Dostali jsme se do bodu jasného geopolitického soupeření, které možná připomíná dobu studené války. Je tu ale jeden velký rozdíl, upozornil na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Technologie a obranná strategie České republiky analytik Asociace pro mezinárodní otázky a vedoucí strategie TRL Space Systems Petr Boháček. Zatímco dříve NATO dominovalo, teď je technologická, strategická i politická nadřazenost i jednota v řadě ohledů oslabená. „Řešením mohou být technologie,“ dodal.
„Když se bavíme o NATO a jeho silné a slabé stránce, tak si musíme uvědomit, že to je svazek dvou stran, který je velmi asymetrický, jedna ze stran je velice slabá. Mluvím o Evropě,“ zahájil na sympoziu analytik. Přitom ta měla podle něho spoustu šancí vybudovat v rámci EU pilíř NATO, a to přes různé bezpečnostní krize od roku 2015. „Tedy od dob migrační krize, vln teroristických útoků, první invaze na Ukrajinu, přes prezidentství Donalda Trumpa. Jenže kroky nebyly dostatečně intenzivní,“ připomněl Boháček s tím, že o to se snaží Evropa až teď – být mnohem radikálnější.
Jediné měřítko, podle kterého se dnes dá hodnotit, jak dobré kroky činí, je to, jestli se Evropě i Spojeným státům podaří docílit toho, že z Ukrajiny odejde i poslední ruský voják. „A tam rozhodně nemáme jasnou odpověď. A nepřijde dnes ani zítra. O výsledku se bude ještě dlouho rozhodovat,” zdůraznil. Evropa jednoduše řečeno není schopná v současné době sama se postavit za svou hlavní bezpečnostní hrozbu, což je východní křídlo, proto musí spoléhat na USA. Jenže na druhou stranu, v kontextu dalšího potencionálního prezidentství Donalda Trumpa a toho, co svět už zažil v minulosti, by nebylo podle něho zodpovědné se dlouhodobě a strategicky na Spojené státy spoléhat.
„Jedna z věcí je, že se ve válce, která probíhá na Ukrajině, snaží Evropa zvyšovat výrobní kapacity, aby mohla dodávat. Nicméně její schopnost poskytovat podporu z hlediska materiálů a techniky má pořád obrovské mezery. „Nabízí se sice další cesta a to větší využití nových technologií jako nástroje, který bude schopný čelit válečné mašině Ruska, ale i v tomto ohledu Evropa v posledních letech dramaticky zaostává. Ze všech velkých technologických firem žádná není z Evropy. Nemůžeme mluvit o tom, že jsme inovativní tygři,” zdůraznil Boháček.
Příkladem je podle něho kosmický sektor. Evropa nemá žádnou spolehlivou raketu a musí se spoléhat na vynášení čehokoliv do vesmíru ze Spojených států, podotkl. A zároveň také připomněl, že většina dotací a podpůrných programů i na vývoj obranných technologií končí u velkých firem a konsorcií, které mají pak v rukou ten největší nástroj, jak ovlivnit vypisování takových výzev. Je potřeba si ale uvědomit, že vzhledem k tomu, že 50 % zaměstnanosti Evropy představují malé a střední podniky, které jsou obecně zdrojem inovací a konkurenceschopnosti, Evropa pak není schopná technologicky čelit, nebo nějakým způsobem řešit hlavní technologické či bezpečnostní výzvy.
Pokud Boháček analyzuje pozici České republiky v rámci EU, pak konstatuje, že ta je v několik posledních měsících naprosto zásadním aktérem z hlediska války na Ukrajině. „Myslím, že máme být na co hrdí. Z hlediska dodávání potřebné techniky i politické podpory,” zdůraznil.
Nicméně nelze podle něho očekávat, že ČR bude schopna mít takové přínosy dlouhodobě, řadu let. „Už z důvodu toho, že jsme středně malá země, tak i z důvodu toho, že zde není tak velké odhodlání,” dodal s tím, že řešením mohou být ale opět technologie. Sice asi nikdy, jako středně malá země, nebudeme mít podle něho několik těžce mechanizovaných brigád, které Česko bude moci jako spojenecký závazek přislíbit a podpořit tak bojeschopnost aliance. Může si ale podle něho vybrat několik malých a velice účinných technologií, které budou zvyšovat náš přínos a budou přímo řešit problémy, které například vidíme na Ukrajině,” vysvětlil Boháček.
