V celé veřejné debatě o podpoře českých potravin a zemědělské produkce je třeba, aby se na to všichni přestali dívat jen vlastním úzkým pohledem, ať již zemědělce, potravináře nebo prodejce. Pokud budeme spolu bojovat, nikam to nepovede a zákazníkovi to nepomůže, říká jednatel sítě hypermarketů Globus ČR Hans Jörg Bauer v rozhovoru s Ekonomickým deníkem.
Potravinářská komora spolu s Agrární komorou a Zemědělským svazem nedávno společně obvinily obchodní řetězce z neodůvodněně vysokých marží, především ovoce, zeleniny a zpracovaných mléčných a masných výrobků, které mají dosahovat stovek procent. Můžete to potvrdit, nebo vyvrátit?
Řekl bych, že v Globusu sledujeme vývoj cen na trhu a podle toho jednáme. Nejsme tu jedničkou a musíme se podle toho chovat. Našim zákazníkům chceme nabízet to nejlepší za nejlepší cenu. Nějaké marže samozřejmě máme, protože potřebujeme vydělávat. Ale nejdeme na maximum, zákazníci to musí být také schopni koupit. Nemám teď pro Vás ale žádný konkrétní příklad. Když jednáme s lokálními dodavateli, vždy hledáme způsob, jak spolupracovat dlouhodobě. Nesoustředíme se jen na marže.
O kom tedy mluví?
Nevím, jaké konkrétní případy mají na mysli. Je ale logické, že čím jste větší, tím větší sílu máte. Možná někdo, kdo je opravdu velký a odebírá velké množství zboží, tak se na takové marže dostane, ale já o tom nevím. Pro nás to neplatí.
Globus garantuje svým zákazníkům české maso a pečivo. Jak spolupracujete s lokálními dodavateli?
Zákazníci mají zájem o lokální produkty, tak se jim je opravdu snažíme nabídnout a zároveň podpořit domácí produkci. Globus má kolem 120 regionálních dodavatelů, kteří dodávají pro jeden či více z našich patnácti hypermarketů v ČR. Všechny výrobky z našich pekáren a řeznictví jsou skutečně stoprocentně vyráběny z produktů od českých dodavatelů.
Jak s nimi navazujete spolupráci?
Dodavatelé nám obvykle sami nabídnou své zboží, a pak s nimi jednáme. Ověříme bezpečnost produkce, zda splňuje veškeré zákonné požadavky. Pak uzavřeme nekomplikovanou smlouvu, abychom nezatěžovali administrativou, a začneme obchodovat. Někdy nám dají tip sami zákazníci, to je pak kontaktujeme sami.
Jak vypadají smluvní podmínky? Sjednáte si dodávku určitého množství, celé produkce nebo jen na určité období?
To je různé. Někdy jen na to, co potřebujeme. U ovoce a zeleniny se v některých případech zavazujeme odebrat i veškerou produkci. Jde třeba o jahody, jablka nebo dýně. Máme případy, kdy někteří dodavatelé s námi začínali v malém měřítku a postupně se rozrostli. Snažíme se fungovat v jakémsi partnerství. Jsme si vědomi toho, že počasí nelze předvídat a stane se, že očekáváme více úrody. Pak musíme nakoupit jinde na trhu.
Zemědělci si ale stěžují, že jsou postihováni za to, když své zboží nedodají včas nebo v požadovaném množství, bez ohledu na počasí a úrodu.
Zase, je to různé. Pokud opravdu malý dodavatel nemá úrodu a my bychom ho sankcionovali tak, že by to pro něj bylo likvidační, nepomůže to jemu ani nám. Pokud spolupracujeme v průběhu celého roku, dá se plánovat. Ale samozřejmě potřebujeme mít nějaká pravidla. Pokud dnes něco nakoupíme a je nám slíbeno, že zítra opět něco dostaneme, a pak se to nestane, tak už se musíme bavit jinak.
Podle zákona lze cenu za potravinu nasmlouvat pouze na tři měsíce. Jak to funguje v praxi?
Příliš to nepomáhá. Podle mne bychom spíš měli mít nějaké obecné doporučení a obě strany by měly mít možnost dohodnout se jinak. V ovoci a zelenině fungujeme na týdenním základě. Každý týden jsou nové ceny, podle množství apod. V jiných případech je lepší mít dlouhodobé smlouvy.
Přistupují ostatní řetězce k místním dodavatelům stejně jako vy nebo je to odlišné?
