Pořádný britský horor nemusí mít jen podobu krvelačného psa baskervillského nebo Jacka Rozparovače s dlouhým nožem. Jako hororové čtení pro daňové poplatníky vypadá zpráva britských poslanců k projektu stavby jaderné elektrárny Sizewell C. Zatímco náklady tohoto megaprojektu ponesou občané, soukromí investoři dosáhnou na zisk téměř bez rizika.
Britský poslanecký Výbor pro veřejné účty vypracoval silně kritickou zprávu o projektu Sizewell C. Zprávu teď dostali na stůl ostatní poslanci. Náklady na stavbu elektrárny se dvěma 1600megawattovými bloky se mají pohybovat v rozmezí 40,5 až 47,7 miliardy liber. V přepočtu se jedná o 1,2 až 1,4 bilionu korun. Jenže, jak britský výbor dodává, žádná srovnatelná jaderná elektrárna nebyla nikde ve světě dokončena včas a v rámci stanoveného rozpočtu.
Elektrárna k nezaplacení
Britská vláda zvolila pro projekt Sizewell C netradiční model. Vzdala se většinové kontroly, přestože veřejné zdroje pokryjí většinu financování a stát nese většinu rizik. „Situace, kdy jsou spotřebitelé a daňoví poplatníci vystaveni značným stavebním a finančním rizikům, zatímco soukromí investoři si užívají vysokých a chráněných zisků, se nesmí opakovat,“ napsal ve své zprávě Výbor pro veřejné účty (Public Accounts Committee).
Výbor uvádí konkrétní příklad. Pokud stavební náklady vzrostou z dolní odhadované hranice 40,5 miliardy liber na horní limit 47,7 miliardy liber, daňoví poplatníci by zaplatili 9,8 miliardy liber navíc (včetně úroků). Soukromí investoři projektu by museli do projektu nalít jen dodatečných 30 milionů liber. „Ministerstvo energetiky by mělo vynaložit veškeré úsilí, aby se zabránilo rostoucím nákladům pro spotřebitele i daňové poplatníky,“ dodává zpráva kontrolního výboru.
Do doby, než britská vláda loni v červenci přijala konečné investiční rozhodnutí o projektu Sizewell C, držel stát v projektové společnosti 90procentní podíl. Později Britové převedli většinu na jiné spoluvlastníky (EDF, La Caisse, Centrica, Amber Infrastructure) a nechali si menšinový podíl ve výši 44,9 procenta. Navzdory tomu veřejný sektor zajišťuje většinu financování projektu. Vláda navíc zavedla podpůrný mechanismus, jehož náklady ve výsledku ponesou daňoví poplatníci.
Opozdili se o 13 let
Elektrárnu Sizewell C má stavět francouzská EDF, dokončení výstavby je v plánu na roky 2039 až 2043. Jenže EDF se „proslavila“ dlouhými zpožděními a výrazným prodražením svých staveb. Stačí připomenout 1600megawattový blok typu EPR ve francouzské elektrárně Flamanville. Ten EDF spustila do provozu až koncem minulého roku, tedy se zpožděním 13 let. Náklady bez financování se vyšplhaly z původně avizovaných 3,3 miliardy eur na 13,2 miliardy eur.
Teď se podobný příběh odehrává v elektrárně Hinkley Point C na jihozápadě Anglie. Výstavba dvou bloků typu EPR zde začala na jaře 2017 a skončit měla loni. Jenže stále ještě není hotovo a dříve než v roce 2030 ani nebude. „Hinkley Point C má v současné době zpoždění pět až sedm let a má o 100 procent překročený rozpočet,“ konstatuje poslanecký výbor.
Výbor též připomíná starší zprávu Národního kontrolního úřadu. Ten kritizoval fakt, že britská vláda vybrala francouzskou technologii EPR bez soutěže. Oslabila tím konkurenční prostředí na trhu a výsledkem je vysoká cenovka. Ministerstvo energetiky v reakci na kritiku uvedlo, že soukromí investoři nebyli ochotni přistoupit na model rozdílových smluv (Contract for Difference) použitý u projektu Hinkley Point C. Nechtěli totiž převzít rizika spojená s výstavbou nového jaderného zdroje.
