Pro Čechy je stále důležitější, jaké potraviny si při nákupu dávají do košíku. A nejde jen o počítání kalorií. Podle nedávných průzkumů se přes 60% zákazníků ohlíží po tom, jestli nakupovaná potravina byla vyrobena v souladu se zásadami trvalé udržitelnosti. Přes polovinu z nich bere v úvahu, jestli se firma, která potravinu vyrobila, chová společensky odpovědně. Přibližně třetina lidí plánuje konzumovat více rostlinných produktů a zároveň méně masa. Obchody své prostory přestavují a zdravé koutky s biopotravinami začínají být v popředí. Zkrátka roste poptávka po potravinách, které nezatěžují nejen naše tělo ale i planetu.
Trendem dnešní doby je trvalá udržitelnost. Od globální úrovně počínaje cíly udržitelného rozvoje přijatými Organizací spojených národů v roce 2015 až po jednotlivce díky dobrovolným závazkům, k nimž se může přihlásit každý Čech. Svou strategii trvalé udržitelnosti má Evropská unie i Česká republika. V praxi jde o podporu takového rozvoje, který nejde na úkor přírody ani společnosti. Jak říká vládní propagační spot, je to opak hesla „po nás potopa“.
Své nezastupitelné místo mají v tomto systému potraviny. Již nejde jen o to, abychom jedli zdravě – i když nelze zapomínat, že polovina Čechů stále umírá na kardiovaskulární onemocnění – ale záleží například i na tom, zda potravina, kterou jíme, nevytváří nějaký ekologický dluh, ať již způsobem své výroby, distribuce či spotřeby. „Občané si čím dál tím více cení potravin vyrobených postupy… jakými jsou ekologická produkce, produkty se zeměpisným označením nebo výroba v blízkosti spotřebitele,“ píše se v dokumentu Evropské komise „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 z února letošního roku.
Naznačuje to i výzkum agentury IPSOS z dubna tohoto roku, který si zadala Asociace společenské odpovědnosti. Podle něj je téměř polovina lidí přesvědčena, že živočišná produkce má negativní dopad na životní prostředí a změnu klimatických podmínek na zemi (nejčastěji jsou ve věku 18-34 let). Třetina Čechů pak plánuje konzumovat více rostlinných produktů a zároveň méně masa a živočišných produktů – i když o etické a ekologické důvody jde podle průzkumu spíše u žen (u mužů převažují spíše obavy z nadváhy a nemocí). Celá čtvrtina mladých lidí ve věku od 18-34 let pak při snižování konzumace masa častěji zohledňuje ekologické hledisko.
Levné nemusí být udržitelné
Právě zákazník – spotřebitel je významným aktérem, který může mnoho věcí ovlivnit. Co a proč si koupí a jak to pak spotřebuje. A zde zatím narážíme na jeden z limitů trvalé udržitelnosti potravin. Podle dalšího průzkumu, který si letos objednal Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR), se 60% Čechů sice ohlíží po tom, jestli nakupovaná potravina byla vyrobena v souladu se zásadami trvalé udržitelnosti, 80% Čechů je ochotno si za takovou potravinu připlatit, ale naprostá většina z nich ovšem jen do 10% navíc oproti běžným cenám.
Přitom svým nákupem zákazník často rozhoduje o tom, co se bude vyrábět. Jak upozornil náměstek ministra zemědělství Jindřich Fialka na konferenci k trvalé udržitelnosti produkce a nákupu potravin pořádané SOČR počátkem tohoto týdne, zákazníci například hojně nakupují levnější okurky a rajčata ze Španělska, které jsou ovšem pěstované za značné spotřeby vody. „Již 300 milionů lidí ve Španělsku musí proto používat odsolenou vodu,“ řekl Fialka. Z tohoto hlediska je kritický také k velkým obchodním dohodám uzavíraným Evropskou unií se třetími zeměmi, díky nimž se dostanou k evropským zákazníkům mnohdy levnější konkurenční zemědělské produkty, ovšem z velkých dálek a za cenu značné uhlíkové stopy.
Podle Fialky je proto potřeba podporovat domácí zemědělskou produkci a potravinovou soběstačnost. Tímto směrem jde i aktuální strategie českého zemědělství do roku 2030 stejně jako návrh nové společné zemědělské politiky Evropské unie, která se zaměřuje na podporu udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti ochrany klimatu (k tématu si přečtěte více zde a zde).
Obal prodává
Udržitelná výroba a spotřeba potravin musí také dodržovat zásady dalšího trendu dnešní doby – „oběhové“ ekonomiky. Ta usiluje o to, aby materiály během svého životního cyklu ztrácely co nejméně na hodnotě a daly se znovu využít. A zde se dostáváme k balení potravin.
