Dokazovat, že společné nabídky omezují konkurenci na trhu, by měly soutěžní úřady, míní diskutující na Svatomartinské konferenci

Zleva: Michal Petr Univerzita Palackého a Robert Neruda Havel& Partners na 13. Svatomartinské konferenci v Brně. Foto: Jiří Reichl, ED

Soutěžní úřady by měly brát v potaz, že účastníci veřejných zakázek mají své stálé klienty a proto jsou okolnostmi nuceni podávat společné nabídky, i když jejich finanční i personální zajištění může vypovídat o opaku. Na tom se shodli diskutující v závěrečném bloku 1. dne 13. ročníku Svatomartinské konference pořádané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

Robert Neruda – partner a vedoucí týmu soutěžních právníků a ekonomů v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS, který působil také jako místopředseda ÚOHS se zabýval tím, za jakých okolností se mohou firmy spojit při podávání nabídek do soutěží. „Spojování firem a podniků pro to, aby se něco udělalo, je naprosto normální. Umožňuje to firmám dělat na více zakázkách, než kdyby si jednu zakázku vzali samostatně. Je to rozložení případných ekonomických rizik firmy,“ řekl na úvod své přednášky Neruda. Zmínil také jev, kterému se říká „vítězovo prokletí“ tedy, že firma zvítězí v nějaké veřejné zakázce, ale poté zjistí, že ji není schopna realizovat. To je podle Nerudy problém i pro zadavatele, protože ti mnohdy misí vyhlásit novou veřejnou zakázku, realizace se prodlužuje a mnohdy utečou peníze, které jsou na zakázku vyčleněny.

Vnímání konkurentů by podle Nerudy mělo být vnímáno jen pro jednotlivou zakázku. Podle něj nemohou být firmy konkurenty, když by se samostatně do zakázky nepřihlásily. „Měla by být posuzována i kapacita firem, jejich finanční situace apod. Protože pokud podnikatel má stávající klienty, kterým by nemohl poskytovat služby, pokud by se to soutěže přihlásil sám, tak o ty klienty pravděpodobně přijde. Proto bude strategií udržitelného rozvoje nehlásit se do výběrových řízení, abych mohl obsluhovat své klienty,“ řekl Neruda, který před nástupem do advokacie působil jako místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle něj by mělo být důkazní břemeno prokázání omezení soutěže společnou nabídkou ležet na soutěžním úřadu, který by jej ale neměl apriori předpokládat.

Bartosz Turno advokát a partner v soutěžním týmu kanceláře WKB Wierciński, Kwieciński, Baehr na 13. Svatomartinské konferenci v Brně. 13. 11. 2019. Foto: Jiří Reichl, ED

Bartosz Turno advokát a partner v soutěžním týmu kanceláře WKB Wierciński, Kwieciński, Baehr. V minulosti pracoval na polském soutěžním úřadě a zúčastnil se stáže v oddělení kartelů Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise (DG COMP) v Bruselu zmínil, že podání společných nabídek má mnoho výhod. Polský úřad podle něj velmi pečlivě posuzuje, zda-li mají firmy možnost podat nabídku samy. Pokud zjistí, že ano, tak takovou spolupráci velmi silně postihuje. Přesto není takových případů mnoho. Jedním z nejznámějších případů se týká tendru na svoz odpadu ve městě Bielsko-Biala nedaleko hranic s ČR. V roce 2012 polský soutěžní úřad označil společnou nabídku za kartel, protože zjistil, že firmy by byly schopny nabídku podat samy. Ty se sice odvolaly, ale nebyly úspěšné, tresty jim byly ještě zpřísněny.

Turno ještě upozornil, že v případě podávání společných nabídek platí v Polsku pravidlo  hlediska podávání společných nabídek pravidlo, že by měly firmy informovat soutěžní úřad a požádat o názor, zda je možno v této zakázce podat společnou nabídku. Má to i výhodu toho, že se firmy vyhnou případnému trestnímu stíhání za porušení soutěžního práva, za které jsou v Polsku velmi vysoké tresty.

Jiří Reichl