Brusel finišuje klíčovou bitvu o zmírnění pravidel pro umělou inteligenci. Zatímco politici slibují úlevu od byrokracie, zákulisní vyjednávání ukazují opak: kompromisy se bortí, tlak roste a výsledek může být pro evropské firmy zklamáním. Stihne se zmírnění evropského aktu o umělé inteligenci vůbec schválit včas? A nepohřbí mezi tím Evropa i vlastní šanci na vznik AI gigatováren? O rozvoji AI projektů, které mohou zlepšit HDP Česka o desítky miliard korun, hovořil Ekonomický deník se CEE ambasadorem a ředitelem pro záležitosti EU Českých Radiokomunikací Janem Kavalírkem.
Velmi očekávaný AI omnibus, tedy předpis, který má zmírnit pravidla kladená na vývoj umělé inteligence v Evropě, nyní prochází takzvaným trialogem – jednáním mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí. Stíhá se projednat včas a zůstává v něm vše podstatné, co navrhla Evropská komise?
Teď probíhají téměř každý den technická jednání týmů jednotlivých států, aby se sladili pozice. Do toho vstupuje pozice vyjednavačů Evropského parlamentu. Konečné rozhodnutí by mohlo padnout 28. dubna na velkém trialogu. Je snaha, aby se do té doby všechna otevřená témata vyjednala a rovnou se tam vše schválilo. Tlak na dodržení termínu je velký.
Shoda je poměrně velká, zejména na odkladu účinnosti aktu o umělé inteligenci. Nechci předbíhat, ale řekl bych, že posun je v zásadě hotová věc. To znamená, že příloha III, která se týká 8 kategorií vysoce rizikových AI systémů, se posune do prosince 2027 a příloha I, která vymezuje sektorové legislativy, do srpna 2028.
Zároveň ale dochází k částečnému přehodnocení zmírnění pravidel. U registrace Komise navrhla, že některé vysoce rizikové systémy, by se nemusely registrovat vůbec. To se ale po projednání vrací částečně zpátky. Registrovat se budou muset jen pro ně budou platit zjednodušené podmínky. S tím ale nejsme zcela spokojeni. Chtěli jsme širší zjednodušení pro všechny systémy. A to není jediný problém. Například u postmarket sledování Evropský parlament navrhl, že by nemusel být přesně daný povinný report, což by přineslo větší flexibilitu. Ani to ale patrně neprojde. Stejně tak se změkčuje možnost využití specifických dat na dotrénování a detekci podjatosti umělé inteligence.
Jak hodnotíte dosavadní výsledky jednání?
Pro nás je klíčové, že bude odklad účinnosti. To je velmi dobrá zpráva. Důležité je i rozšíření výhod pro malé a střední podniky a co nejsnazší posuzování shody od oznámených subjektů. A to by se mělo podařit. Tlačíme na to, aby součástí omnibusu bylo vytvoření co největšího množství formulářů, které podniky snadno vyplní a tím prokážou, že jsou ve shodě s předpisy.
Ale bohužel musím tak jako tak říci, že omnibus nesplňuje to, co by AI ekosystém skutečně potřeboval. Naše iniciativa CEE AI Ambassadora se proto snaží udělat maximum, aby bylo zjednodušení ještě významnější. Minulý týden jsem byl opět v Bruselu a jednal s europoslanci i vedením Evropské komise, abychom přidali.
V jaké oblasti nyní očekáváte nejtvrdší jednání?
Jedna důležitá věc, na které shoda zatím není, je sloučení části A a B v příloze I aktu o umělé inteligenci. Abych byl konkrétní část A obsahuje sektorovou legislativu, která je už dnes velmi robustní, například skrze nařízení o zdravotnických prostředcích, IVDR či strojních zařízení. Parlament navrhl, že by se část A mohla zrušit a sloučit do části B. To by mělo velký praktický dopad. Dnes musíte například u zdravotnického prostředku splnit nařízení o zdravotnických prostředcích i AI Act. Pokud by se to sloučilo, posuzoval by se zdravotnický prostředek s AI jen podle nařízení o zdravotnických prostředcích, do kterého by Evropská komise doplnila relevantní části AI Actu. Výrobce by tedy řešil jen jeden předpis. To je něco, co byznys napříč EU velmi podporuje, protože by to znamenalo úsporu času, nákladů a větší přehlednost. Je velký rozdíl, jestli sledujete jedno nařízení, nebo dvě.