V tomto případě vytanou většině na mysli problematické plasty. Jak však upozornil Petr Šikýř ze společnosti EKO-KOM, která v ČR provozuje systém sběru a recyklace obalových materiálů, obecně zatracovaný plastový obal hraje v oblasti potravin důležitou roli. „Kvalitně zabalená potravina má delší trvanlivost, čímž se předchází vzniku potravinového odpadu,“ řekl Šikýř. Lze však ovlivnit kvalitu a množství obalového materiálu, jeho tříditelnost (tj. možnost oddělit jednotlivé složky obalu, povrchovou úpravu apod.) a recyklovatelnost tak, aby se minimalizovaly dopady na životní prostředí.
Problematiku obalů již upravuje bohatá česká i unijní legislativa. Existují také programy finanční podpory jako například program ministerstva životního prostředí na předcházení vzniku odpadů. Vedle toho se však k dobrovolnému omezování obalového odpadu zavazují i samotné obchodní řetězce – ať již vychází vstříc poptávce zákazníků nebo svému image společensky odpovědné firmy. Například společnost Tesco Stores si dala za cíl, že do roku 2025 budou všechny obaly u výrobků značky Tesco plně recyklovatelné nebo opakovaně použitelné.
„Vždy platilo, že obal prodává,“ prohlásil Eduard Muřický, předseda Rady Kvality a náměstek ministra průmyslu a obchodu na uvedené konferenci. „Ovšem stále častěji nebude možné prodávat zboží, a tedy ani potraviny, bez odpovědnosti za jejich obal.“
Skoro čtvrtina potravin skončí v koši
Trvale udržitelná potravina je ta, která se nevyhodí. Evropská komise odhaduje, že v Evropské unii se ztratí nebo vyplýtvá až 20% potravin. Každým rokem skončí jako odpad 88 milionu tun potravin, tedy závratných 173 kg na osobu.
V této souvislosti lze v České republice považovat za velký úspěch fungování potravinových bank. Právě jim mají obchody od roku 2017 povinnost nabízet své neprodané zboží. Po celé České republice funguje již patnáct bank, které každý den sváží potraviny z přibližně 800 obchodů a několika logistických center obchodních řetězců. Podle Veroniky Láchové, ředitelky České federace potravinových bank, se v roce 2018 takto i díky obchodům vybralo na 4.000 tun potravin v hodnotě 346 milionu korun, které podpořily na 100.000 lidí v nouzi. „U obchodních řetězců se setkáváme s opravdu vstřícným přístupem,“ pochvaluje si Láchová. „Jsme vzorem i pro Evropu.“
Některé obchodní řetězce činí i další kroky k tomu, aby snížily množství vyhozených potravin. Společnost Ahold Delhaize, která v ČR provozuje obchodní řetězec Albert, se v září veřejně zavázala k tomu, že do roku 2030 sníží svůj potravinový odpad o polovinu. Společnost Tesco Stores zase věnuje část potravinových přebytků jako krmivo pro zvířata. Podle výkonného ředitele Tesco Stores ČR Patrika Dojčinoviče mělo ještě před třemi roky Tesco roční potravinové přebytky ve výši 14,7 tisíc tun a z toho se 95% vyhodilo. Dnes je to ročně o tři tuny méně a z toho jde téměř polovina potravinovým bankám nebo zvířatům.
Image společensky odpovědného obchodníka
Podle již zmíněného průzkumu agentury IPSOS ovlivňuje 52% Čechů při rozhodování o nákupu skutečnost, zda se firma chová společensky odpovědně. A firmy to vědí. Vedle nakládání s obaly a potravinovým odpadem obchody postupně přijímají i další opatření, které jim zlepšují image společensky odpovědného prodejce. Více hledí na udržitelnou výrobu prodávaných potravin (požadují např. certifikace) a lokálnost dodavatelů. „Na našich třinácti velkoobchodech propojujeme místní gastronomii a nezávislé prodejny s lokálními farmáři, pekaři, mlékaři, řezníky, lahůdkáři či pivovary,“ popsala Romana Nýdrle, ředitelka komunikace Makro Cash&Carry ČR. „V kompetenci ředitele prodeje je i uzavírání zjednodušených „farmářských“ smluv.“
A obchody jdou ještě dál. Snižují také svou uhlíkovou stopu. Své vlastní solární elektrárny staví řetězec Lidl, Tesco chce do roku 2030 získávat z obnovitelných zdrojů 100% elektrické energie.
Udržitelně z pole až na stůl
Trvalá udržitelnost potravin zatím nemá svou vlastní samostatnou strategii. To se však má brzy změnit, minimálně na úrovni Evropské unie. Je to úkol pro novou eurokomisařku pro zdraví a bezpečnost potravin, Kypřanku Stellu Kyriakidesovou, jež by se měla se svými kolegy ujmout funkce 1. listopadu. Ta se chystá předložit novou komplexní strategii pro udržitelné potraviny „Farm to Fork“ – „z pole a chléva přímo na stůl“, jež má Evropanům zajistit na jejich talířích zdravé, bezpečné, dostupné potraviny při dodržení principů trvalé udržitelnosti. Strategie má být přímou součástí evropského „zeleného údělu“, který by měla do 100 dnů od nástupu do své funkce představit nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Helena Sedláčková
