Energeticky náročný průmysl v Česku čelí výrazně vyšším cenám energií než konkurence ve Spojených státech nebo v Číně. Pokud se to v blízké době nezmění, může v příštích letech z Česka skončit čtvrtina až polovina energeticky intenzivní výroby. Stejnému problému čelí také průmysl v jiných evropských zemích, upozornila ve své studii poradenská firma EGU.
České firmy platí po započtení všech daní a poplatků za zemní plyn čtyřnásobně vyšší cenu než jejich konkurenti ve Spojených státech a třikrát více než podniky v Číně. Výrazný rozdíl lze podle studie EGU pozorovat také u elektřiny. Její cena je v zemích Evropské unie o 79 procent vyšší než ve Spojených státech a o 86 procent oproti v Číně. V ohrožení je hlavně ocelářství, chemický a petrochemický průmysl, ale také výroba cementu, skla a keramiky.
Ve hře je 480 miliard korun
Podniky finančně vyčerpané nákupem drahých energií nemají z čeho investovat do snižování emisí a modernizace výroby. „Transformace ekonomiky na bezemisní začíná s blížícími se termíny čím dál více zadrhávat. U části energeticky intenzivního průmyslu není dekarbonizace v dnes stanovených evropských termínech ekonomicky realizovatelná,“ varuje ředitel strategie EGU Michal Macenauer.
Očekávaný zánik či stěhování výroby pryč z Česka by se promítlo také do veřejných financí, zaměstnanosti a dodavatelských řetězců. Podle propočtu firmy EGU může udržení energeticky intenzivního průmyslu v České republice znamenat zachování přímých daňových odvodů až 45 miliard korun ročně. Celková přidaná hodnota energeticky náročného průmyslu vychází na 480 miliard korun, tedy přibližně 6,5 procenta celkové přidané hodnoty v Česku.
Srovnání cen elektřiny pro velké, energeticky náročné podniky (v dolarech za MWh)
EGU doporučuje, aby Česko posílilo podporu energeticky náročných podniků. Inspirovat se může evropskými státy, které svému průmyslu část nákladů spojených s cenami energií a dekarbonizací kompenzují. „Česká vláda a zejména ministerstvo průmyslu si závažnost situace uvědomují. Klíčové ale bude prosazovat změny také na evropské úrovni, včetně úprav systému emisních povolenek,“ doporučuje Michal Macenauer.
Mít tak norskou cenu elektřiny
Na příliš vysoké náklady na energie v Evropě upozorňují i další experti. Stačí zde připomenout dva roky starou zprávu bývalého italského premiéra Maria Draghiho nebo v březnu zveřejněnou analýzu Mezinárodní energetické agentury (IEA). Podle této analýzy platily energeticky intenzivní podniky v Evropské unii loni v průměru 107 dolarů za megawatthodinu (MWh) elektřiny. Pro srovnání: Ve Spojených státech to bylo 50 dolarů a v Číně a Indii okolo 70 dolarů za MWh. Prvenství však získalo Norsko s cenou pouhých 36 dolarů za MWh.
Příklad Norska dokládá prohlubující se rozdíly ve velkoobchodní ceně elektřiny v Evropě. Poměrně výhodné jsou ceny také ve Švédsku, Francii a Španělsku. Naopak státy s vyšší závislostí na fosilních zdrojích zatížených drahými povolenkami mají cenu vyšší. Tato „zóna drahé elektřiny“ sahá od Nizozemska po Itálii a Řecko. Spadá do ní celá střední Evropa včetně Česka.