Parlament nás návrhem na sloučení tedy velmi potěšil a spolu s dalšími odbornými asociacemi ho podporujeme. Problém ale je, že Rada EU to zatím většinově odmítá. Některé členské státy začínají aspoň nějaký kompromis hledat, ale celkově drží spíše rezervovaný přístup. A Evropská komise je spíše negativní, protože by to znamenalo další úpravy legislativy. Pokud to nakonec neprojde, bude to velká škoda, protože sloučení povinností by skutečně znamenalo výrazné zjednodušení.
Mohlo by vás zajímat
Mám tomu rozumět tak, že členské státy jsou pořád spíše opatrné, ochranářské směrem k umělé inteligenci?
Myslím si, že ano. Místo toho, abychom si řekli, že chceme podporovat inovace, podnikavost, podnikatele a technologie, a vytvořili takové prostředí, aby se technologie opravdu mohly rozvíjet, tak brzdíme. To neznamená, že nemáme mít na zřeteli bezpečnost systémů s umělou inteligencí a etické zacházení, obojí samozřejmě plně podporujeme. Ale je rozdíl mezi bezpečnostní a zbytečným papírováním, které jen prodražuje výsledný produkt.
Jinými slovy k určitému zjednodušení dochází, ale není to dost. Omnibusy, ať už ten AI nebo celý Digital Omnibus, představují spíše kosmetické úpravy. Abychom ale byli konkurenceschopní, potřebujeme výrazně razantnější zjednodušení byrokracie. Dnes máme vyšší míru regulace než USA a dlouhodobě nám klesá produktivita práce. Výdaje na výzkum a vývoj k HDP klesají, protože firmy nemají peníze, místo toho platí náklady na compliance (dodržení pravidel – pozn. red.). Ty se odhadují v celé EU na 150 miliard eur ročně. Celková investiční mezera EU vůči USA je 800 miliard eur. To prostě nevyřešíme drobnými úpravami formulářů.
Jedním z velkých problémů, na které naráží vývoj umělé inteligence v EU, je přísná ochrana autorských práv. Hrozí, že přes velké sumy peněz, které Evropská unie dává do vývoje vlastní AI, ji nakonec nebude na čem trénovat. Vidíte alespoň v této oblasti nějaké šance na řešení?
Copyright je velmi složité a citlivé téma. Pokud nastavíme podmínky tak, že vývojáři budou muset platit neúměrné částky za data, AI v Evropě nevznikne. Například návrhy, které počítají s retrospektivní odměnou a presumpcí použití dat, jsou podle mě neproveditelné. Řešíme to nejen s firmami, ale i s vědeckou komunitou a závěr je vždy stejný – za takových podmínek nikdo AI v EU trénovat nebude, protože nebude riskovat právní postih. Komise teď sbírá podněty, ale já osobně bych copyrightovou směrnici znovu neotvíral. Byl to extrémně složitý kompromis a otevření by vedlo k velmi komplikovaným debatám.
Jak tedy může AI v Evropě reálně fungovat v takovém prostředí?
Prostředí není optimální. Aktuálně stále nemáme ani dostatečnou infrastrukturu. Výsledkem je, že top modely umělé inteligence jsou americké nebo čínské. V Evropě máme v zásadě jen jeden silný model od společnosti Mistral AI ale ani ten nepatří mezi ty nejšpičkovější. Může za to kombinace podinvestování, byrokracie a problémů s daty. Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme digitalizovat data a zpřístupnit je pro trénink AI, investovat do HPC a AI infrastruktury a mít legislativu, která investice umožní.
