Zemědělský svaz plánuje informační kampaň na podporu českého ovoce a zeleniny. Tedy sektoru, v němž je Česko dlouhodobě nesoběstačné. Od větší informovanosti českých spotřebitelů si zemědělci slibují větší tlak na obchodníky, aby na svých pultech nabízeli více českého ovoce a zeleniny. Pěstitele však nezachrání jen poučený zákazník. Potřebují investovat do moderních skladovacích prostor nebo závlah, na polích se neobejdou bez pracovní síly ze zahraničí.
Rok 2021 byl Valným shromážděním OSN vyhlášen za rok ovoce a zeleniny. Organizace tím chce upozornit na význam ovoce a zeleniny ve výživě a zdraví člověka. Osvětu chtějí v této souvislosti šířit i domácí zemědělci. Pod vedením Zemědělského svazu plánují po celý rok českou veřejnost na sociálních sítích a v časopisech vždy v době sklizně informovat o deseti vybraných druzích ovoce a zeleniny. „Chceme spotřebitele vzdělat a informovat o tom, proč by měli jíst ovoce a zeleninu. Zároveň tím chceme zvýšit atraktivitu jejich pěstování a podpořit naši soběstačnost, která je v tomto sektoru velice nízká,“ řekl včera novinářům na tiskové konferenci mluvčí Zemědělského svazu Vladimír Pícha.
O české potravinové soběstačnosti – nebo spíše nesoběstačnosti – se ještě nedávno hojně mluvilo v souvislosti s poslaneckým nápadem na zavedení povinných kvót na prodej českých potravin v obchodech. Návrh nakonec neprošel, nicméně téma se více dostalo do povědomí veřejnosti a zemědělci toho nyní chtějí využít. Od větší informovanosti českých spotřebitelů si tak slibují především větší tlak na obchodníky, aby na svých pultech nabízeli více českého ovoce a zeleniny. „Český zákazník chce české zboží a řetězec udělá vše pro to, aby to zboží pak i dodal,“ tvrdí Petr Hanka ze Zelinářské unie Čech a Moravy.
Každý Čech již přišel o svůj ovocný strom
Česká soběstačnost v sektoru ovoce a zeleniny nedosahuje ani 50 procent. Výjimkou jsou zmíněná jablka, kde se pohybuje kolem 75 procent. Velmi úzce to souvisí s dlouhodobým poklesem produkčních ploch. Podle Martina Ludvíka z Ovocnářské unie zmizelo z české krajiny za posledních třicet let více než deset tisíc hektarů ovocných sadů, to je zhruba 42 procent ploch. „Jenom u profesionálních pěstitelů je to více než deset milionů stromů. Každý obyvatel této země tak přišel o jeden svůj ovocný strom,“ říká Ludvík.
Například česká jablka tak vystačí letošní tuzemské poptávce jen po dobu dvou či tří měsíců. Na skladech jich je nyní zhruba 13 tisíc tun, do nové sklizně však budou čeští zákazníci poptávat zhruba 30 tisíc tun. Více než polovinu z tohoto množství bude tedy nutné dovézt. Významně se tenčí i zásoby naskladněné zeleniny, už jen několik pěstitelů má na skladech českou kořenovou zeleninu a cibuli, zbytek se dováží. Domácí produkce dokáže celoročně dodávat jen skleníková rajčata, i ta však stačí pokrýt jen kolem deseti procent spotřeby.
Zahraniční obchodníci podle Hanky dobře vědí, kdy jsou české sklady prázdné. A pak zvyšují ceny dováženého zboží. Ukázalo se to například vloni, kdy v červnu a červenci vystoupaly ceny jablek – tehdy již dovážené – na historicky nejvyšší ceny, podle ČSÚ kolem 50 korun za kilo. „Opakuje se to každý rok,“ tvrdí Hanka. „A vede to k tomu, že zelenina a ovoce přestávají být dostupné pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. A to považujeme za velký problém,“ dodává.
