Středa, 25. května, 2022

Černá, ne zelená elektřina. Jak drahý plyn a slabý vítr vrátily uhlí dočasně zpět do hry

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Další střípek do složité mozaiky příčin růstu cen elektřiny v loňském roce přidal tým analytické firmy Ember. Její data ukazují, že v listopadu a prosinci klesla vinou nepříznivých podmínek výroba z obnovitelných zdrojů. Výpadek musely vykrýt plynové a uhelné elektrárny, což vytáhlo cenu elektřiny nahoru.

Zásadní graf z této poměrně obsáhlé analýzy ukazuje vývoj po jednotlivých měsících loňského roku. V prvním pololetí vše vypadalo jako vzorový příklad z knihy o energetické transformaci. Výroba z obnovitelných zdrojů rostla, naopak se snižovala produkce elektřiny z uhlí, jaderné energie a většinou i ze zemního plynu.

První změnu přineslo zdražení zemního plynu na evropských burzách, což toto palivo doslova diskvalifikovalo ze hry. Od července tak využití plynových elektráren výrazně kleslo, výpadek jejich výroby pokryly podle možností obnovitelné zdroje a uhelné elektrárny. Tento moment byl podle analytiků Emberu výjimečný. Vývoj nabral zpětný chod a uhlí začalo posilovat na úkor zemního plynu.

Meziroční vzestupy a poklesy výroby různých typů elektráren. Zdroj: Ember

Třetí fáze nastala v listopadu a prosinci, kdy se potkaly nepříznivé podmínky pro větrné a solární elektrárny na jedné a rostoucí spotřeba elektřiny vlivem chladné zimy a ekonomického oživení na druhé straně. Tady už země Evropské unie neměly na výběr a musely zapnout co nejvíc uhelných a plynových bloků – bez ohledu na náklady. Extrémní růst ceny zemního plynu a emisních povolenek se krutě promítl do cen elektřiny.

Drahý plyn přišel o pozice

Ve výsledcích za celý rok však zemní plyn ztrácel podíl. Největší pád se podle analýzy Emberu odehrál v Nizozemsku (o 24 procent mezi lety 2021 a 2019), Španělsku (o 18 %), Belgii (o 17 %) a Francii (o 14 %). Naopak největší nárůst výroby v uhelných elektrárnách se odehrál v Polsku, a to o 8 miliard kilowatthodin (tedy o 7 procent). Polsko se tak od srpna 2021 znovu zařadilo mezi exportéry elektřiny; v předchozích více než čtyřech letech bylo v pozici dovozce. Významnější růst výroby z uhlí se odehrál také v Irsku, Dánsku a Francii.

Rozsah této „uhelné kontrarevoluce“ mohl být ještě vyšší, pokud by v minulých letech nedošlo k odstavování vysloužilých uhelných elektráren. Ember připomíná, že jen ve Španělsku odstavili během dvou let 6500 megawattů výkonu uhelných bloků, v České republice, Itálii, Portugalsku, Rumunsku a Řecku to bylo od 1000 do 2000 MW vyřazeného výkonu. Portugalsko se loni stalo čtvrtou evropskou zemí (po Belgii, Rakousku a Švédsku), které se spalováním uhlí v elektrárnách zcela skoncovalo.

Změna výroby elektřiny z různých zdrojů mezi lety 2021 a 2019 podle zemí. Zdroj: Ember

Na změnu trendu, tedy posilování role uhelných elektráren na úkor plynových, upozornil Ekonomický deník (na základě dat firmy Ember) již loni v říjnu. Tento trend bude nejspíš jen dočasný a délku jeho trvání lze odhadnout. Pokud se na energetických burzách udrží dnešní poměr mezi budoucí cenou uhlí, plynu a emisní povolenky, tak by výroba elektřiny z plynu měla být výhodnější než z uhlí od roku 2024 dále.

Jaderná energie na ústupu

Jaderná energetika ztrácela v minulých letech pozice kvůli trvalému odstavování reaktorů v Německu a Švédsku a také technickým potížím a opravám ve francouzských elektrárnách. Objem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů mezi lety 2021 a 2019 ve většině zemí rostl, neplatí to však v případě Německa. To se muselo loni s ohledem na špatné podmínky, hlavně slabý vítr, smířit s pětiprocentním propadem výroby zelené elektřiny – navzdory dalšímu přírůstku výkonu větrných a solárních elektráren.

Navzdory výše ventilovanému pesimismu obsahuje analýza Emberu i špetku naděje. Emisní intenzita evropské elektroenergetiky dál klesá, konkrétně z 253 gramů CO2 na vyrobenou kilowatthodinu v 2019 na 241 gramů/kWh loni. Výraznější pokles se odehrál ve třech zemích – v Nizozemsku, Řecku a Portugalsku. Česko zatím statistiku kazí: s poměrem 403 gramů/kWh jsme pátí nejhorší v Evropské unii (a jen když přidáme Estonsko, které ve studii chybí).

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter