INZERCE

Justice. Ilustrační foto: ED

Elitní žalobce od Bradáčové měl v minulosti problém se zákonem. Byl jsem pravomocně zproštěn obžaloby, rozporuje práci policie a státního zástupce

Pavel Prygl je od roku 2012 žalobcem Vrchního státního zastupitelství v Praze. Řeší případy příslušníků bezpečnostních složek, včetně kauz, v nichž figurují vysoce postavení důstojníci. Mimo jiné dozoroval kauzu prodeje armádního materiálu, v níž byl obviněn generál, nebo nezákonné sledování Celní správy s prostějovskou 601. skupinou speciálních sil. Jak nyní Ekonomický deník zjistil, tento bývalý vysoký činovník Unie státních zástupců v minulosti sám usedl na lavici obžalovaných.

Žalobce Pavel Prygl z Vrchního státního zastupitelství v Praze byl před lety stíhán, obžalován a souzen pro křivou výpověď. Soudy Prygla, který se podílel na záležitosti okolo zfalšované závěti, nakonec obžaloby pravomocně zprostily a státní zástupce už dovolání nepodal.

Případ trestního stíhání bývalého viceprezidenta Unie státních zástupců Pavla Prygla, započal před lety v okrese Jindřichův Hradec, odkud pochází. Z dokumentů, které Ekonomický deník za několik měsíců nashromáždil, podrobně vyplývá, do jakého příběhu se nynější elitní žalobce zapletl.

Klíčovou postavou je odsouzený podvodník V. H. Kvůli anonymizaci rozsudků lze uveřejnit pouze iniciály některých aktérů. Co tedy kladla obžaloba V. H., ale v souvislosti s jeho kauzou také Pavlu Pryglovi za vinu? Prygl měl podle obžaloby křivou výpovědí pokrýt podvodné jednání V. H., kterým byla vylákána závěť z penzistky T. R. „V blíže nezjištěné době, na blíže nezjištěném místě, nejpozději dne 12. 3. 2001 napodobil podpis T. R. na závěti sepsané údajně dne 5. 8. 2000, dle níž se v případě smrti zůstavitelky T. R., měl stát dědicem veškerého jejího movitého i nemovitého majetku. Tuto předložil prostřednictvím Mgr. P. P. (Pavla Prygla – pozn. red.), notářce Mgr. Janě Hyrákové, pověřené soudní komisařce k projednávání dědictví po T. R., zemřelé dne xx,“ stojí v rozsudku nad V.H., který vynesl Okresní soud v Českých Budějovicích. Na základě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci nabyl později odsouzený V. H. nemovitosti a peníze v hodnotě přesahující jeden a půl miliónu korun.

Detektivové začali po čase vyšetřovat i svědky. Objevil se ale problém, šéfem jindřichohradecké kriminální policie byl otec jednoho z podezřelých, Pavel Prygl starší (toto jméno se později objevilo na kandidátce hnutí ANO 2011 v posledních komunálních volbách – pozn. red.). Případ, v němž figuroval žalobce Pavel Prygl, byl proto předán do Plzně.

Závět byla neplatná

U soudu s V. H. mezitím zazněl konkrétní popis inkriminovaných událostí. „Obžalovaný V. H. od samého počátku popírá, že by se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, skutečně dopustil. Uváděl, že zemřelá T. R. byla jeho teta, o kterou se v posledních letech jejího života staral, pravidelně ji vozil k lékaři, jezdil s ní nakupovat a na její chalupě prováděl všechny potřebné práce. T. R., obžalovaným nazývána R., říkala, že se o ní stará dobře, a že chalupa bude jednou jeho,“ stojí v rozsudku českobudějovického soudu. Podle odsouzeného V. H. o vůli tety měli vědět všichni její příbuzní. „Protože se ho R. ptala, jak by to bylo nejlepší udělat, tak se zeptal právníka JUDr. K., který mu řekl, že nejlepší by byla závěť, kterou by mu připravil ve dvou vyhotoveních a poučil ho o tom, že u závěti musí být přítomní dva svědci. Obžalovaný to říkal R. a ona souhlasila. Proto v létě roku 2000 oslovil své známé P. P. (Pavla Prygla – pozn. red.) a L. H., kteří mu byli ochotni svědčit při podpisu závěti a domluvili se na termínu podpisu závěti,“ lze se také dočíst v rozsudku. Ten je kompletně ke stažení zde.

