Čínská ekonomika v prvním kvartále rostla nejpomaleji od roku 2009 (o 6,7 % meziročně). Jinak ale zpomaluje dál velice rozvážně – v rámci mantinelů, které stanovila komunistická strana.
Březnová čísla z průmyslu a stavebnictví ukazují, že se kondice ekonomiky ke konci prvního kvartálu vylepšila. V zásadě by tedy investoři mohli mít důvod ke spokojenosti. Má to však svá “ale”.
Za prvé musíte čínským číslům věřit – zvlášť HDP se prakticky neodchyluje od cílů stanovených stranou a čínští soudruzi jsou rekordmani v rychlosti jeho výpočtu. V zemi s více než 1,3 biliony obyvatel tak máte na stole HDP už dva týdny po konci kvartálu.
Druhým problémem je, že dnešní lepší čísla odrážejí do značné míry snahu čínské vlády a centrální banky podpořit ekonomiku. Na tom by nemuselo být nic špatného. Problém je, že podpůrné balíky vlády v kombinaci s další měnovou expanzí konzervují Čínu v dnešním neudržitelném ekonomickém modelu. Podporují investice podniků a nové úvěry v ekonomice, jejímž hlavním problémem je přílišná závislost na investicích (necelých 50 % HDP) v kombinaci s nebezpečnou předlužeností soukromého sektoru. Další zrychlení úvěrů (za první kvartál vzrostly o 25 % meziročně) není udržitelné v ekonomice, kde soukromý dluh přesahuje 200 % HDP a předlužené podniky stojí v jádru současných problémů. Proto i stimulační balíky zaberou pravděpodobně pouze na “dobu určitou” a na jejich konci bohužel bude Čína ještě zadluženější. Víc než další podporu investic a úvěrů by druhá největší světová ekonomika potřebovala seriózně řešit hrozbu předlužených “zombie” podniků, které se kvůli podpoře zaměstnanosti zatím nikdo neodváží zavírat.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
