Vláda chce přenastavit podporu všech druhů obnovitelných zdrojů energie (OZE). Nejvíce zasaženou oblastí je však fotovoltaika. Jako odůvodnění tohoto kroku zmínil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček také „solární horečku“ před více než deseti lety.

Obor solární energetiky se v Česku skládá z více než 28 tisíc malých, středních a velkých elektráren. Vlastní je domácnosti i firmy. Během solární horečky v roce 2010 vtrhly do sektoru obnovitelných zdrojů i neprůhledné firmy, které realizovaly nadstandardní zisky a následně zase z oboru zmizely. Nyní po 10 letech většího rozvoje fotovoltaiky v Česku zůstali v oboru v drtivé většině seriózní podnikatelé, kteří podnikají v různých oborech napříč sektory a segmenty české ekonomiky. Někdo má hotel, někdo fabriku anebo jiný byznys a k tomu solární elektrárnu. Příjmy z fotovoltaiky tyto české podnikatele mohou držet nad vodou, když se jejich další aktivity v průmyslu, službách a obchodu vinou pandemie dostaly do červených čísel. Ostatně diverzifikace a zajištění byly většinou účelem těchto investic.

Majitelé solárních elektráren stále splácejí úvěry na investice v úhrnu desítek miliard korun. Vládou schválené změny v podpoře znamenají hrozbu, že se tyto úvěry přes noc stanou klasifikovanými. Z českého podnikatelského sektoru tak zmizí desítky miliard korun s násobně vyšším negativním multiplikačním efektem do celého českého byznysu a bankovnictví.

To je bezesporu v příkrém rozporu se snahou vlády omezit hospodářské dopady pandemie napumpováním peněz do podniků prostřednictvím bank.  Vedle velmi nesmělých programů přímé podpory mají vládními opatřeními poškození běžní podnikatelé problém dosáhnout na nominálně obrovské bankovní záruky v programech COVID nebo přes EGAP a navíc se potýkají s právním kličkováním vlády ve vztahu k povinnosti náhrady škody, aktuálně odpovědnost ministryně spravedlnosti přenesla na virus, zda je to fyzická nebo právnická osoba, není známo. Pokud by byl vládní škrt v oblasti obnovitelných zdrojů realizován, aspiroval by na titul nejmasivnějšího a nejúčinnějšího vládního ekonomického opatření, které by z ekonomiky odsálo napříč celým podnikatelským sektorem více peněz, než kolik se vládě do ekonomiky zatím podařilo reálně dostat. Navíc by vláda střelila do nohy banky, na jejichž apetitu půjčovat celý masivní vládní program jištěný pouze 30% portfoliovou státní zárukou stojí.