Někteří ano, a doufám, že to dělají všichni. Globus má ale jednu velkou výhodu. Místo stovek máme patnáct obchodů. Na jeden obchod nám někdy stačí i jeden dodavatel. Můžeme mu nabídnout dobrý obchod a smlouvu. Jiné řetězce musí všechno posílat přes centrální sklad. Takže na příklad dodavatel z Českých Budějovic musí dovézt zboží do skladu v Praze a to se pak veze zpátky do obchodu ve Českých Budějovic. To někdy postrádá smysl.
Definici české potraviny zákazníci nerozumějí
V rozhovoru pro MF Dnes jste prohlásil, že Globus má na svých pultech pouze 20 procent potravin českého původu. Opravdu jen tak málo?
Kdybych se zaměřil na naši vlastní výrobu a značky, je český původ potravin zcela dominantní, vyšší než 90 procent. Kdybychom vzali potraviny na pultech podle místa výroby, opět by české potraviny v Globusu významně převažovali, u mléka či pečiva by to zase bylo kolem 90 procent. Pokud ale vyjdete ze současné zákonné definice české potraviny, je situace jiná. A to na celém českém trhu, ne pouze v Globusu. Jednosložková potravina musí být českého původu ze sta procent, vícesložková z minimálně 75 procent. Mnoho českých značek od českých producentů tak nejsou v tomto smyslu české, neboť zde objektivně není dostatek primárních surovin. Je pak otázkou, jakou má tato definice smysl. Pro zákazníky to není srozumitelné. Oni vnímají českou potravinu jako českou značku, vyrobenou v ČR. A jsou velmi překvapení, když zjistí, že podle zákonné definice něco český produkt ani není.
Podle navrhovatelů povinného zastoupení českých potravin v obchodech mají tyto kvóty podpořit českou zemědělskou produkci.
Rozumím, co tím chtějí říci. Ale taková definice české potraviny vychází čistě ze zemědělského pohledu a nebere žádný ohled na zákazníka. Proč máme najednou omezovat nabídku a tím i jeho svobodnou volbu v tom, co si může koupit? Je na něco zvyklý a my bychom to najednou měli přestat nabízet. Je třeba vnímat celý potravinový řetězec. Potravináři sami nebudou schopni v některých případech takový požadavek splnit, protože ČR není v řadě surovin soběstačná a musí se dovážet. Takže kvóty by mohly sice třeba zemědělcům pomoci, ale na druhou stranu by zlikvidovaly některé potravináře. Zákazník pak nedostane své zboží a obrátí se jinam. A nikdo nebude spokojený. To není udržitelné. Menší nabídka znamená menší množství dodavatelů a vyšší cenu. A výrobci pak nemají důvod vyvíjet nové produkty. Budou mít jistotu, že zákazníci si koupí jejich zboží, protože nemají jinou možnost.
Jak by se to tedy mělo řešit jinak?
Měli bychom více přemýšlet o tom, jak k českým zákazníkům dostat to, co chtějí, tedy české produkty, ale z pohledu celého řetězce – základních surovin, zpracování, inovací, kvality. Něco jako byla německá iniciativa Made in Germany, to je inspirující. Měli bychom podpořit i průmysl a jeho export a ne jej omezovat. O tom je třeba mluvit.
Ale ten dialog nějak nefunguje.
Je třeba začít z jiné strany. Přestat se na to dívat jen vlastním úzkým pohledem – zemědělce, potravináře, prodejce. Snažíme se o tom jednat – s Potravinářskou komorou, Agrární komorou i Svazem obchodu a cestovního ruchu a dalšími řetězci. Kdyby to ještě nějak koordinovali politici, tak by to jistě šlo, ale je třeba mít cíl, který je společný. Jinak budeme spolu jen bojovat, nikam to nepovede a zákazníkovi to nijak nepomůže.
Odpovědnost za složení mají nést výrobci
Stejná novela zákona o potravinách, která teď leží ve sněmovně, chce zakázat tzv. dvojí kvalitu potravin, tedy odlišné složení potravin v totožném obalu. Za prodej takového zboží mají dostávat vysoké pokuty obchody, nikoli jejich výrobci. Nevadí Vám to?
Pokud hovořím o privátní značce Globus, můžeme garantovat stejné složení ve sto procentech případů. V případě zboží od našich dodavatelů, zejména pak od velkých nadnárodních společností, nevíme, co prodávají v jiných zemích. Věříme, že složení stejného výrobku je stejné, ale potvrdit to nemůžeme, natož ovlivnit. Proto s tím nemůžeme souhlasit. Zodpovědnost by měli nést výrobci, ti mají vliv na složení výrobku. Oni mají říct, jestli je to zboží stejné nebo nikoli, a pokud ne, tak proč. A pak je na zákazníkovi, co si koupí.