„V době, kdy Rxx zemřela, požádal V. H. Mgr. Pxx, aby závěť předložil notářce, která vyřizovala dědictví. On tak učinil,“ stojí v rozsudku  českobudějovického soudu. Repro: ED

Jak měla kauza dle rozsudků probíhat? V srpnu roku 2000 měl jet obžalovaný V. H. společně s L. H. a P. P. (Pavel Prygl – pozn. red.) v autě do místa tety, do Horní Radouně, kam přijeli někdy odpoledne. „Teta s tím počítala, zabouchali na okno, R. jim otevřela, on jí představil oba svědky a šli společně do kuchyně. V kuchyni jí nejprve přečetl závěť a zeptal se jí, jestli s tím souhlasí, ona si obě vyhotovení závěti přečetla, řekla, že souhlasí s tím, aby to bylo obžalovaného. Poté obě závěti podepsala před obžalovaným a svědky, následně závěť podepsali P. P. a L. H.. Jedno vyhotovení závěti si vzal obžalovaný, druhé si nechala R.. JUDr. K. jej upozornil na to, že má dvě možnosti. Buď si závěť nechat nebo jí uložit na soud,“ citoval soud dále z výpovědi obžalovaného V. H. Obžalovaný se pak dle rozsudku rozhodl, že si závěť ponechá u sebe. V době, kdy R. zemřela, požádal Mgr. P. (Prygla – pozn. red.), aby závěť předložil notářce, která vyřizovala dědictví. „On tak učinil,“ vypověděl později odsouzený a je zaznamenáno v rozsudku. Soud došel k následujícímu závěru: „Je zřejmé, že podpis na závěti nemohl vzniknout tak, jak uvádí obžalovaný V. H. a svědci údajného podpisu závěti.“

„Svědci zjevně, i přes zákonné poučení, vypovídali v průběhu trestního řízení nepravdivě. Zda-li pouze podali nepravdivou výpověď ve prospěch obžalovaného H. nebo se na trestné činnosti obžalovaného významněji podíleli, by mělo být předmětem dalšího trestního řízení. A soud touto cestou dává podnět k zahájení trestnímu stíhání Mgr. P. P. a L. Z. (později došlo ke změně příjmení svědkyně a nově začíná od Z. – pozn. red.) minimálně pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi. Nad rámec trestního řízení považuje soud za nutné zmínit, že zatímco svědek Mgr. P. P. a obžalovaný trvali na tom, že obžalovaný obsah závěti zůstavitelce přečetl, L. Z. nic takového neuvádí a naopak popisuje, že T. R. si závěť přečetla sama. Její schopnost přečíst si sama závěť však téměř vylučuje svědek B. P., který s T. R. jednal při obdobné příležitosti téměř rok před tím, než k údajnému podepsání závěti došlo,“ konstatoval dále českobudějovický soud.

A nad rámec trestního řízení připomněl soud paragraf občanského zákoníku, který výslovně upravuje postup při podepisování závěti u osob neslyšících, nebo u osob, které nemohou číst nebo psát. „Tyto osoby mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými svědky ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči. T. R. v době, kdy mělo dojít k údajnému sepisování závěti, byla zcela jistě osobou, která nebyla schopna číst, slyšela velmi obtížně,“ upozornil soud. Závěť by ke své platnosti podle soudu potřebovala být podepsána před třemi najednou přítomnými svědky a v textu závěti by mělo být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, mělo by být uvedeno, kdo listinu napsal, kdo jí nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. „Soud připomíná i skutečnost, že předčitatelem závěti nemůže být osoba, která z této závěti má prospěch. Za situace, kdy obsah závěti předčítal zůstavitelce obžalovaný, který byl jediným závětním dědicem a závěť byla podepsána pouze dvěma svědky, aniž by bylo v textu zmíněno, že zůstavitelka není schopná sama číst, je taková závěť neplatná,“ vypíchl senát vedený předsedkyní Soňou Fišerovou.

Oba svědci, Pavel Prygl i L. Z. byli nakonec obžalováni. Obžaloba jim kladla za vinu, že se dopustili trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Trestný čin, za který jim hrozily až tři roky vězení, měli tedy spáchat v únoru 2003 křivým svědectvím na českobudějovické policii.