Začarovaný kruh: odbyt, cena, skladovací prostory
Je to tak trochu začarovaný kruh. Aby se zemědělci vyplatilo navýšit produkční plochu, potřebuje mít jistotu odbytu a slušné ceny. Pokud bude mít vyšší produkci, musí ji mít ale také kde – ideálně celoročně – uskladnit.
Podle Petra Hanky prodávají zelináři obchodním řetězcům zhruba za poloviční cenu, než jakou zaplatí zákazníci v obchodech. Kromě obchodních marží prodejců je podle něj na vině i patnáctiprocentní daň z přidané hodnoty, která je zdaleka nejvyšší ve srovnání s ostatními státy. Hanka nicméně ocenil, že oproti minulosti se chování řetězců vůči pěstitelům přeci jen změnilo. „Pamatuji doby, kdy nám ze zásady platili nižší cenu než za dovoz ze zahraničí s tím, že nemáme náklady na dopravu. Přitom pokud jsme my chtěli dodávat do zahraničí, museli jsme nabízet nižší až dumpingové ceny. Díky českému zákazníkovi, který začíná dbát na původ potravin, dostáváme dnes cenu srovnatelnou, i vyšší,“ uvedl.
Zemědělci nicméně dodávají, že nepotřebují ani tak vysokou cenu za své zboží jako jistotu odbytu. Velké obchodní řetězce však příliš neumí nakupovat malé objemy od lokálních prodejců. Přitom například pěstitele ovoce tvoří ze dvou třetin malé rodinné farmy, ty ale nedokáží zaručit vyšší objemy dodávek v krátkém čase. „Lokální producent musí zavážet do určitých prodejen nebo do regionálního distribučního centra. Kromě ceny, nabídky a kvality jde tedy i o to, kdo je schopen to uzásobit,“ popisuje Martin Ludvík a dodává: „Pokud sklízíte, a zároveň musíte prodávat, jste navíc závislý na počasí, tak to může být problém.“
Obchodní řetězce navíc požadují, aby pěstitelé dodávali co nejdéle – například v případě jablek ideálně od sklizně do sklizně. To se však neobejde bez dostatečných a moderně vybavených skladovací prostor. Zejména u zeleniny je to podle Hanky přímo fatální problém. „Chybí několik tisíc tun skladovacích kapacit,“ upozorňuje.
V případě ovoce je situace lepší, nicméně i tak existující sklady potřebují modernizovat. V tom by podle Ludvíka mohlo pomoci aktuálně vyhlášené 12. kolo příjmu žádostí z Programu rozvoje venkova 2014-2020. Zaměřuje se totiž právě na posílení soběstačnosti v sektoru ovoce a zeleniny, včetně budování skladovacích prostor. „To je správný směr,“ komentuje to Ludvík. „A spolu s tím potřebujeme nakopnout nové výsadby a zvýšit produkci,“ dodává.
České zemědělství potřebuje změnu
Podle Petra Hanky je však třeba se dívat i obecně na koncepci českého zemědělství. „Je otázka, zda chceme mít na polích řepku a energetické plodiny, nebo lidi v krajině. Jestli chceme mít pod kontrolou kvalitu zeleniny, kterou často jíme bez tepelné úpravy.“ Podle něj se ročně do Česka doveze ve 120 tisících kamionech zhruba 600 tun zeleniny. „Celá čtvrtina z toho však pochází ze sousedních států – Německa, Polska, Slovenska a Rakouska. Dalších 50 tisíc tun kořenové zeleniny nebo zelí se dováží z Holandska. To je zelenina, kterou dokážeme vypěstovat i u nás,“ upozorňuje.“
Martin Ludvík se domnívá, že v rámci nového programového období společné zemědělské politiky je prostor pro větší podporu sektoru ovoce a zeleniny. Zdaleka však nejde jen o finanční dotace na citlivé komodity nebo budování skladů. Pěstitelé potřebují zaměřit podporu i jinými směry. „Jsme závislí na sezónní pracovní síle ze zahraničí, musíme ji sem umět snadno dostat. Musíme budovat závlahy a zajistit přístup k vodě. Potřebujeme také investovat do toho, abychom dokázali odolat například jarním mrazům nebo krupobitím,“ dodává na závěr.
Helena Sedláčková
