Dřívější konec uhelné energetiky než v roce 2038, rychlejší nástup obnovitelných zdrojů či požadavek na finanční pomoc chudým zemím při dekarbonizaci jejich ekonomik. Takový bude nejspíš dopad výsledků klimatické konference OSN v Glasgow na Českou republiku. Již se nelze vymlouvat, že Čína nebo Indie pro klima nic nedělají.
Něco se změnilo. Ještě před pár lety se globální klimatické summity stávaly arénou pro hádky a exhibice lídrů rozvojových zemí. Na právě končícím summitu klimatické konference OSN ve skotském městě Glasgow si už všichni (až na pár výjimek typu premiéra v demisi Andreje Babiše) uvědomili vážnost situace a jednali podle toho.
Viditelný optimismus ohledně globálních klimatických dohod převládl i na dnešní online konferenci, které se účastnili zástupci Hnutí Duha, Ústavu mezinárodních vztahů nebo také bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Účastníci se shodli, že svět je na dobré cestě udržet růst teploty na Zemi okolo 1,5 stupně Celsia. To je důležitá zpráva i pro Českou republiku, kde je zatím nárůst teploty až dvojnásobný oproti světovému průměru.
Jaký dopad budou, případně mohou mít dohody uzavřené světovými lídry v Glasgow na Českou republiku? Níže uvádíme pět očekávaných dopadů:
1. Uhlí skončí dříve
Vzhledem k rostoucímu tlaku Evropské unie i dalších účastníků (od ekologických organizací po banky a soukromé investory) lze očekávat, že se s uhelnou energetikou v Česku rozloučíme dříve než v původně avizovaném roce 2038. Může se tak stát již někdy okolo roku 2030.
Zatím však v této otázce vládne nejistota. Nastupující vládní koalice pěti pravicových a středových stran uvádí v koaliční smlouvě pouze vágní údaj – konec uhlí „dříve než v roce 2038.“ Více než politici tak možná o zavření uhelných elektráren a tepláren rozhodne trh, hlavně rozdíl mezi cenou elektické energie a cenou emisní povolenky.
Mohlo by vás zajímat
2. Více obnovitelných zdrojů
Energeticko-klimatický plán, který schválila v lednu loňského roku vláda premiéra Andreje Babiše, počítá s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie do roku 2030 na 22 procent (ze současných zhruba 15 procent). Dnes je už jasné, že tento plán byl příliš opatrný, možná až trapný. Vzhledem k aktuálnímu vývoji na evropské i globální scéně bude nutné přijmout vyšší cíl. Díky využití Modernizačního fondu a dalších dotačních programů by to nemusel být až tak velký problém.
3. Konec výmluv na Čínu
Zapomeňte na argument, že se Evropská unie snaží a ostatní budou emise oxidu uhličitého dál vesele zvyšovat. K závazku dosáhnout klimatické neutrality se přihlásila již většina významných ekonomik. Jmenovat lze Spojené státy, Japonsko a Jižní Koreu (k roku 2050), Turecko (2053), ale také Rusko, Saúdskou Arábii a Čínu (k roku 2060).
Nově na seznamu přibyla Indie, která chce už v roce 2030 vyrábět polovinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů a v roce 2070 chce být klimaticky neutrální. Tento záměr již (s různou měrou závaznosti) vyhlásily země, které v součtu vypouštějí přes 90 procent všech emisí skleníkových plynů.
4. Tlak za malé zdroje emisí
Jak Ekonomický deník upozornil na konci října, od roku 2026 by měly za vypouštěné emise platit i menší zdroje znečištění. Dotkne se to každého, kdo má doma kotel na uhlí či plyn nebo jezdí autem na benzin či naftu. Výrazné zdražení energií a paliv pocítí většina domácností. Aby to bylo sociálně únosné, přichází Evropská komise s návrhem na finanční pomoc lidem i podnikatelům, kterým by skokový růst nákladů způsobil existenční potíže. Klimatická dohoda na globální úrovni zvyšuje šanci na hladké přijetí zmíněného návrhu, který ještě musí projít schvalovacím procesem v EU.
5. Pomoc chudým zemím
Zástupci ekologických organizací upozorňují, že Česko (potažmo celá Evropské unie) bude muset zvýšit své příspěvky chudým zemím, které povedou k ekologizaci jejich ekonomik a k rychlejšímu odklonu od spalování fosilních paliv. Žádný konkrétní závazek zatím v této věci nebyl na summitu v Glasgow přijat, ale může se tak stát v nejbližších letech.
David Tramba
