Byznysmen Petr Rusek chce společnosti vrátit, co od ní dostal. Proto jde do krajských voleb

Petr Rusek s výrobkem jeho firmy Composite Components pro TATRU. Maska pro nákldaďák je nejviditelnějším symbolem vozu. Do kolečka uprostřed přijde logo kopřivnické automobilky. Rusek se dušuje, že za "kšeft" od Tatry nemůže. "Nebyl jsem u těch jednání, abych nemohl být nařčen z podjatosti," říká.

Zkušený byznysmen Petr Rusek chce po řadě úspěšných misích v továrnách jako je TATRA nebo DAKO pomoci také v politice. Oslovují ho politické názory Václava Klause ml., proto mu před několika měsíci napsal mail, že nabízí svou pomoc. Dnes je na koaliční kandidátce Trikolóry a Soukromníků v Pardubickém kraji. Podle Ruska je  hlavním problémem kraje nedostatečná dopravní dostupnost a skomírající venkov. „Musíme zajistit, aby lidé na venkově měli obchody, aby existovaly fungující hospody a aby se zemědělci uživili. Nestačí pěstovat řepku,“ říká muž, který sám v jedné z malých obcí bydlí a považuje se za obyčejného vesničana.

Petr Rusek je neobyčejně charismatickým podnikatelem, který má rád svůj klid v malé vesnici, kde chová slepice a nedávno k nim dostal kohouta, z čehož má podle svých slov velkou radost. Na volném prostranství své továrny Composite Components v Chocni, kde pracuje 170 zaměstnanců, chová menší stádo Skotského náhorního skotu. Za pracovním stolem je o sklo opřené logo TATRA, které se skví na maskách nákladních vozů z Kopřivnice.

Petr Rusek má ve své pracovně v Composite Components logo Tatra. Ostatně – jeho firmy pro TATRA TRUCK vyrábí tu nejviditelnější část – masku. Foto: ED Jiří Reichl

Petr Rusek ji považuje za své třetí dítě (po dvou synech). Přesto nedávno odešel z exekutivní funkce kopřivnické továrny, ale zůstává předsedou  dozorčí rady. O jeho přístupu k továrně svědčí také to, že stále používá staré vizitky „předseda představenstva“. Slovo představenstva škrtne a napíše „dozorčí rady“.  „Je to skoro stejné, tak proč vyhazovat vizitky, které stály nějaké peníze, když to udělá stejnou službu,“ říká s až klukovským úsměvem.

Až do svých 40 let byl Petr Rusek zaměstnancem. Sám říká, že se snažil být dobrým zaměstnancem a vždy dělat něco nad rámec svých povinností, což se mu asi vedlo, protože svého času měl na starosti prodej autobusů KAROSA (IVECO BUS) ve střední a východní Evropě a užitkových vozů Fiat v ČR a SR. Posléze se k tomu přidaly i další státy. „V roce 2007, to mi bylo 40, jsem se zastavil a uvědomil si, že moc pracuju, málo se věnuju rodině a celé mě to štve. Chtěl jsem změnu. Objednal jsem si schůzku v Itálii u viceprezidenta Fiatu Franca Miniera, který byl přímo podřízený Sergia Marchionneho a řekl mu, že chci končit. Ptal se proč, jestli mám nějaké zdravotní problémy, okamžitě mi nabízel pomoc, ale já jsem jen řekl, že se nic neděje. Jen chci skončit a nabrat jiný směr,“ říká ve své choceňské kanceláři Petr Rusek. V době, kdy měl ještě platnou konkurenční doložku a běžel mu slušný plat, se na něj obrátil podnikatel Jaroslav Strnad, který měl choceňský areál pronajatý od správce konkurzní podstaty, aby mu pomohl s firmou na výrobu kompozitových komponentů. „Když jsem sem přijel, bylo tady asi třicet lidí, firma byla v dluzích a neměla na výplaty. Ale ten program, tedy přesná výroba komponentů na nejrůznější vozy a stroje, mne zaujala. Tak jsem řekl, že do toho jdu. Když se blížil termín výplat, bral jsem peníze ze svého sporožirového účtu a z něj jsem lidi vyplatil. Když přijel pan Strnad, tak se ptal, kolik potřebuju na výplaty a já jsem řekl, že nic, že jsem to vyřešil. A že mi to takhle přijde normální. Za tři měsíce jsme získali první zakázky z Holandska na komponenty pro jejich autobusy. Od té doby pro ně děláme pravidelně,“ říká Rusek. V roce 2009 probíhala v Praze dražba nemovitého majetku současné firmy, kterou Rusek  s Jaroslavem Strnadem vyhráli a koupili za zhruba 13 milionů dvě tovární haly, kde dnes Composite Components stále působí. „V té době jsme už ve firmě měli peníze. Něco jsme vydělali, s Komerční bankou jsem domluvil nějaké provozní financování. Ty peníze jsme začali točit v práci a materiálu, někteří zákazníci nás považovali za natolik seriózní, že nám byli ochotni zaplatit dopředu a tím jsme dokázali zaplatit za celý areál. To se panu Strnadovi líbilo natolik, že mi dal 10% akcií firmy a dalších 15% za mé působení ve firmě,“ popisuje Rusek, jak získal první podíl ve firmě, kterou dnes vlastní. Získal ji jako vlastnické vyrovnání za další služby pro Jaroslava Strnada a jeho Czechoslovak Groups. Tou hlavní službou byla záchrana kopřivnické Tatry.