V rámci soudního řízení s V. H. bylo vypracováno několik znaleckých posudků kvůli podpisu zůstavitelky, včetně posudku kriminalistického ústavu. „V revizním znaleckém posudku KÚP Praha je jednoznačně uvedeno, že sporný podpis znění T. R. v rubrice zůstavitelka na závěti ze dne 5. 8. 2000, není pravým podpisem T. R., ale jedná se o padělek typu napodobeniny z volné ruky, podle vzoru předlohy,“ zkonstatovali kriminalističtí znalci.

U soudu toho obžalovaní svědci tvorby závěti příliš nenapovídali. Okresní soud Plzeň-sever nakonec Pavla Prygla i spoluobžalovanou L. Z. osvobodil. „V daném případě byly vyvozeny pochyby jak o vině obou obžalovaných, tak i o jejich nevině,“ stojí v rozhodnutí soudu. „Proto soud podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného – pozn. red.) rozhodl o tom, že se oba obžalovaní zprošťují,“ odůvodnil Okresní soud Plzeň-sever dále zproštění obžaloby.

Pochyby o vině i nevině

Proti osvobozujícímu verdiktu se odvolal státní zástupce. Soud, rozhodující o křivé výpovědi, jeho podání vyhodnotil takto: „Odvolatel poukázal i na závěry okresního soudu, podle kterých nebylo prokázáno, že by oba obžalovaní nebyli přítomni podpisu závěti osobou, kterou jim svědek V. H. představil jako svoji tetu, paní T. R. Dále okresní soud v odůvodnění svého rozsudku poukázal na to, že nedošel k závěru, že by jednotlivé důkazy tvořily spolu celek, kterým by byla vina obžalovaných prokázána, i když připustil pochybnosti o tom, zda byli přítomni obžalovaní podpisu závěti ze strany skutečné osoby zemřelé R. či zda vůbec byli přítomni jakémukoliv podpisu. V daném případě byly vyvozeny pochyby tedy jak o vině obou obžalovaných, tak i o jejich nevině. Proto okresní soud podle zásady in dubio pro reo rozhodl o tom, že se oba obžalovaní obžaloby zprošťují. Odvolatel poukázal na to, že s tímto hodnocením důkazů se nelze ztotožnit, a to zvláště s odůvodněním, které je popsáno v rozsudku. Zprošťující výrok neobsahuje citaci právní věty zmíněnou ustanovením § 226 písm. a) tr. řádu tak, jak stanoví § 222 odst. 2 tr. řádu. Dále též ve výroku rozsudku, patrně administrativní chybou, není uvedeno správné označení trestného činu, pro který byli obžalovaní stíháni a pro který na ně byla podána obžaloba,“ stojí v rozsudku odvolacího soudu. Žalobce napadl především to, že soud první instance neuvedl ve svém rozhodnutí výslovně, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni.

„To, že výpověď obou obžalovaných nepochybně zásadní význam pro rozhodnutí v trestní věci obžalovaného a dnes odsouzeného V. H. měla, je zcela nepochybné,“ konstatoval odvolací soud. Repro: ED

Zproštění obžaloby pak potvrdil i odvolací Krajský soud v Plzni, když zamítl odvolání státního zástupce. „Soud konstatuje, že souhlasí se skutkovými závěry okresního soudu v tom směru, že vina obžalovaných nebyla prokázána. Pokud jde o použitý důvod zproštění obžalovaných, pak samozřejmě je třeba v daném případě zvážit, co je vlastně podstatou skutku, kterým lze naplnit skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Podstatou tohoto jednání je ta okolnost, že dotčená osoba úmyslně vypoví jako svědek před soudem či policejním orgánem nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí takovéhoto orgánu. To, že výpověď obou obžalovaných nepochybně zásadní význam pro rozhodnutí v trestní věci obžalovaného a dnes odsouzeného V. H. měla, je zcela nepochybné a krajský soud považuje za nadbytečné tuto okolnost zdůvodňovat. Ale pakliže podstatou stíhaného skutku z hlediska právního je ta okolnost, že svědci vědomě vypověděli nepravdu, ne ta okolnost, že ve věci vůbec vypovídali, pak musí krajský soud konstatovat, že skutečně je dán důvod pro zproštění obžalovaných obžaloby, neboť takto skutek prokázán nebyl,“ uzavřel odvolací soud pravomocně případ svědků podvodné závěti. Rozsudek Krajského soudu v Plzni je ke stažení zde.

