Proč tedy tak najednou ropný kartel opouštějí?
Na hlavním důvodu se většina analytiků a komentátorů shodne. Hlavní slovo v OPEC má Saúdská Arábie, která se drží strategie omezování těžby s cílem vyhnat cenu nahoru. Jenže Spojené arabské emiráty nechtějí dál držet kartelem stanovený strop okolo 3,5 milionu barelů ropy denně, když jejich produkční kapacita dosahuje 4,8 milionu barelů a v příštím roce má dosáhnout hranice 5 milionů barelů denně.
Spor o těžební kvóty
Byznysově zpravodajská televizní stanice CNBC uvedla, že Spojené arabské emiráty chtějí po konci války s Íránem a odblokování Hormuzského průlivu rozjet těžbu na plný výkon. Vadí jim i to, že ne všichni členové sdružení OPEC dodržovali předepsané těžební kvóty. Porušoval je hlavně Irák a některé s kartelem spolupracující země včetně Ruska. Naopak v případě Emirátů byly kvóty v poměru k maximální možné těžbě nejnižší.
Navýšení těžby v Emirátech se projeví až později. Zatím je tamní těžba limitována kapacitou ropovodu do přístavu Fudžajra na břehu Ománského zálivu. Tato trasa, která se šikovně vyhýbá Hormuzskému průlivu, pojme jen okolo 1,9 milionů barelů denně. To je také důvod, proč ceny ropy na světovém trhu na oznámení arabské země nereagovaly a pokračovaly v růstu.
Odchod z klubu po 59 letech
Deutsche Welle na svém webu připomíná, že kartel OPEC má své nejlepší roky dávno za sebou. V minulosti kontroloval více než polovinu světové těžby ropy, dnes už je to jen třetina. Velkou změnu přinesl rozmach těžby s pomocí hydrofrakování ve Spojených státech, který posunul USA na první místo mezi producenty ropy.
Těžbu ropy výrazně navýšily také další země, které s OPEC nemají nic společného. Jmenovitě třeba Kanada, Brazílie a v posledních letech také Guyana.
Spojené arabské emiráty opouštějí kartel OPEC po téměř 60 letech členství. Jak upozornil hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko, nejedná se o jediný odchod v poslední době. „V roce 2019 odešel Katar, o rok později Ekvádor a v roce 2024 Angola. Tentokrát jde ale jednoznačně o největší oslabení kartelu. Jedná se o začátek jeho konce? To je zatím předčasné,“ poznamenal Rusinko. Také dřívější odchody byly motivované nesouhlasem se stanovenými těžebními kvótami.
Ať máme z čeho doplnit rezervy
Podle komentáře Ole Hansena, hlavního komoditního stratéga Saxo Bank, vyhladovělý ropný trh navýšení těžby nutně potřebuje. „Řada producentů v Perském zálivu může mít po určitou dobu problém vrátit těžbu na předválečné úrovně, a to kvůli poškozené infrastruktuře, logistickým omezením i času potřebnému k normalizaci exportu. Současně lze očekávat, že silná poptávka po doplnění komerčních zásob a strategických rezerv bude podporovat poptávku po ropě ještě dlouho po skončení konfliktu,“ zmínil Hansen.
Odchod z ropného kartelu může mít i geopolitické důvody. Spojené arabské emiráty v posledních letech prohlubují spolupráci se Spojenými státy a Izraelem, zatímco Saúdská Arábie sází na „politiku všech azimutů“ a snaží se vycházet tak nějak s každým. Obě vlivné země se navíc dostaly do sporu kvůli válce v Jemenu, kde podporují jiné strany konfliktu.