Tatra jako třetí dítě

„Říkal se o tom vtip, který ale není založený na pravdě. Jaroslav Strnad přišel za Petrem Ruskem a říkal, Petře, já bych chtěl Tatrovku. On se ho zeptal a chtěl bys 6 x 6, nebo 8 x 8? Cisternu? Nebo valník? A Jarda řekl, Ty mi nerozumíš, já bych chtěl tu fabriku,“ uvádí  o počátku souboje o Tatru Petr Rusek.

„V lednu 2012 jsem byl s ministrem obrany Alexandrem Vondrou a se zbrojaři v Indii. Ministra odvezli na oficiální jednání a rovnou mu tam vyložili, že jeden ze akcionářů Tatry, Ravi Kumar Rishi měl nabídnout  úplatek 140 milionů rupií (přibližně 54 milionů korun) tehdejšímu veliteli indické armády. Večer se vrátil Alexander Vondra do hotelu dost naštvaný a ptal se, co se to v té Tatře děje a kdo o tom něco ví,“ vzpomíná Rusek.

„Továrna už byla ve velmi špatném stavu a my jsme pracovali na tom, abychom zjistili,jak to ve skutečnosti je. Pak šlo o to přesvědčit dvě velké věřitelské banky a ukázat jim, že Tatra je skutečně ve špatném stavu. V létě 2012 se fabrika úplně zastavila, protože neměli ani na nákup pneumatik a všichni podmiňovali jakoukoliv dodávku splacením dluhů a zaplacením dalšího zboží předem. Banky prodlužovaly splatnost úvěru vždy o 7 dní. Já jsem bankám vysvětlil, že je to reputační riziko, že je to firma, která má vliv na veřejné mínění v ČR a že my asi víme, co s ní. A banky se rozhodly, že celý ten úvěrový balík prodají. Za hodně zajímavou cenu. Tak to firma Composite Com, která byla napsaná na mě a Radka Strouhala, koupila. A tím začalo naše účinkování v Tatře,“ popisuje Rusek. Zároveň doplňuje, že bylo nutné do firmy napumpovat peníze do výroby. „Veškeré jejich čerpání, muselo být odsouhlasené mým podpisem. U každého auta musel být zajištěný prodej, aby se peníze začaly točit. A s částkou, která byla větší než 100 a menší než 150 mil. jsme Tatrovku znovu rozchodili.

Tehdy ale vedl Tatru Ronald Adams. Jaká byla jeho reakce, když jste se přišli představit?

To jsou okamžiky, když jsem dělal v Tatře za relativně nízký základní plat. A to z několika důvodů, když mi nabízeli víc, tak jsem si vzít nemohl. Kvůli vlastní hlavě. Když jdete někomu radit, že musí začít šetřit, tak nemůžete začít rozhazovat.

