První odhad inflace v eurozóně týden před zářijovým zasedáním moc radosti centrálním bankéřům ve Frankfurtu nepřinesl. Zůstal na nízkých 0,2 % (meziroční růst) a zaostal jak za naším, tak tržním očekáváním. Inflaci sice pomalu začíná tlačit vzhůru odeznívání nízkých cen ropy (které by ji ke konci roku mohlo pomoci nad 1 %).
Bohužel ale v srpnu znovu poklesla jádrová inflace – očištěná právě o ceny pohonných hmot, energií a potravin (na 0,8 %). Ta je přitom barometrem klíčových inflačních tlaků z reálné ekonomiky.
Co v tomto světle čekat na zářijovém zasedání ECB?
Naším hlavním scénářem sice zůstává postupné ukončování QE od druhého kvartálu 2017 – tedy žádná nová měnová expanze. Poslední slabší inflační čísla ale mohou podpořit v bankovní radě holubičí hlasy volající po natažení QE (v plném stávajícím objemu 80 mld. eur za měsíc) alespoň o dalších 6 měsíců. Pokud by k tomu došlo, musela by ECB současně příští týden představit sérii opatření uvolňující striktní pravidla omezující skupování dluhopisů do bilancí ECB (limity pro výnos, kapitálový klíč, a další)…tak, aby byla vůbec schopna v QE pokračovat.
Proč si myslíme, že přes nízkou srpnovou inflaci a řadu rizik ECB nakonec nemusí jít touto cestou a může v září nechat jednoduše vše běžet beze změn? Za prvé proto, že ekonomika (přes lehkou negativní revizi prognózy) vykazuje dál solidní výsledky a je tažena poměrně stabilní domácí poptávkou. Na stole jsou sice rizika, ale žádný akutní velký strašák. ECB si tak bude moct dál říkat, že na horizontu prognózy se inflace přiblíží cíli. Za druhé, ECB sklízí za řadu svých opatření z minula nově kritiku od renomovaných mezinárodních institucí (MMF, OECD). To je argument, který hraje silně především proti dalšímu snižování sazeb do záporu. Nepřímo ale i proti natahování politiky QE, protože první růst sazeb si nelze představit o moc dříve než alespoň za devět měsíců po ukončení QE. Za třetí, některá nová opatření přijatá v březnu nemohou být zatím seriózně vyhodnocena, protože ani nebyla plně implementována (4-letá TLTRO). A za čtvrté, velice důležitá je i relativně opatrná rétorika členů ECB, která až dosud vyznívá poměrně kozervativně. Nejedná se přitom pouze o šéfa Bundesbanky Jense Weidmana. V Jackson Hole varoval před dlouhodobým používáním QE a záporných sazeb i člen výkoného výboru ECB Benoit Coeuré. O omezených nástrojích měnové politiky hovořil i francouzský guvernér Francois Villeroy. A šéf ECB Mario Draghi od červencového lehce jestřábího vystoupení zatím veřejně nepromluvil.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