Ptáte se na to potravinářů?
Ptáme. Někdy odpověď dostaneme, jindy nikoli. Řeknou, že postupují v souladu se zákonem. Ano, můžeme jim ty pokuty postoupit. Ale je s tím spojená velká administrativa a proč to máme dělat my? Druhá věc je, že velký obchodní řetězec si s tak vysokou pokutou poradí, ale co malí obchodníci, třeba někde na vesnici? Jak oni mají znát složení stejného výrobku v jiné zemi?
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) tvrdí, že na malé obchody se zaměřovat nebude.
To je sice pravda, ale administrativně mezi námi rozdíl není. SZPI by se v tom případě měla nějak formálně vyjádřit. A pokud bude mít chybující dodavatel sídlo nebo pobočku v ČR, rádi bychom, aby SZPI šla přímo tam a neřešila to přes nás. A hlavně by měla jasně a veřejně říct, kdo chyboval. Je to stejné, jako když nějaká potravina nesplňuje požadavky na bezpečnost a odpovědnost nese obchodník. Mělo by se to obrátit. Je třeba říci, kdo nese vinu a neschovávat se za obchodníka.
Plánujete rozšířit sortiment svých privátních výrobků, kde můžete složení ovlivnit?
Je třeba vědět, že privátními značkami se spíše snažíme nabídnout něco, co nám u našich dodavatelů chybí. Navíc máme jen 15 hypermarketů, nevyplatí se nám tolik vyrábět vlastní zboží. Jsme v trochu jiné situaci než jiné větší řetězce. Zákazníci mají také své oblíbené značky, a to bychom měli respektovat. Spoléháme v tom i na naše dodavatele. Pokud tam rozdíl je, měli bychom to vědět, abychom mohli i podle toho nabízet zákazníkovi různé zboží.
Informace o případném odlišném složení v jiné zemi rozšíří řadu dalších informací na obalu potraviny. Nebude už toho textu příliš?
Pokud to bude text na druhé straně obalu drobným písmem, tak to určitě nepomůže. Smysl by mělo, kdyby to bylo na přední straně obalu, kde to bude jasně vidět.
To je ale nepřijatelné pro potravináře, je to jejich marketingový prostor.
Ano, samozřejmě. Ale pak mají nabízet zboží ve stejném obalu pod stejnou značkou ve stejném složení. A není co řešit.
Jak velký je problém této tzv. dvojí kvality? Když dělala průzkum Evropská komise, rozdíly ve složení našla, ale už se tolik nepotvrdilo, že by se to týkalo specificky východní části EU.
Ten problém existuje. Týká se to třeba slazení, někde je pravý cukr, jinde různá sladidla. Víme, že ve stejných konzervách může být různý druh a podíl masa. Pokud například suroviny pochází z různých zemí, jistě to není relevantní. Ale pokud stejná masová konzerva má jednou podíl masa 30 procent a jindy 60 procent, to už relevantní je. Chápu, že stejné výrobky mohou mít různé složení z oprávněných důvodů. A že někdy může různé složení vést k různé cenně. Hlavní je, aby to věděl zákazník a mohl si podle toho informovaně vybrat.
Proč jsou některé české potraviny dražší než ty dovážené?
V některých případech to tak skutečně je. Když nakupujeme české ovoce a zeleninu, tak se stane, že máme levnější nabídku ze zahraničí. Většinou ale preferujeme české zboží. Jednak se to dováží z menší dálky a také víme, že naši zákazníci preferují české zboží. Uvedu vám příklad jahod. Asi 40 km odtud (rozhovor se vedl v sídle Globusu v Praze-Čakovicích – pozn.red.) máme svého pěstitele výborných jahod, ale jejich cena je dvakrát vyšší než těch ze Španělska. Jsou ale podle nás kvalitnější, proto zákazníkům nabízíme obojí. A rozhodně to není tak, že bychom na české jahody dávali vyšší marži než na ty španělské. Je to podobné. Nevím přesně, proč jsou ty španělské jahody levnější, jestli je to kvůli dotacím nebo způsobu pěstování, ale zákazníkům prostě nabízíme obojí.
A kupují čeští zákazníci dražší české jahody?
Samozřejmě. Zrovna s tímto dodavatelem máme dlouhodobou smlouvu a jsme spokojení.
Jsou věci jako transpozice a věci, které dávají smysl
Už jsme zmiňovali, že obchodní řetězce bývají obviňovány z nefér jednání vůči zemědělcům. Zároveň se sami mohou octnout v pozici slabšího při jednání s velkými nadnárodními firmami jako je například Nestlé, s jejímž zástupcem jsme též nedávno hovořili. Vede se o tom debata v souvislosti s přípravou novely zákona o významné tržní síle. Potřebujete chránit?