Jsou některé věci, které vám nedají žádný hmotný statek. Jednou z nich bylo setkání s Adamsem, druhým bylo s druhým významným akcionářem Tatry Ravinderem Kumarem Rishim. Adams říkal, kdo jste? Odkud jste, že se mi motáte okolo Tatry? Řekl jsem mu, že jsem z malé obce, která má asi 450 obyvatel a leží 5 km severně od Svitav 🙂 .Chvilku tam ze mě takhle dělal hlupáka.
Řekl jsem mu: „Můžu se Vás taky na něco zeptat? Nejste náhodou z Texasu?“ Jsem, odpověděl Adams. „Já jsem slyšel, že u vás v Texasu umíte dobře hrát poker,“ ptal jsem se ho. On říkal, že jsou v tom nejlepší na světě. „Tak když už jsem si s Vámi sedl ke stolu, tak se mnou poker nehrajte, už je pozdě, protože to už Vaše není. On byl překvapený, jak, že není moje? Tak jsem mu řekl, že spolu můžeme nějak komunikovat, ale Tatru už v rukách nemá. Formálně na papíře ano, ale já jsem Váš věřitel,“ řekl jsem mu. On byl naprosto v šoku a nechápal, že jeho kroky teď bude schvalovat „kluk od Svitav“. To jsou pocity, které žádné peníze nevyváží.

A on to skutečně nevěděl?

Nevěděl.

On se to dozvěděl až od Vás?

Ano. On měl člověka v ČSOB,nějakého Angličana, který mu občas dával informace. Když jsme prováděli due dilligence těch úvěrů Tatry, tak jsem s vedením ČSOB řešil, že se to fakt nesmí dostat ven. Znal jsem pár lidí vevnitř v Tatře a řekljsem, že se dozvím, když se to dostane ven a pak bude  zle.

Petr Rusek při rozhovoru 23. 9. Foto: ED, Jiří Reichl
A dostalo se to ven?

Ne, nedostalo. Proto překvapení pana Adamse bylo opravdové.

Z pozice předsedy představenstva Tatry jste odešel téměř před rokem, v listopadu 2019. Co se pro vás změnilo?

Konečně jsem si mohl koupit slepice a kohouta. Jsem víc v Chocni a doma, ale s Tatrou mám stále spojení, jsem předseda dozorčí rady. Takže jsem neodešel úplně. To ani nejde – odejít od dítěte. A Tatra je moje třetí dítě.

Vstup do politiky je motivován snahou pomoct a vrátit to, co jsem dostal

Jak se byznysmen, který se zaměřuje především na výrobní podniky ocitne na kandidátní listině politické strany?

Cítím dluh vůči společnosti, která mi toho tolik dala. Vzhledem k tomu, že už mám velké děti, firma už funguje téměř beze mne a ukončil jsem pracovní angažmá v Tatra Trucks, řekl jsem si, že je možná na čase zkusit něco z toho, co jsem se za podnikatelskou éru naučil, vrátit. Napsal jsem Václavu Klausovi ml. mail, že nabízím své zkušenosti a že chci pomoct.

Stát tvoří lidé, kteří mě nechali vystudovat, dostal jsem v této zemi spoustu fantastických příležitostí. Nelíbí se mi třeba přístup, že někdo vystuduje medicínu,sebere diplom, řekne ten je můj a jde si vydělávat peníze do třeba do Anglie! Jenže ten diplom není tak zcela jeho, na ten se mu složili také občané tohoto státu. Vy, Vaše žena, můj táta…my jsme stát,a tak je to potřeba vnímat. Proto jsem se rozhodl pomoct. Když jsme se v Pardubickém kraji dohodli, že jdeme do volební koalice se Stranou Soukromníků, tak mi to dává smysl ještě víc. Já jsem soukromým podnikatelem, proto mi to přijde logické spojení.

S čím jdete  do krajských voleb?

Chceme věci v kraji dělat jinak. Neříkám, že všechny, neříkám, že úplně, ale dělat věci jinak. Třeba aby se kraj méně zadlužoval. Nemůžu říct, že nesouhlasím se zadlužováním kraje, ten musí fungovat bez ohledu na to, jak dobře funguje ekonomika. Ale aby se krajské výdaje přizpůsobovaly příjmům. Ne, že rozpočet musí být vyrovnaný, nebo plusový. Jdeme do toho s nějakou politikou týkající se dopravy v kraji, protože od dopravy se odvíjí zaměstnanost. Ne v Pardubicích, nebo Chrudimi, ale ve vesnicích, jako je Opatovec kde žiji, nebo vesnice na hranicích kraje. Tam je to dnes se zaměstnaností strašné.