A zmínil rovnou několik příkladů. Například satelitní obrázky, které obletěly svět ještě před tím, než propukla invaze. Tedy v době, kdy veřejnost ještě netušila a možná ani nechtěla, že se něco takového opravdu stane. Vojenské jednotky a odborníci ale měli jasno. A revoluce z hlediska používání satelitních snímků, která na Ukrajině proběhla, měla několik dopadů. První je podle něho ten, že snímky s třiceticentimetrovým rozlišením se staly de facto normou. Jsou komerčně dostupné, dodávají je soukromé firmy a už nejsou limitované pouze některým ozbrojeným jednotkám a armádám na světě. „To samozřejmě zvýšilo jejich atraktivitu. Ovšem neznamená to, že všichni najednou mohli využívat satelitní snímky s třiceticentimetrovým rozlišením. Objevily se jiné bariéry pro takto základní a důležitou technologii.
„Například to, že pokud si neprodukujete vlastní snímky, tak nemáte vždy jistotu, že je vůbec dostanete. A to se projevilo i na Ukrajině, která neměla, a to i přes smlouvy a dohody, přístup k snímkům, které si předplatila. Z řady důvodů, ať politických či bezpečnostních, ať ze strany USA, či Francie. „Tady se ukázalo, že pokud nemáte vlastní snímky, nemůžete se spolehnout na ostatní, že vám je v čase krize vždy spolehlivě dodají,” uvedl.
Podle analytika je řešením mít svůj vlastní prostředek, který takové snímky umí generovat. Ale ani to není z hlediska technologií jednoduché a dostupné. Je to stále věc omezená na několik zemí, které jsou schopné stavět takto velké satelity, které dodají dobré rozlišení. Druhou bariérou je cena. Z hlediska cenové dostupnosti je nákladnější si snímky kupovat. Ale stavba jednoho satelitního prostředku, který je schopný takové snímky dodat, je také velice nákladná a může být v řádech stovek milionů eur. Zároveň se z něho stává i ten nejjednodušší a největší cíl pro nepřítele, zvláště pokud si například menší země může dovolit jenom jeden.
Dalším rizikem, jak Boháč připomněl, je blokace GPS signálu pro drony. Tato skutečnost byla vidět hned na začátku ukrajinské války, kdy tímto způsobem proběhla řada útoků proti satelitům. Nebo například nahackování firem, které pro ukrajinskou armádu dodávaly komunikace. „Důležitost satelitních snímků byla samozřejmě klíčová nejenom pro pozorování země, ale i pro zprostředkovávání komunikace,” podotkl Boháček. Bez satelitních technologií by celý obrázek jinak mohl vypadat úplně jinak, dodal.
Hrozbou pro využívání satelitních snímků je však i kosmická tříšť. Na oběžné dráze je přes 130 milionů úlomků, které mají velikost menší než centimetr, ale jelikož se pohybují rychlostí 27 tisíci km/hod, tak mohou samy tyto úlomky zničit a řekněme vyřadit jakýkoliv prostředek na oběžné dráze. „Nemáme ale kapacity, nejenom jako Česko, ale ani jako západní svět, monitorovat všechny tyto úlomky, tedy to, co přesně se děje na oběžné dráze,” připomněl. To nese spousty rizik, a nejenom těch, které vychází z kolize, možná i neplánované, s těmito úlomky. Patří tam také neschopnost monitorovat cizí satelity, které se mohou přiblížit k nějakým jiným cílům, klíčovým pro ozbrojené složky.
Připomněl, že Rusko demonstrovalo tuto schopnost už v roce 2015, kdy bylo schopné se přiblížit k jinému satelitu a z jednoho objektu vyslat další objekt, který ten zmíněný satelit, konkrétně špionážní satelit USA, nějak monitoroval. „Na oběžné dráze, kde se všechno pohybuje rychlostí 27 tisíc km/hod, jsou jakékoliv manévry jsou velice komplikované a složité a takovéto přiblížení bylo opravdu demonstrací síly a schopnosti klíčové satelity nějak zastínit, vyřadit,” zdůraznil.
Do této kategorie spadají i další technologie, byť civilní, které se dají využít k zaslepování satelitů. Tedy aby nemohly pozorovat co se děje nad nějakým konkrétním územím.
