Stoprocentní rozšíření výrobních kapacit pivovaru Golden Prague na roční výstav 3.000 hl čeká skupinu českých investorů, kteří se před lety rozhodli postavit první český pivovar v ekvádorském městě Cuenca. Důvodem je nedávné zalistování jejich lahvového piva do tamní největší sítě supermarketů Supermaxi.
Zhruba před měsícem se skupině českých podnikatelů, kteří v roce 2017 otevřeli svůj pivovar Golden Prague v Ekvádorském městě Cuenca, podařilo dosáhnout zalistování do tamní největší sítě supermarketů Supermaxi. „Celkem mají 140 supermarketů a pro nás to znamená závazek, že dokážeme dodávat pivo v potřebném množství. Proto jsme se rozhodli, že budeme rozšiřovat kapacity o 100%. Celkový výstav by tak měl stoupnout na 3.000 hl ročně,“ říká Martin Smetáček, který je jedním z osmi podílníků a zároveň generálním ředitelem.
Rozšíření provozu vyjde na zhruba 80.000 amerických dolarů a i s potřebným dovybavením počítají čeští podnikatelé na jihu Ameriky s investicí ve výši 200 tisíc dolarů, kterou pokryjí z vlastní kapsy. „Pivovar a věci okolo pro nás nejsou existenční záležitostí. dáváme do toho své peníze a část zisku,“ vysvětluje Smetáček.
„Jsme největší přímý investor v Ekvádoru a tuto investici zvládneme ze svých prostředků. Už dřív jsme počítali s tím, že výrobu můžeme rozšiřovat, takže vlastně vynucený přesun pivovaru na okraj města, který si vymohly úřady se ukazuje jako výhoda. My jsme původně chtěli minipivovar s hospodou, ale to neprošlo přes místní úřady. Pivovar byl pro ně výroba, která nemůže být v centru města,“ vysvětluje Smetáček, který se na několik dnů ocitl v Praze. Pivovar v současné době produkuje 8.000 litrů piva měsíčně. Asi 4.000litrů, což je 80 klasických „kegů“, tedy 50l sudů, jde do hospody a zbytek na prodej. Zajímavostí je, že se české pivo uvařené v Ekvádoru stáčí do českých lahví. „Je paradoxní, že pořídit si půllitrové lahve z České republiky a dovézt je na jih Ameriky je levnější, než koupit místní třetinkové lahve,“ osvětluje Smetáček.
Zalistování do sítě supermarketů je podle Smetáčka velkým úspěchem, protože dosud v nich byly spíše americká piva. „Chceme otevřít trh ve druhém největším městě Ekvádoru – Quitu a vytvořit tam franšízu restaurace. Už jednáme s jedním Evropanem o tom, že by do toho šel s námi,“ nastiňuje plány Smetáček. ¨
Z České republiky jsou také všechny suroviny, kromě kvasnic a vody. Americké chmely, které jsou přidávány do některých piv typu ALE, kupují čeští pivovarníci od německého distributora. „Chmel poloraný červeňák, který je pro české pivo typický a další místní chmely, které označujeme jako bohemia chmely posíláme jednou za rok kontejnerem z České republiky,“ vysvětluje Smetáček. Ekvádor má podle něj jednu velkou výhodu pro jeho byznysový obor. „Ještě loni byla 37% daň na dovoz sladu z ČR, dneska je to nula. Ekvádor uzavřel dohodu o volném obchodu s EU a tím se i nám značně ulevilo,“ říká s úsměvem ve sluncem zalité Malostranské besedě nad půllitrem Prazdroje.
I některé technologie pivovaru jsou z České republiky. Především ty složitější. Tanky a další nerezové součásti je výhodnější koupit v Číně a přímo na místě upravit. Zkušenosti s tím čeští podnikatelé mají jak z výstavby první části pivovaru, tak z předchozího působení některých z nich. Jeden z akcionářů Tomáš Fencl je bývalý spolumajitel a sládek pivovaru Lobeč.
Dalším, a podle Smetáčka velice důležitým, předpokladem pro úspěch, je účast českého sládka. Právě při svém pobytu v Praze se sešel s několika kandidáty, kteří by chtěli do Ekvádoru vyjet. „Sládka máme vždy na rok a pak se vrací do republiky a přijede další. Podle mne je to pro ně skvělá zkušenost, která je posune zase dál,“ míní Smetáček.
O tom, že kromě technologií se vyváží i sládci jsme podrobně psali v textu Česko nevyváží jen pivo, ale celé pivovary a také sládky
Jiří Reichl