Ale doprava je něco, co přesahuje krajské volby, to začíná plánováním železnic, tratí, silnic, EU do budoucna nařizuje větší zabezpečení tratí…

Co nám má EU co nařizovat?

Vozy, které nemají nejvyšší zabezpečení, tak na vysokorychlostní tratě a koridory nebudou moct. Takže sice budete mít lokálku, která ale nesmí dojet do Pardubic

Tady jsou zásadním problémem silnice druhých a třetích tříd. Železnice není všude a když je, tak je strašný problém návaznost spojů. To se ukazuje na hranicích krajů, kde spoje nenavazují a nikdo to neřeší.

Proč by lidé z Pardubického kraje nemohli do jiného kraje za prací, mají to kolikrát blíž, ale není spoj. Podívejte se, jak to dnes vypadá s péčí o staré lidi? Buď najdete soukromé, extrémně drahé zařízení, anebo jsou staří lidé, kteří jsou s prominutím na ulici. Už je nikdo nezaměstná a nejsou schopni si vydělat prostředky na slušný život. Neříkám, že kraj musí za peníze něco zajišťovat. Ale jsou tu firmy, třeba jako ta moje, kdy jsme dost dlouho hledali nějaký veřejně prospěšný projekt, do kterého bychom mohli dávat peníze.

Proč z toho kvanta úředníků na krajském úřadě nemůžou být dva nebo tři lidi, kteří by to koordinovali. Ne nějaká neziskovka, kde se 50% z toho, co přiteče, ztratí na platech lidí. Stejně na krajském úřadě ty lidi platíme. Tak dva chlapi, nebo dvě ženský, nebo z těch dalších 63 pohlaví, se budou zabývat koordinací tohoto. Proč to nikdo nedělá? Je to tím, že se z toho nedá „vytřískat“ nějaké osobní PR pro politiky, kteří vedou kraj? Nevím, ale vypadá to tak. Ale to není problém jen stávajícího vedení kraje, to platí i pro ty předešlé.

Petr Rusek u dalšího z výrobků. Zadní části autobusu Bova.
Jak to zlepšit?

Vrátit politice to, co byla v 90. letech a na začátku tisíciletí. Svou ženu jsem poznal v listopadu 89. A dodnes říkám, že listopad a prosinec 1989 byly v mém životě nejkrásnější období, co jsem zažil. Pak už jsem nezažil nic krásnějšího. Ani když se mi narodily děti. To už jsem měl o ně starosti. Asi je to rouhání, co říkám. Ale tohle bylo něco naprosto úžasného. My jsme šli po ulici v Brně, vyšla stará babička a donesla nám pekáč buchet. V tramvaji neexistovalo, aby někdo mladý seděl, když nastoupil někdo starší. To nebylo přikázané. Najednou jsme se vrátili k hodnotám.

A pak jsme je najednou začali pomaličku zabíjet a vraždit. Tenkrát jsme milovali naši zem. A peníze, marketing a byznys to začaly zabíjet. A víte, co je dneska politika? Byznys. Jak se dělá dnešní politika, alespoň jak já tomu rozumím? Zjisti mě můj marketingový mágu, co těm ovcím musím slíbit tak, abych to nemusel platit ze svého, aby mě zase volili. A já jim to slíbím. Cokoli. Protože oni si to ve finále zase zaplatí sami. To nemá s politikou nic společného. Proto jsem se rozhodl jít pomoct to změnit.

Pamatujete si politiku z doby, kdy tam byl Zeman a Klaus, když si šli po krku? Úsporné balíčky? Přišel ministr financí nebo premiér s tím, že je potřeba utáhnout státní finance? Umíte si představit, že by to dneska někdo udělal? Já už ne a toho se děsím.

Co s tím chcete dělat?

To racionální a státotvorné rozhodování musíme vrátit zpět. Co budou jednou dělat naše děti?

To je ale celostátní politika, mne zajímá, co považujete za nejdůležitější pro nadcházející krajské volby. Zmínil jste dopravu.

