Přijetí Směrnice v podobě navrhované Komisí nebo holandským předsednictvím Rady by skutečně mělo na Českou republiku dalekosáhlé dopady nejen na ekonomiku, ale i na bezpečnost a lidská práva.

Je ovšem nutno rozlišovat mezi dílčími otázkami. V některých bodech Směrnice novelizaci skutečně potřebuje – je zde například palčivý problém chybějících pravidel pro výrobu poplašných zbraní, která by zajistila, že poplašné zbraně nepůjdou nelegálně upravit na ostré. S takovýmito změnami souhlasíme a podporujeme je, protože jde o řešení skutečných a závažných bezpečnostních problémů.

Na druhé straně návrhy obou orgánů obsahují mnoho bodů, které jsou evidentně motivované pouze politicky, například onen diskutovaný zákaz samonabíjecích zbraní vojenského vzhledu. S tím samozřejmě nemůžeme souhlasit, protože držitelé těchto zbraní nic špatného neudělali, a teď mají být demonstrativně potrestáni za činy, které spáchali teroristé nelegálně drženými zbraněmi. To je také důvodem, proč je mnoho držitelů odhodláno tyto zbraně raději zatajit než odevzdat, jak se obává ministerstvo vnitra. Těžko lze od lidí očekávat úctu k zákonu, který je takhle zjevně nespravedlivý.

Na celém procesu se podílíme zejména formou odborného poradenství pro české poslance Evropského parlamentu, který k věci přistupuje mnohem rozumněji než Komise, výrazně v něm převládá snaha řešit skutečné problémy a do práv bezúhonných občanů zasahovat pouze v míře nezbytně nutné.

Tento postoj zaujímají zejména země Visegrádu, Skandinávie a Pobaltí, zatímco největší omezení vyžadují země západní Evropy, zejména Francie, Itálie a Belgie. V naší snaze nám pomáhá i to, že se politická reprezentace České republiky otevřeně a téměř jednomyslně vymezila proti nesmyslným částem obou návrhů.

David Karásek