Věřitelům definitivně došla trpělivost s vedením firmy Inekon Group. Kdysi ambiciózní česká společnost, která chtěla na světovém trhu uspět s dodávkami investičních celků pro průmysl a veřejnou dopravu, skončila po rozhodnutí Městského soudu v Praze v konkurzu.
Inekon Group vznikl v roce 1990, majitelem a hlavní postavou společnosti byl podnikatel Josef Hušek. Firma sice dosáhla jistých úspěchů při exportu tramvají do Spojených států, Ruska a zemí Balkánu, avšak nikdy se jí nedařilo dotáhnout do fáze realizace velké zakázky na stavbu cementáren ve Vietnamu, Iráku a Egyptě.
Rozhodující moment nastal, když UniCredit Bank v roce 2018 prodal stomilionovou pohledávku do rukou firmy Gomanold, která se specializuje na vymáhání dluhů. Pohledávky po splatnosti, i když jen v řádu statisíců či milionů korun, následně přihlásili i další věřitelé – dodavatelé tramvají a jejich součástí, ale také další obchodní partneři. Soud v prosinci 2018 rozhodl o úpadku Inekonu a tři měsíce později povolil řešení situace podniku formou reorganizace.
Věřitelé byli po dlouhé měsíce trpěliví a věřili slibům zástupců Inekonu, že dorazí záloha za projekt cementárny v Iráku a že zkrátka „zdroje budou.“ Až letos na konci května jim trpělivost došla. O úhradu pohledávky za majetkovou podstatou se krátce po sobě přihlásila Česká správa sociálního zabezpečení, Všeobecná zdravotní pojišťovna a Finanční úřad pro hlavní město Prahu.
„Vzhledem k tomu, že dlužník neuhradil po schválení reorganizačního plánu pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, a to ani v opakovaně prodloužené mimořádné lhůtě, a neuzavřel s věřiteli těchto pohledávek jinou dohodu, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 363 odstavce 1 písmena g IZ a přeměnil reorganizaci dlužníka v konkurs,“ uvádí se v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze čtvrtka 16. června, na které upozornila agentura ČTK.
Zakázky za miliardy korun? Zůstalo jen u slibů
Věřitelé už zřejmě začali mít pocit, že slibované velké zakázky v zahraničí jsou fakticky jen „vzdušné zámky“. Příkladem může být již zmíněný projekt stavby cementárny v iráckém Mawlawi v hodnotě 480 milionů eur. Inekon Group uváděl, že „v následujících týdnech“ obdrží první splátku ve výši 76,5 milionu eur. Jenže když to samé slibujete několik let a stále nic, tak se otázkou času, kdy pohár trpělivosti přeteče.
Ještě méně hmatatelné byly další slibované zakázky Inekonu v zahraničí, jako například stavba cementárny ve Vietnamu a africkém Togu či dodávky tramvají a výstavba tratí v Pákistánu, Kazachstánu a Mongolsku.
Ostatně rychlé splacení závazků sliboval Inekon věřitelům již krátce po zahájení insolvenčního řízení v srpnu 2018. „Inekon má uzavřené smlouvy na výstavbu cementáren v Egyptě a Iráku, u kterých je plánovaný zisk ve výši 500 milionů korun za každou zakázku,“ uvedl tehdy Inekon ve vyjádření pro Městský soud v Praze.
Josef Hušek si při dřívějším setkání s autorem článku, který v té době chystal text o insolvenci Inekonu, postěžoval na nezájem České exportní banky a státní pojišťovny EGAP. Ty totiž po roce 2013 prakticky přestaly podporovat velké kontrakty na export investičních celků z Česka. Po miliardových ztrátách z úvěrů na tureckou elektrárnu Adularya či na paroplynové elektrárny v Rusku se však opatrnosti ČEB a EGAP nelze příliš divit.
David Tramba