Dopravu, sociální služby, venkov obecně. Na jednom banneru máme napsáno, bez venkova není kraj. Bez venkova není republika. Kdyby si někdy politik sedl na vesnici do hospody, tak po třech pivech lidi začnou říkat, co si o tom myslí. Cítí se zneužíváni jednou za dva až čtyři roky při volbách a jinak naprosto odkopnuti do kouta. Poraď si, jak umíš. My na pole sejeme řepku. Ne proto, aby pole byla úrodnější, ale proto, abychom ji pak sklidili, udělali z ní naftu a tu nalejeme do nádrží. Víte, kolik je potřeba litrů minerální nafty, abyste vyprodukoval jeden litr ekologické nafty? 4 litry musíte spálit. Na jeden litr ekologické nafty potřebujete 4 litry nafty z ropy. Víte, kolik ve skutečnosti stojí litr EKO nafty? A my si tím zasviňujeme pole. Nemáme brambory, dovážíme je, česnek dovážíme, nejsme soběstační v zrní. Protože to, co nám pole dá, nalejeme do nádrže. A ještě to všichni zaplatíme. To je strašný.

A jak byste to chtěli v Pardubickém kraji změnit? Co byste udělali?

Chceme vymyslet systém pobídek pro malé zemědělce i jiné lokální firmy.

Máte nějaký příklad, kdo by si o to mohl požádat a na co?

Především zemědělec, který nedostává žádné dotace. Také chceme podpořit živnostníky, kteří by byli schopni otevřít obchody na vesnici, nebo hospodu. Ta je odjakživa neformálním centrem obce. Některé obce to  řeší tak, že z vlastních rozpočtů, pokud na to mají, si dělají sami vlastní obchody, hospody… Ale pak už třeba nemají na tu školu a další. V tom musí kraj jednoznačně pomoci.

Takže byste chtěli podpořit vznik malých obchodů na vesnicích?

Ano. A jestli to budou pevné anebo pojízdné prodejny, to je jedno. Ale aby mladí neřekli, my tu nebudeme, tady nic není. Nemáme si kam sednout, nic si koupit a nic se tu neděje, pokud hasiči, nebo fotbalisti, neotevřou hasičárnu a nenarazí tam sud piva.  Nemůžeme ignorovat život lidí na vesnicích.

Nedostatek žáků může vyřešit redukce škol a zavedení školních autobusů, které o víkendu budou sloužit spolkovému životu

Vesnice se potýkají také s nedostatečným počtem dětí ve školách, musí se dojíždět dál, to je také věc, která rodiče trápí.

Jistě, nebál bych se oživit koncept školních autobusů, se kterým jsem se setkal, když jsem dělal v Karose respektive výrobci autobusů Iveco. Tehdy jsme dodávali školní autobusy do Francie. Když bylo ministryní školství Petra Buzková, tak jsem jí ten francouzský model představil, ale považovala to za blbost. Třeba by se to teď mohlo chytit.

O co šlo?

My máme ve Svitavách šest škol + spádové vesnice. Žádná škola nemá naplněný stav. Ředitelé věnují obrovskou energii tomu, aby si navzájem ukradli žáky a zdůvodnili existenci své školy. Ve Francii by v takovém okamžiku čtyři z těch šesti škol zavřeli, budovy a pozemky těch 4 by prodali, koupili by za to dva, nebo tři školní autobusy, ušetřili by nějakých 15 pracovních míst a najali dva řidiče. Ve Francii většino tyto autobusy řídí ženy, které objíždí malé vesnice, kde jsou shromaždiště dětí. Rodič dítě odevzdá do školního autobusu a v tom okamžiku za něj přebírá odpovědnost škola. Odpoledne ten autobus zase dítě přiveze. Ušetřené provozní náklady na ty čtyřii školy úplně bohatě pokryjí provozní náklady autobusů. A o víkendech je využívají sokolové, hasiči, fotbalisté, jezdí se s nimi do kina, divadla, je to úžasný samofinancovatelný projekt.

Jaký odhadujete volební výsledek, nebo s jakým počtem zastupitelů byste byli spokojení?

5,01 je pro nás úspěch. Ale chtěli bychom 15.

Převedeno za zastupitele je to kolik mandátů?