Jenže momentálně s zdá, že i budování infrastruktury nabírá zpoždění. EU chtěla vybudovat pět AI gigatováren, které by zajistily potřebný výpočetní výkon pro rozvoj projektů s umělou inteligencí. Ale zatím nezveřejnila ani podmínky, za jakých gigatovárny podpoří. Proč?
Máte pravdu, budování AI gigatováren se zpožďuje, a to považujeme za velmi nešťastné. Před rokem Evropská unie oznámila investice ve výši 20 miliard eur, ale zatím jsme se moc neposunuli. Dotační výzva měla být vypsaná už před několika měsíci, ale stále se připravuje. Zatím nemáme informace, kdy přesně ji Evropská komise vyhlásí.
Mezitím se situace na trhu vyvíjí. Rostou ceny energií i grafických karet, zhoršuje se dostupnost, technologie se rychle posouvá. A Amerika i Čína nám utíkají.
V rámci svého nového působení v Českých Radiokomunikacích jste součástí týmu, který řeší českou AI gigatovárnu. Údajně existuje záložní plán, jak továrnu postavit i bez Evropské komise. Je to pravda?
Ano, na výstavbě AI datacentra na našem pozemku na Jílovišti již pracujeme bez ohledu na EU výzvu. Ideální by bylo uspět v evropské výzvě a mít i podporu od Evropské komise, ale na druhou stranu nemůžeme čekat donekonečna.
Připravované AI datacentrum bude modulární, má mít tři moduly po čtyřech sálech. To tedy znamená, že je můžeme osazovat postupně podle poptávky. Od ledna 2028 bude k dispozici prvních 22 megawatt výkonu.
I bez EU výzvy můžeme v AI gigatovárně alokovat část pro účely našeho státu, pro digitalizaci státní správy, výzkum a vývoj či podporu startupů. A zbytek bude pronajímán standardně komerčně. Ostatně první grafické karty už poskytujeme. Umístili jsme první server karet B200 v datacentru v Lužici a kapacity se hned vyprodaly. Pořizujeme proto další.
Jak dlouho ještě můžete reálně čekat na rozhodnutí Evropské komise?
Není tam jedna červená linie, ale každý měsíc zpoždění investici komplikuje. Vlastní infrastrukturu v Česku naléhavě potřebujeme. Pro stát i naše firmy. Nyní musíme u větších výkonů využívat vždy zahraniční cloudy, na kterých jsme plně závislí. Zajištění vlastní AI infrastruktury pro citlivé výpočty a modely nad citlivými daty je tedy otázkou bezpečnosti a suverenity státu.
Evropská komise navíc připravuje balíček pro technologickou suverenitu, který nastaví pravidla pro práci s daty. Hotový má být na konci května. Komise v něm velmi pravděpodobně vytyčí jasný směr, kam můžeme umisťovat různé kategorie dat. Určitě to směřuje k tomu, že budou muset být uložená někde v Evropské unii.
Víte, na čem se evropská podpora AI gigatováren zadrhává?
Množí se různé spekulace včetně nedostatku financí oproti původním záměrům. Ale nechci to komentovat, protože zcela upřímně pravé důvody neznám.
Zmínil jste, že problémem pro stavbu AI továren může být i dostupnost technologie, tedy zejména čipů. Jak to v této oblasti vypadá?
Samozřejmě to má velký dopad. Poptávka po čipech je obrovská a na dodání se čeká, situaci navíc zhoršuje energetická krize. Není to tak, že si teď řekneme, že postavíme gigatovárnu, a za týden do ní máme čipy. Klidně na ně můžeme čekat třeba půl roku.
Tohle všechno znamená, že odklad může mít negativní dopady na investici. Než Evropská komise vypíše výzvu, mohou být čipy ještě dražší. Máme konkrétní příklady: zákazníci, kteří poptávají instalaci dnes, mají cenu i o 30 % vyšší, oproti těm, kteří ji poptali v prosinci. Čekat se tedy nevyplatí, ani uživatelům, ani nám.
