INZERCE

Muži průměrného vzrůstu s nasazenou přilbou nejsou schopni ve stísněných podmínkách sedět vzpřímeně. Foto: CZ DEFENCE

Česká armáda: Ve stínu nákupu bojových vozidel pěchoty se chystá pořízení tisícovky pick-upů. Jsou dostačující?

Zatímco se pozornost veřejnosti i médií soustředí na nákup dvou stovek pásových bojových vozidel za 52 miliard, v současné době kulminuje podáváním nabídek soutěž, která ovlivní každodenní provoz armády daleko víc: nákup více než tisícovky osobních terénních aut jako náhrady za zastaralé sovětské UAZy a britské LR Defendry. Právě těmito vozidly budou vojáci jezdit po silnicích i v terénu na služební cesty, cvičení, ale zřejmě i do zahraničních misí. Projekt však trpí všemi typickými neduhy armádních nákupů.

Problémem armádních nákupů je změna zadání za pochodu. Armáda původně požadovala osobní offroady s uzavřenou karosérií. Na ně v druhé polovině roku 2019 vyhlásila soutěž. Kvůli řadě technických nejasností v zadání se na nákupčí ministerstva obrany sesypala hromada dotazů od soutěžících firem, mezi kterými byla i otázka, zda je možné se přihlásit i vozidlem kategorie pick-up, tedy malým náklaďákem. Úředníci Ministerstva obrany odpověděli, že ano, ale tím de facto změnili předmět soutěže a radši ji zrušili. Letos byla tedy vyhlášena soutěž nová, ve které je předmětem poptávky pouze vozidlo pick-up. Celý projekt ale dál nese název AOT (automobil osobní terénní), zatímco pick-up dle klasifikace není osobní automobil, ale nákladní užitkové vozidlo.

Dalším systémovým nedostatkem je, že zadání spíš než vlastnosti, které má vozidlo plnit (třeba tuhost karosérie a průchodnost terénem), navrhuje konkrétní technické řešení, čímž automaticky dochází k eliminaci potenciálních soutěžících a bohužel i moderních technických řešení. Armáda definuje, že vozidlo musí mít rámový podvozek a pérování zajištěné listovými či vinutými péry. Tím eliminuje modernější řešení samonosné karosérie s odlišným, např. hydropneumatickým odpružením. Právě toto řešení je nejmodernější. Navíc je prokazatelně je stejně odolné a vhodné do terénu jako rámový podvozek s klasickým pérováním.

Dalším neduhem armádních nákupů pozemní techniky je neochota k reálnému testování vozidel v rámci tendru. Armáda v roce 2017 udělala ve Vyškově show pro výrobce nejrůznějších terénních vozidel, na které se sešly automobily od SUV jako Škoda Kodiaq až po skutečné armádní offroady jako Mercedes G nebo Jeep J8. Jednodenní show ale nemá nic společného se skutečným testováním vozidel a různých scénářů, jak budou použity. Vojáci by možná ochladli v touze po pick-upech, pokud by vyzkoušeli, zda se do kabiny pick-upu vůbec vejde pětice vojáků se zbraněmi. Jak ukázal test zveřejněný na webu CZ Defence, pick-upy jako malé náklaďáky paradoxně znamenají málo místa pro posádku, ale i pro náklad, protože ložná plocha je krátká a pevně oddělená od kabiny a nevejde se na ní předmět delší než zhruba jeden a půl metru. Reálné testování pick-upů ale součástí armádního výběrového řízení bohužel není.

Zbývá kategorie problémů, pro které lze snad použít s nadsázkou označení nepochopitelné. Vojáci s výjimkou ABS a dvou čelních airbagů nepožadují žádné moderní bezpečnostní systémy, přestože vědí, že nakupovaná vozidla většinu kilometrů urazí v běžném silničním provozu. A nejen to: Zadání je takové, že pokud výrobci moderní bezpečnostní systémy do vozidel standardně dávají, musí je deaktivovat. Úsměvné je to například u požadavku vypnout detektor alkoholu v dechu posádky (toto není vtip, takový požadavek je skutečně součástí zadání), ale nebezpečné třeba u elektronického stabilizačního systému (to bohužel také není vtip, ale reálný požadavek).

Průměrně velcí vojáci vzrůstu s přilbou nejsou schopni ve stísněných podmínkách sedět vzpřímeně. Foto: CZ Defence

Celkově shrnuto: Požadavky armády na pick-upy s desítky let starou koncepcí podvozku a s absentujícími bezpečnostními prvky odpovídají tomu, jako kdyby v kategorii středních náklaďáku místo nových tatrovek chtěli nakoupit Pragy V3S z novovýroby. Je pravda, že ve výsledku může nákup zastaralých vozidel tímto stylem ušetřit pár set miliónů korun. V porovnání s pořízením nových bojových vozidel pěchoty za 52 miliard se přitom jedná o úsporu zcela bezvýznamnou a na nesprávném místě. Osobní terénní automobily budou zajišťovat běžný provoz armády desítky let. Navíc za za rok najezdí v průměru víc kilometrů než bojové vozidlo pěchoty za celou dobu životního cyklu. Při jejich výběru by se tedy mělo ještě více dbát na to. aby vojáci dostali to, co skutečně potřebují a hlavně, co při své službě nejen v České republice, ale především v zahraničních misích ocení z hlediska praktičnosti.

 

 

Jiří Reichl