Letošní a příští rok slibují řadu dobrých zpráv pro obor jaderné energetiky. Podle informací Světové jaderné asociace (WNA) by letos mohlo zahájit provoz 13 nových jaderných reaktorů včetně dlouho odkládaného startu bloků Mochovce 3, Olkiluoto 3 nebo Vogtle 3. V příštím roce může zahájit provoz dokonce 15 nových bloků.
Pokud se by to opravdu podařilo, znamenalo by to pro skomírající jaderný průmysl obrat k lepšímu. Po roce 1990 totiž počet nově zprovozněných bloků ve světě nikdy nepřekročil cifru deset. Lepší výsledek byl podle webu World Nuclear Industry Status Report zaznamenán naposledy v roce 1987. Poté již zájem o jadernou energetiku klesl v důsledku černobylské havárie a vysokých investičních nákladů.
Nejvíc nových reaktorů by letos mělo zahájit provoz v Číně a Indii, a sice tři zařízení. Více pozornosti se však soustředí na dlouho odkládaný start reaktorů nové generace v Evropě a Spojených státech. Westinghouse by letos měl dokončit třetí blok elektrárny Vogtle v Georgii; podle posledních zpráv mají energetici zavést v květnu palivo do reaktoru a ve třetím čtvrtletí má blok vyrobit první elektřinu. Tento projekt je zajímavý i z českého pohledu: jedná se o blok typu AP1000, se kterým se Westinghouse hlásí do soutěže na dodávku technologie pro novou elektrárnu Dukovany II.
Dalším uchazečem je francouzská EDF a její technologická dcera Framatome. Pokud nepočítáme dva již dokončené bloky v Číně, tak první reaktor třetí generace typu EPR spustí do provozu letos. Jedná se o třetí blok finské jaderné elektrárny Olkiluoto. Podle posledního vyjádření společnosti TVO, která elektrárnu provozuje, bude prvně připojen do sítě a dodá první elektřinu na počátku února. V červnu se má dostat na plný výkon 1720 megawattů. Této problémové elektrárně, která se prodražila o miliardy eur a opozdila o víc než 12 let, se Ekonomický deník věnoval v textu zde.
Do třetice lze zmínit ještě očekávaný start třetího bloku Atomové elektrárny Mochovce na Slovensku. Tentokrát se však nejedná o žádný moderní reaktor, ale poněkud staromódní technologii založenou na ruském modelu VVER-440. Podle nedávných zpráv ve slovenských médiích již Úrad jadrového dozoru SR zveřejnil návrh druhostupňového rozhodnutí o povolení provozu. Účastníci řízení mohou do konce února podat připomínky, poté má regulátor vydat závazné povolení. Také tento blok se výrazně opozdil a prodražil, více o něm se dočtete třeba zde.
Pokud se naplní dnešní předpoklad, tak v roce 2023 zahájí provoz patnáct nových jaderných bloků. Patři mezi ně čtyři bloky jihokorejského typu APR1400 – dva v Koreji a dva ve Spojených arabských emirátech. Korejský koncern KHNP je třetím uchazečem o zakázku v Dukovanech, nabídnout však chce místo „čtrnáctistovky“ menší reaktor s výkonem okolo 1000 megawattů. Ruský Rosatom by mohl uvést do provozu dokonce pět reaktorů – dva v Indii a po jednom v Rusku, Turecku a Bangladéši.
Zajímavostí je malý modulární reaktor CAREM, který by měl v příštím roce zahájit provoz v Argentině. Lokálně vyvinutý reaktor o elektrickém výkonu 29 megawattů je umístěn v areálu jaderné elektrárny Atucha. Argentina patří mezi země, které chtějí jadernou energetiku dál rozvíjet. Loni zde padlo rozhodnutí o stavbě dvou velkých reaktorů, financování i dodávku technologie má jednom případě zajistit Čína.
Další rozvoj jaderné energetiky zůstává značně nejistý. Jasno v tom nemá ani Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Ta v loňském září představila dva zcela rozdílné scénáře očekávaného vývoje jaderné energetiky do roku 2050. Jeden počítá s významným přírůstkem výkonu jaderných elektráren, druhý spíše se stagnací. Tahounem růstu bude hlavně Asie, v Evropě a Severní Americe má počet a výkon fungujících reaktorů klesat.
David Tramba