Je to složitá diskuse. Myslím, že by bylo vhodné mít nějaká pravidla či pokyny, jak se chovat. Má smysl, aby ten menší partner byl nějak chráněn před chováním toho velkého. Zmínila jste Nestlé, to je velká firma, která jedná s obchodníky s mnohem menší tržní silou, kam počítám i Globus. Náš podíl na trhu není vysoký. Byli bychom proto rádi, aby novela zákona zahrnula celý řetězec, včetně postavení obchodníků vůči potravinářům. I my chceme našim zákazníkům nabízet dobrou cenu. Pokud to nebudeme dělat, půjdou nakupovat někam jinam. Jsem ale třeba rád, že zmizí ta hranice tří procent z ročních tržeb pro platbu za marketing (ustanovení zrušil Ústavní soud – pozn.red.), zákon by neměl až takto omezovat možnosti spolupráce.
Ministerstvo zemědělství ale namítá, že oboustrannost není zahrnuta ani v samotné unijní směrnici, kterou bude do zákona převádět. Tedy že by to nebyla správná transpozice.
Jsou věci jako transpozice a jsou věci, které dávají smysl.
Zpět k mé otázce, cítíte tedy potřebu být chráněn před větší silou? Zažil jste nefér jednání?
Řekl bych to tak, že na trhu jsou silní hráči. Na druhou stranu i my jako Globus máme co nabídnout. Rozhodně nejsme v pozici, že bychom museli přistoupit na jakékoli podmínky.
Může si Globus dovolit nemít v nabídce třeba Coca-Colu nebo Nescafé, když se nedohodne s výrobcem?
Teoreticky je možné cokoli. Nicméně jsou skutečně výrobky, které zákazníci chtějí a měli bychom je nabízet.
Které to jsou?
Jedná se obvykle o velmi rozšířené a zákazníky oblíbené produkty nadnárodních firem. Pokud je vyřadíte z nabídky, přijdete o dost peněz. Proto vždy usilujeme o dialog a hledáme řešení. Ale v minulosti se už stalo, že jsme se s někým nedohodli a přestali jsme spolu obchodovat. Obvykle jsme se ale po nějakém čase zase dohodli a začali spolupracovat.
Globus vznikl v Německu v roce 1828. V jeho čele stojí od července již šestá generace zakladatelské rodiny Bruchů. Odlišuje vás to nějak od jiných obchodních řetězců?
Myslím, že je to skvělá věc. Současný ředitel Matthias Bruch přináší tradici a hodnoty z minulosti a kombinuje je s novými nápady. Máme skutečně jiný přístup. Cílem Globusu není primárně vydělat, ale dělat věci udržitelně a smysluplně tak, aby to pomáhalo i jiným žít trochu lepší životy. Vím, že Vám to asi zní trochu romanticky, ale to je opravdu způsob, jakým se snažíme fungovat. Podívejte se na ten obraz za sebe (ukazuje na plakát na stěně). Tam jsme to zformulovali. Říkáme, že u nás je svět ještě v pořádku a myslíme to opravdu vážně. Dlouhodobé vztahy, hledání smysluplných věcí, podpora jiných, snažit se nejvíce vycházet vstříc našim zákazníkům. A vrací se nám to. Máme nejvyšší podíl věrných zákazníků, z průzkumů vycházíme mezi nejlepšími. Soustředíme se na lidi, nikoli na krátkodobý zisk. A zákazníci se k nám vrací a my můžeme vydělat peníze. Ty zase použijeme na udržitelné projekty. Vím, že hodně společností takto mluví, ale my to máme podložené právě tou rodinnou tradicí, která reprezentuje tyto ideály.
Helena Sedláčková
Německý řetězec Globus je rodinná firma založená v roce 1828. Dnes zaměstnává celosvětově více než 45 tisíc lidí při obratu 7,5 miliardy eur ročně. Svůj první hypermarket v ČR otevřel Globus v roce 1996. Dnes jich tu má firma patnáct, s průměrnou prodejní plochou okolo 11 000 m2, a dva menší obchody (spolu s restaurací a kavárnou) Globus Fresh v Praze na Pankráci a v Pardubicích. V loňském roce měl Globus ČR tržby 24 miliardy korun, z toho byl čistý zisk 450 milionů korun (o 12 procent více než v předchozím roce).
Hans Jörg Bauer je jedním ze tří současných jednatelů společnosti Globus ČR. Pochází z německého Bavorska, vystudoval ekonomiku se zaměřením na obchod. V České republice žije od roku 2009.
