Nová státní energetická koncepce by měla obsahovat vizi státu o dalším rozvoji plynárenství v České republice. Bez plynu bude Česko jen těžko plnit emisní cíle, ke kterým se zavázalo. Plynárenství umožní v průběhu celého roku zajistit zákazníkům stabilní dodávku energie, jaderná a obnovitelná elektřina totiž nebude v zimě stačit. Výhodou plynu je rozvinutá infrastruktura a fakt, že zemní plyn lze skladovat a také postupně nahrazovat obnovitelným biometanem a vodíkem, a to za velmi konkurenceschopné ceny, zdůraznil Pavel Dočekal, ředitel pro regulační a právní záležitosti společnosti GasNet.
Pavel Dočekal dále ve svém vystoupení na sympoziu Ekonomického deníku na téma „Jak má vypadat nová Státní energetická koncepce“ zmínil, že se členské země musejí přizpůsobit pravidlům nastaveným Evropskou unii ve strategii Fit for 55. „Ta velmi striktně říká, co si mohou členské státy dovolit v oblasti energetiky. Určuje cíle a technologie, které můžeme k jejich dosažení použít,“ upozornil Pavel Dočekal.
Pro připomenutí: Evropské cíle hovoří o snížení emisí v roce 2030 o 55 procent (oproti výchozímu stavu roku 1990) a klimatické neutralitě v roce 2030. Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie – tedy včetně vytápění a dopravy – má být za sedm let již 45procentní. Třetí cíl se týká zvýšení energetické účinnosti o 11,7 procenta k roku 2030, a to oproti projekci typu „business as usual“ z roku 2020.
Čím nahradit chybějících 100 TWh energie?
Pavel Dočekal varoval, že Česká republika bude unijních klimatických cílů podle jeho slov dosahovat hůře než jiné členské země EU – kvůli horším podmínkám pro výrobu elektřiny z větrné a sluneční energie. Náhrada uhlí, zemního plynu a ropných produktů v rozsahu 327 TWh energie (z celkové spotřeby ve výši 468 TWh) do roku 2050 bude těžko zvládnutelný úkol. Zvyšováním energetické efektivity lze spotřebu snížit o 126 TWh, další energii dodají nové jaderné bloky a obnovitelné zdroje. Přesto nám již kolem roku 2040 může chybět 80 až 140 TWh energie. Nedostatek dostupné energie se bude prohlubovat v průběhu zimního období.
Co s tím lze dělat? Řešením je podle Dočekala udržet plynárenství a zemní plyn využít jako zdroj energie pro přechodné období dekarbonizace. Obor plynárenství prokázal svou životaschopnost v loňském roce, kdy se až nečekaně rychle podařilo nahradit většinu dodávek plynu z Ruska. „V tuto chvíli nejsme závislí na dodávkách zemního plynu z Ruska. Ještě před rokem jsme tu měli stoprocentní závislost, dnes už do České republiky neteče ani kubík ruského plynu,“ řekl Dočekal.
Zemní plyn lze postupně nahrazovat biometanem a vodíkem a tím palivo „ozelenit“. Maximální potenciál výroby biometanu v Česku dosahuje 15 TWh, což by stačilo na pokrytí jedné pětiny loňské spotřeby plynu. Výrazně vyšší je pak potenciál využití vodíku. „Už v tuto chvíli jsme schopni přepravovat zhruba 20 procent vodíku ve směsi se zemním plynem,“ upozornil Pavel Dočekal.
Vyšší podíl vodíku by si již vyžádal dodatečné investice do plynovodní soustavy. „Naši plynárenskou infrastrukturu jsme schopni připravit na distribuci 100procentního vodíku za deset až patnáct let. Navýšení investic by nebylo nijak astronomické; jednalo by se o zhruba deset procent nad rámec našich současných investic, které se pohybují okolo 5 miliard korun ročně,“ dodal k tomu Pavel Dočekal.
Podle jeho slov má plynárenství v budoucím energetickém mixu svoje nezastupitelné místo, protože na rozdíl od jiných zdrojů dokáže plyn – ať už zemní, biometan nebo vodík – zajistit stabilní dodávky v průběhu celého roku. Plyn se dá dobře skladovat a tím vykrývat propady v dodávkách z obnovitelných zdrojů nebo sezónní výkyvy ve spotřebě.
Mohlo by vás zajímat
Vedle definování budoucnosti plynárenství ve státní energetické koncepci by zástupci oboru uvítali také schválení právních předpisů potřebných pro rozvoj výroby a využití biometanu a vodíku i podporu pilotních projektů výroby vodíku a rozvoje vodíkové infrastruktury v Česku.
Příklad Velké Británie
Rychlá náhrada fosilních paliv v české energetice bude problém také podle analytika a investora Michala Šnobra, který se ujal úvodní řeči v druhém bloku sympozia. Upozornil na příklad Velké Británie, které se mezi lety 1990 a 2020 téměř stoprocentně podařilo nahradit výrobu elektřiny z uhlí. Hlavní část této výroby převzaly plynové elektrárny, menší pak obnovitelné zdroje a zvýšení dovozu elektřiny.
Další řečník, ředitel strategie společnosti Veolia Energie ČR Miroslav Zajíček uvedl, stále platí záměr společnosti Veolia Energie ČR i celého teplárenského sektoru nahradit uhlí do roku 2030. Na výběr jsou reálně tří možností – biomasa, vytříděný komunální odpad a zemní plyn. Jenže dostupné množství biomasy pro energetické využití je již vyčerpané a odpadu k energetickému využití je také poměrně málo. „Zbývá jedna jediná cesta – zemní plyn, případně jeho náhrady – biometan, možná vodík,“ zmínil Zajíček.
Poměrně skeptický je naopak k využití vodíku analytik skupiny Sev.en Radek Jirků. Celý řetězec výroby zeleného vodíku a jeho spálení v plynových elektrárnách má totiž účinnost maximálně 32 procent. „K využití zeleného vodíku dojde nejdříve v chemickém průmyslu a petrochemii, kde je vodík nezbytný a dnes se vyrábí ze zemního plynu s vysokými emisemi CO2,“ doplnil Jirků.
První blok sympozia zahájil svým vystoupením náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák. Upozornil, že vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu má být dokončen a předložen Evropské komisi už teď do konce června. Do konce prosince by měla být hotová také nová Státní energetická koncepce. Jak dodal ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Pavel Zámyslický, ke klimatickému plánu se do konce roku vyjádří Evropská komise. Nejpozději v červnu 2024 má následovat schválení obou dokumentů vládou.
(dtr, red)
Poděkování za podporu sympozia patří generálnímu partnerovi, společnosti Veolia Energie ČR, a partnerům, společnostem Pražská energetika a GasNet.