Jsem zproštěn a mám prověrku

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl, který sloužil před svým odchodem do Prahy v Berouně, se Ekonomickému deníku k případu vyjádřil takto: „V trestním řízení jsem byl pravomocně, v srpnu 2007, zproštěn obžaloby podle ust. § 226 a) trestního řádu, kdy Krajský soud v Plzni potvrdil závěry nalézacího soudu, jenž rozhodl o tom, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsem byl stíhán. Jde tak o nejpříznivější důvod zproštění obžaloby, pro který soud rozhoduje podle § 226 trestního řádu,“ sdělil Prygl Ekonomickému deníku.

„Mám za to, že díky novinářům, myslím tím v pozitivním slova smyslu, se ukázalo a ukazuje na takových kauzách, že v justičním systému jsou určité mezery, respektive místa, kde justici obecně, jak se říká, tlačí bota. Nelze ale současně neuvést, že až praxe a praktické používání právních předpisů ukazují kvalitu státního zástupce, respektive soudce v jeho činnosti, ale rovněž také ukazují kvalitu výstupů zákonodárce,“ zkonstatoval státní zástupce Pavel Prygl ve sborníku z konference Transparency International, vydaném v roce 2009. Repro: sborník TI

S obsahem rozhodnutí soudů byl podle Prygla seznámen „nejpozději na jaře 2012“ jak Stanislav Mečl, pověřený tehdy vedením Vrchního státního zastupitelství v Praze, který rozhodl Pryglově přestupu k tomuto stupni státního zastupitelství, tak také náměstek vrchního státního zástupce pan Libor Grygárek, který ho přidělil k výkonu funkce na odbor závažné hospodářské a finanční kriminality. „Dále byla s obsahem rozhodnutí seznámena také paní Lenka Bradáčová, která později nastoupila na pozici Vrchní státní zástupkyně v Praze,“ pokračuje ve svém vysvětlení Prygl.

„Závěrem uvádím, že ze strany Národního bezpečnostního úřadu mi bylo uděleno v roce 2014 osvědčení fyzické osoby pro seznamování se s utajovanými informacemi ve stupni utajení Důvěrné podle zákona č. 412/2005 Sb., a v letošním roce pak také certifikát o osvědčení fyzické osoby pro styk s informacemi do stupně utajení NATO Confidental. Vážení, věřím, že jsem vám poskytl takové penzum informací, které budou z vaší strany objektivně využity pro potřeby vaší další činnosti,“ uzavřel své komuniké k případu státní zástupce.

„Vyjádření pana státního zástupce Pavla Prygla bych rád uvedl zčásti na pravou míru. V době jeho přidělení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze nebyly informace, o kterých se píše v článku, známy. Tedy alespoň ne mně osobně,“ řekl k tomu Ekonomickému deníku dnes ráno bývalý Vrchní státní zástupce Stanislav Mečl.

Protože byl Pavel Prygl po nějakou dobu stíhán a obžalován, Ekonomický deník se snažil zjistit, zda mu byl po dobu snížen plat, nebo byl dočasně zproštěn výkonu práce, či mu případně byly mu odebrány případy, jak bývá v podobných případech obvyklé. „Státní zástupce Mgr. Pavel Prygl již na Okresním státním zastupitelství v Berouně nepůsobí, neboť byl v roce 2012 přeložen k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, kde dodnes působí. S ohledem na tuto skutečnost nemůžeme poskytnout informace týkající se jeho osoby, neboť na Okresním státním zastupitelství v Berouně nemáme k dispozici jeho osobní spis. S případným dotazem na výše uvedené otázky se možné se obrátit na Vrchní státní zastupitelství v Praze,“ zareagoval na otázky autora článku Okresní státní zástupce v Berouně Jan Juřica.

Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová pak žádost autora článku podle zákona o svobodném přístupu k informacím smetla se stolu. „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu nebo vytvoření či obstarání nové informace, jíž povinný subjekt nedisponuje a není povinen jí disponovat. Dle povinného subjektu je nepochybné, že právě takové úkony žadatel nyní posuzovanou částí žádostí požaduje,“ odmítla žádost reportéra Ekonomického deníku Lenka Bradáčová.

Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová legitimní dotazy Ekonomického deníku odmítla. Repro: ED

Zatajený posudek

Jak už jsme upozornili, Pavel Prygl dozoruje nebo dohlíží vyšetřování závažných případů, ve kterých figurují příslušníci ozbrojených složek. Dozoruje například prověřování Generální inspekce bezpečnostních sborů, která přezkoumávala nezákonné sledování Celní správy s příslušníky z prostějovské 601. speciální skupiny. GIBS kauzu odložila.

Prygl také obžaloval čtyři lidi, včetně generála Vladimíra Halenky, kvůli přeprodeji náhradních dílů z armádních skladů privátním zbrojařským společnostem. Soudkyně Blanka Bedřichová v této souvislosti zkonstatovala, že obžaloba neměla být vůbec podána. „V průběhu řízení před soudem bylo vyvráceno tvrzení obžaloby, že by obžalovaní svým jednáním způsobili České republice škodu, natož aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou (tedy úmyslem přesahujícím objektivní stránku trestného činu) způsobit České republice škodu,“ napsala soudkyně Blanka Bedřichová na začátku odůvodnění rozsudku.

Podle soudu byly důvodné pochybnosti o způsobené škodě, jako jednomu ze základních znaků skutkové podstaty žalovaného zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, jakož i absence pohnutky směřující k úmyslu popisovanou škodu České republice způsobit či se na její úkor obohatit, která je zákonným znakem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, byly orgánům činným v přípravném řízení trestním známy. A to již před podáním obžaloby. „V případě, že by tyto orgány (policie a státní zastupitelství – pozn. red.) nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem, respektive trestním řádem, nemohlo by dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby,“ rozcupoval konstrukci trestního stíhání a obžaloby senát Blanky Bedřichové.

Za problém soudkyně označila už zmiňované přepisy odposlechů. Soud označil za „zčásti chybový a nekompletní“ například prostorový odposlech z října 2014 z prostor kavárny Jaroňkova chalupa, na kterém řešil jeden z obžalovaných prodej zakonzervovaného vojenského materiálu z armádních skladů se svým podřízeným. Odposlechy navíc podle soudu prokazovaly pravý opak toho, s čím přišel Pavel Prygl k soudu.

Soud strhal práci žalobce Pavla Prygla. Repro: ED

Žalobci soud vytkl i jiné chyby. „Soud zjistil, že se dozorující státní zástupce Pavel Prygl (v průběhu řízení – pozn. red.) zabývá pouze ´opožděností podané stížnosti´, aniž by jakkoliv reflektoval na námitky znalce a upozornění na zásadní rozdílné závěry znaleckých posudků, které je nutné řešit procesně akceptovatelným způsobem. Což státní zástupce neučinil a znalecký posudek do spisu ani nezaložil a neumožnil tak znalci, aby své závěry před soudem skutečně mohl obhájit,“ píše se v rozsudku v kauze generála Halenky. V důsledku těchto skutečností proto soud ani obhajoba neměli jakoukoliv možnost vyhodnotit diametrální nesoulad mezi znaleckými posudky. Ty měly být podle soudu odstraněny již ve fázi před sdělením obvinění, protože za těchto okolností vznikla podle soudkyně Blanky Bedřichové pochybnost o samotné zákonnosti postupu při zahájení trestního stíhání. „Toto zásadní pochybení však soud pro zatajení důkazů orgány činnými v přípravném řízení trestním shledal až v samém závěru dokazování, kdy se sám kompletně se znaleckým zkoumáním vypořádal výslechem znalců a dalším dokazováním a namísto původního vrácení věci k došetření státnímu zástupci proto rozhodl po skončeném dokazování a vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti osvobozujícím rozsudkem,“ pokáral soud vyšetřovatele z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a žalobce Pavla Prygla.

Pavel Prygl se proti rozsudku v kauze Halenka odvolal, Vrchní soud v Praze jeho odvolání projednal 28. listopadu na neveřejném zasedání. Neveřejné jednání je obyčejně nařizováno tehdy, když má „odvolačka“ na kauzu zásadně jiný právní názor, než nalézací instance. Soud podle justiční databáze původní rozsudek nepotvrdil, ale ani ho nevrátil zpět soudu první instance. Celý rozsudek totiž zrušil a kauzu posunul zpět k policii a k dozoru do rukou státního zástupce k došetření.

Jan Hrbáček