Spojené státy už delší dobu mluví například o tom, že Čína využívá pozemní lasery k tomu, aby zaslepila různé senzory a optické kamery satelitů, které prolétávají nad nějakým konkrétním územím. To je podle analytika jeden z příkladů, kdy satelity mohou být ne nutně vyřazeny trvale, ale alespoň nějakým způsobem mít omezenou funkčnost. „Možná to zní, že to jsou technologie, které může ovládat Rusko, Čína, možná některé evropské země a USA, ale jsou to technologie, které jsou stále víc a víc klíčové pro jakoukoliv zemi a stále více i pro země východního bloku. Ty budou totiž potřebovat dlouhodobě vědět, co přesně se děje na východním křídle,” uvedl.
Zdůraznil pak, že i malý satelit je schopen dodat jeden a půl metrové rozlišení. Je navíc jeho výhodou, že je méně nákladný, a tak se z něj stane věc, která je rychle nahraditelná. A nemusí se do něj soustředit veškeré dostupné prostředky. Nestane se z něj podle Boháčka tak velký cíl, který je pak jednoduché sestřelit.
Ale i tak je to satelit, který v sobě má zabudovanou ochranu a šifrovanou, kyberneticky zabezpečenou komunikaci. „Stavíme ho i v TRL space a poletí příští rok. A je to satelit, který dodáváme komerčním zákazníkům i v jiných částech světa,” uvedl.
Jeden satelit ale samozřejmě nemůže nic jednoduše vyřešit. S nim lze sice podle něho za 14 dnů pokrýt zem určitým způsobem, ale nevyřeší to všechny potřeby určité země, protože pokrytí není ideální a bude stále záviset na poskytování, nebo akvizici snímků od dalších dodavatelů.
Řešením jsou podle něho ale takzvané konstelace několika satelitů. Vyšle se jich řada a ty už jsou pak schopny pokrýt za 14 dnů kompletně území Evropy nebo světa tak, aby zde nebyly žádné díry v tom, co uživatel chce vidět. Podle analytika jsou takové technologie navíc cenově dostupné, což znamená, že jsou i jednoduše nahraditelné, tedy aktualizovatelné s novými technologiemi. „A pokud se stanou obětmi nějakého útoku, tak není zase tak náročné je nahradit. Protože celá služba nevypadne ven a je stále dostupná,” dodal Boháček.
Podobně to dnes funguje i u dronů. Jejich velké využití je vidět na Ukrajině. Rusko jich využívá ve velké míře a otázka zní, jak se jim bránit. Nepoužívají se jich totiž jenom jednotky, ale desítky, možná i stovky.
Proti takovým technologiím v Čechách vyvíjí jeho firma další nástroje, například laserové zařízení. To je schopné množství takovýchto zařízení identifikovat. Jak na zemi, při případném útoku několika desítkami dronů, tak na oběžné dráze, kde takový útok může být z hlediska cíleného využití některých úlomků, či cíleného přiblížení nepřátelských satelitů. „A tím se tato technologie, která se v ČR vyvíjí, dostává do popředí.
Vyvíjený laser, který bude mít schopnost v budoucnu detekovat objekty na oběžné dráze, zaplní mezeru ve znalosti objektů na ní. Ať už to jsou úlomky, nebo některé nepřátelské satelity, které pro nás mohou být hrozbou, doplnil.
Zároveň bude tento laser validovat i využití hyperspektrální kamery, která dodá v dostatečném rozlišení rozpoznání zamaskovaných objektů, změnu v krajině, přesuny jednotek anebo další informace o pohybu nepřítele. „Satelity jsou cenově dostupné a jde o technologii, která vzniká v ČR a vyvíjíme ji ve firmě, která je 100% vlastněná českými právnickými osobami. A díky tomu, že jako komerční firma vyvíjíme i pro zákazníky po celém světě, nepotřebujeme nějaké velké investice do vývoje a rozvoje těchto technologií, protože validujeme a vyvíjíme už pro komerční zákazníky,” doplnil Boháček.
Jde podle něho o velkou výhodu, ale také to vyžaduje dlouhodobou práci, komunikaci a utváření vztahu mezi soukromým sektorem a českými institucemi, ať už vojenskými, armádními či ministerskými. „Musíme pochopit kam jako soukromý sektor směřujeme a jak se můžeme sladit tak, abychom vyvíjeli a dodávali nástroje, které by zvýšili obrany schopnost ČR,“ dodal Boháček na závěr.
Monika Ginterová
