Pokud se nepodaří udržet provoz velkých uhelných elektráren, nastane také konec těžby hnědého uhlí v Ústeckém a Karlovarském kraji. Vzhledem k vysokým fixním nákladům je totiž nutné těžbu udržet na hodnotě, kdy má provoz dolů ještě ekonomický smysl. Za kritickou hranici označuje energetický expert a jednatel firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš těžbu ve výši 15,5 milionu tun hnědého uhlí za rok za všechny čtyři hnědouhelné lomy.
Pro srovnání: Loni se v Česku vytěžilo 28,7 milionu tun. Teplárny a závodní elektrárny spotřebují okolo 7 až 8 milionů tun hnědého uhlí ročně, to bez další spotřeby ve velkých uhelných blocích k udržení rentabilního provozu povrchových dolů nestačí. Platí tedy jednoduchá rovnice: Bez spotřeby ve velkých uhelných elektrárnách, jako jsou zdroje v Ledvicích, Chvaleticích či Počeradech, se těžba uhlí na severu Čech neudrží. O palivo v tom případě přijdou také uhelné teplárny a závodní energetiky.
Jan Vondráš v této souvislosti upozorňuje na vady, které obsahuje nedávno zveřejněná analýza týmu Fakta o klimatu. Ta podceňuje jak otázku udržení těžby uhlí po odstavení velkých kondenzačních elektráren, tak problematiku náhrady za palivo z jiného lomu. „Kotle tepláren a závodních energetik jsou uzpůsobeny provozu na konkrétní typ uhlí. Ať už to bylo vysoce výhřevné z lomu ČSA, nízkosirnaté z lomu Jiří, nebo naopak málo výhřevné z lomu Vršany. Nasypat do nich jen tak uhlí z Bíliny prostě nejde, vyžaduje to navíc řadu investic,“ říká Vondráš.
Přechod od uhlí k jiným palivům se komplikuje
Přechod tepláren a zejména závodních energetik od uhlí k náhradním palivům se v některých případech protáhne a zkomplikuje. Řada z nich má obavy z ekonomické návratnosti investice do dekarbonizace a také z výsledné ceny tepla z nových nízkoemisních zdrojů.
V případě Krizového scénáře jedna třetina až jedna polovina sledovaných tepláren a závodních energetik odchod od uhlí do 2030 nestihne zcela, nebo uhlí zvládne nahradit jen částečně. Některé z nich to nestihnou zřejmě ani do roku 2033. Pokud by došlo v průběhu tohoto období k odstavení šesti velkých kondenzačních elektráren (byť fungujících jen na pokrytí domácí spotřeby elektřiny) a tím k poklesu spotřeby hnědého uhlí o 12 milionů tun, tak se celý řetězec od těžby přes zpracování uhlí a výroby elektřiny a tepla zhroutí z důvodů neekonomičnosti těžby a transformaci tepláren se nepodaří dokončit. Bude pak nutné zavést buď provozní podpory výroby elektřiny a tepla, nebo dotovat lomy, což je ta nejhorší varianta.
Takové varování lze nalézt ve studii, kterou na žádost prezidenta Petra Pavla zpracovala konzultační firma Invicta Bohemica. Jan Vondráš informoval Ekonomický deník o hlavních závěrech této analýzy. Z konzultací s provozovateli 22 zdrojů na hnědé uhlí vyplývá, že očekávání ohledně stavby plynových tepláren se nenaplní. Do roku 2030 vzniknou nové zdroje o elektrickém výkonu zhruba 1300 megawattů oproti očekávaným 2000 MW.
Příčin to má celou řadu. Některé připravované projekty nabírají zpoždění s ohledem na dlouhé schvalovací procesy, omezené kapacity dodavatelských firem, vysoké investiční náklady i nejistotu ohledně vývoje cen zemního plynu. Některé velké závodní energetiky navíc od uhlí odejít nechtějí, protože v minulých letech masivně investovaly do ekologizace, postavily nové fluidní zdroje, splňují platné emisní limity a mají navíc platné dlouhodobé kontrakty na dodávky uhlí.
Podle zmíněné studie se do stavby paroplynových zdrojů pustí jen velké a kapitálově silné skupiny, jako jsou ČEZ, EPH a Veolia Energie. V jiných případech nastane odklon od kondenzační výroby elektřiny směrem k výtopnám. Výsledkem bude o to vyšší pokles výkonu řiditelných energetických zdrojů a o to větší problémy s udržením bezpečného provozu elektrizační soustavy.
Drahý plyn, nedostatková biomasa
Svá rizika s sebou podle Jana Vondráše nese také jiná alternativa k uhlí – tedy přechod na spalování biomasy. Velký počet připravovaných projektů vyvolává obavy z nedostatku lesní biomasy a růstu její ceny. Ten se projeví už za několik let, až zvýší spotřebu biomasy dva velké zdroje v Čechách – mladoboleslavské Ško-energo a podniková elektrárna v papírnách Mondi Štětí. Plánované zdroje na energetické využití odpadu (ZEVO) budou mít na výrobě elektřiny v Česku zanedbatelný podíl.
Před rychlým a živelným koncem uhelné energetiky varoval Jan Vondráš již v rozhovoru, který Ekonomickému deníku poskytl v květnu. Podle jeho slov si Česko nemůže dovolit odstavení většiny uhelných elektráren za dva nebo tři roky. „Pokud totiž spread (zisková marže – pozn. red.) nevychází ani teplárnám a závodním energetikám, ony také kondenzační výrobu vypnou. Pak se již nebavíme o nevýrobě zhruba 8 TWh v Elektrárně Chvaletice a Elektrárně Počerady, ale o nevýrobě zhruba 17 TWh,“ uvedl tehdy Vondráš.
(dtr)