Úspěch už je mít tři, ale uděláme maximum proto, aby jich bylo víc. V Pardubickém kraji se odhady příliš nevedou, ale když vezmu i rádoby průzkumy, které tu vypadávají, tak i když s nimi příliš nesouhlasíme, Trikolora má stabilně na republikové úrovni 2,5% a Soukromníci v Pardubickém kraji dosáhli vždy 2,5%. Takže těch 5% by tam mělo být naprosto reálných. Pokud přesvědčíme obě dvě strany o smysluplném spojení.

V případě, že neuspějete, budete dále držet tu koalici, pracovat na těch tématech a poukazovat na chyby?

To musíme. I kdybychom měli jednoho jediného voliče, tak se zavazujeme k tomu, že se budeme snažit program naplnit i třeba z opozice. Ale já si pořád myslím, že úspěšní budeme. Zatím jsme pasovaní na černého koně. Současné vedení kraje je schované v nicneříkajících koalicích, tak je otázka, jak dopadnou jejich projekty. Díky tomu, že hejtman nedrží svou vlastní značku, na něj i skalní sociální demokrati nahlížejí velmi zle. Překvapuje mě čtyřkoalice, která je pod vedením Romana Línka hodně nevýrazná. Ale oni naberou už jenom proto, že tam je KDU a lidé, kteří jsou na postech  dlouhodobě.  Nemyslím si, že se utrhnou. Pak je tu  ANO, jejich preference vypadají růžově, ale vím, že to není úplně pravda, hlavně v posledních 14 dnech. ANO je z vývoje preferencí tak trochu zděšené. I díky Covidu a dalším věcem. V Pardubickém kraji volby asi vyhrají, ale i z debaty a dalších jednání se zdá, že se s nimi nikdo nechce spojit. Protože oni právě prosazují politiku „budeme rozdávat“, i když na to nemáme. A tato politika vyjídání na úkor budoucích generací těm ostatním nesedí. Nevím, jak tu budou vypadat Piráti, to je pro mě celkem nečitelné.

Když nedosáhnete na 5 %, tak co bude následovat?

Kdybychom nedosáhli na 5% tak je otázka, jak daleko se od toho výsledku budeme pohybovat. Pokud neuspějeme, bude se jednat o zkušenost pro to hlavní – parlamentní volby příští rok. Je potřeba přihlédnou i k tomu, že byly dva měsíce karantény, což nám ještě zkrátilo čas na přesvědčení voličů.

Rozumné je pokračovat v rozjeté práci, ne?

Pro mě jsou samozřejmě zásadní volby příští rok. Václav Klaus ml. to říká podobně. Krajské volby před parlamentními volbami je  velké neštěstí, které mohlo obě strany potkat… ale my jsme zvyklí o úspěch bojovat!

Obchodujete se zahraničím, jste jako podnikatel pro přijetí Eura? A jako politik?

Nejsem, jako podnikatel i jako politik jsem proti přijetí eura.

A proč?

Lokální měna by měla mít možnost reflektovat na kondici lokální ekonomiky tak, aby akce centrální banky reflektovaly to, co se děje uvnitř státu. Tzn., nesmysly, které jsem slyšel, že když koruna oslabuje, tak to je blbý, protože budeme mít drahou dovolenou. Pokud by koruna posílila a jako ekonomika jsme měli problémy při exportu do zahraničí, tak žádnou dovolenou jako nezaměstnaní mít nebudete. To je vyšší logika. Teprve pokud se průmyslu a zemědělství daří, tak můžeme být zaměstnanci a teprve, když firma funguje a našetřím si peníze, tak část z toho mohu vzít na dovolenou a teprve pak mohu uvažovat o tom, jakým kurzem si koupím jinou měnu. Ale v okamžiku, že mám našetřené peníze a hrozí mi výpověď, tak o dovolené nemohu ani uvažovat. Neříkám, že koruna musí být vždy slabá. Měnová politika ČNB pomáhala, a je to nepopulární, ale ona průmyslu hodně pomohla a dokáže ztlumit jeho pády. A naopak, když průmysl jede příliš hodně nahoru, a začíná hrozit něco jako deflace, nedostatek pracovních sil, tak kroky ČNB tomu pomohou. A to je politika státu. Stát si to musí řídit. To se nemůže nechat vlastnímu vývoji.

Jiří Reichl