Takže když Česko začne s budováním AI gigatovárny dřív a na vlastní pěst místo vyčkávání na evropskou podporu, nemusí to být nutně nevýhoda?
Přesně tak, byť bychom ji patrně realizovali v menším měřítku. Evropská účast funguje v podstatě jako nájem. Komise si pronajme výpočetní kapacitu, zaplatí za ni a využívá výpočetní čas. To samozřejmě hraje roli v business casu, protože gigatovárna tím má část kapacity hned obsazenou. Ale projekt se dá realizovat i bez toho.
Tušíte, co dělají ostatní zájemci o AI gigatovárnu? Čekají na výzvu Evropské komise, nebo také řeší možnost stavět bez ní?
Jsou na tom úplně stejně. Nemají víc informací než my. Všichni čekají na výzvu a na podmínky. Například s Polskem jsme v kontaktu a zvažuje se stále i společná varianta. Jsou připraveni podobně jako my. Mají kapacitu, ale řeší, jak dlouho ještě čekat. Stejně tak sledujeme situaci v Portugalsku, Německu, Dánsku, Itálii a dalších státech.
Jak by vlastně měly být podmínky evropské výzvy nastavené, aby dávaly smysl?
Hlavně musí odpovídat realitě trhu. Nesmí se stát, že Komise nastaví umělý práh – třeba že musíte mít hned nainstalovaných 50 MW výkonu. To jsou obrovské investice, vysoké desítky miliard korun. Navíc nemá smysl instalovat čipy bez poptávky, bylo by to neefektivní, žádná banka by to nejspíš nezafinancovala, protože technologie rychle zastarává.
Jak velký ekonomický přínos by AI gigatovárna měla pro Česko?
Obrovský. Vyčíslili jsme to na zhruba 70 miliard korun do HDP za deset let. Navíc je to silně proexportní odvětví. Část komerční kapacity by se zpočátku vyvážela, než privátní poptávka v Česku dostatečně posílí. Pak se naopak dostaneme podle našich predikcí do stavu, kdy uvažovaná kapacita nebude Česku ani stačit a měli bychom ji dále rozšiřovat. Poptávka po AI výpočetní kapacitě v EU v následujících letech totiž rychle poroste.
Ale nejde jen o ekonomiku. AI gigatovárna je otázkou strategické investice do kritické digitální infrastruktury našeho státu. Jde o to, jakou roli chceme hrát. Jestli budeme jen pasivní uživatelé AI technologií ze zahraničí, nebo technologicky suverénní stát. Jinými slovy buď budeme technologie draze nakupovat a odevzdávat data, nebo si vybudujeme vlastní kapacitu a naopak ji s vysokou přidanou hodnotou budeme exportovat. A to by právě AI gigatovárna umožnila. Je to otázka bezpečnosti i suverenity stejně jako armáda nebo energetika a zároveň otázka schopnosti inovovat a udržet konkurenceschopnost.
Jaký vzkaz vybudování vlastní AI gigatovárny vyšle Česko do zahraničí?
Znamenalo by to naprosto jasný signál, že chceme jako Česko opravdu hrát klíčovou roli v oblasti umělé inteligence a nových technologií. Obrovská je i ta symbolika. Každý stát prohlašuje, že chce nasazovat AI, vychovávat startupy a podobně. Ale některé státy budou nakonec mít takto významnou AI infrastrukturu. A právě ta je základem, který potřebujete pro veškerý další rozvoj. Pokud ji budeme mít, budeme přirozeně centrem a strategickou zemí.
Znamená to, že bez vlastní AI gigatovárny se mezi evropské lídry v AI, jak požaduje národní hospodářská strategie, nedostaneme?
Určitě ne plnohodnotně. Bez ní budeme vždycky jen odkázaní na to, co nám ostatní dovolí, navíc nebudeme mít citlivá data a výpočty nad nimi pod vlastní kontrolou. Můžeme podporovat špičkové vzdělávání, podporovat firmy, ale všechno to nakonec vede k infrastruktuře. Bez ní se těžko staneme lídrem v AI.
